Ztráty a nálezy energie (Deaf Club & co.)
Pearson lítal po klubu jako smyslů zbavený, kolem krku měl omotaný kabel a s mikrofonem na jeho konci čas od času bodal do vzduchu vstříc přítomným.
Vodomil, GbClifford, ježunka, Gnäw, kuňka, Šimanský & Niesner... sobota u vody.
„Zrovna jsem vzpomínal, jak jsme nad Luhačovicemi minulý rok o svatojánské noci sbírali bylinky,“ povídal jsem na začátku léta Magdaleně Hruška, ředitelce festivalu Luhovaný Vincent. Ten letos chyběl. Pořadatelé se uváženě rozhodli dát si v obvyklém formátu pauzu. Téma loňského ročníku dovolená jako stav mysli se mi však vybavilo v prachatické Kralově vile, na louce u kravína v Lubné i v kruhové cihelně v Šárovcově Lhotě. Do Kurovického lomu si dovolenkové naladění vyloženě nesu s sebou, stejně jako plavky. Přijíždím o den dřív, spím na skalním ostrohu nad lomem, pod hvězdami. Orel, Labuť, Lyra. Nebeská čítanka na dobrou noc.
S ránem přichází početná výprava seniorek z Kroměříže. První návštěvnice? Na jejich žádost je fotím na vyhlídce, z níž zároveň rozcvičkovým tempem uklízím své ležení. Přitom je zvu do lomu na snídani. Na festival prý nepřijely, to rády přenechají mladším. Festival Lofofora Lom je samozřejmě otevřený všem, ačkoliv za ním stojí mladý a svěží kolektiv Lofora, jehož členové v čele s Lucií Cimburkovou a Michalem Synovcem musí mít v ještě čerstvé paměti chvilky na maturitním potítku. Po nich se z nedalekého Zlína rozutekli do různých krajů, potkávají se na komunitní poslechové platformě Obscura Radio nebo právě na konci léta v Kurovickém lomu.
Snídaně u vody s DJem California Bitch příjemně navodí atmosféru líného dopoledne. Pod hladinou se míhají hejna drobných rybek, vše přezíravě dozoruje kapr albín. Ve zdejší vodě žijí okouni a štiky, zástupci rozmanitých obojživelníků a z říše hmyzu zejména vzácný vodomil černý, největší vodní brouk na světě, který se v Česku objevuje jen vzácně. Z flóry je pak třeba zmínit ježunku, které se tu druhým rokem díky úsilí kolektivu skvěle daří. Letos krásně rozkvetla.
Do přírodních tajemství Kurovického lomu nás během naučné procházky po jeho březích vpraví Dušan Trávníček, jenž se přičinil o to, že se lokalita stala přírodní rezervací. Jsem entomolog, hlásí se ke svému oboru nápisem na tričku. V dobrém slova smyslu je však všestranným broukem pytlíkem, když se později elegantně zapojí i do panelové diskuze Dialog mezi uměním a přírodou s kurátorem Ondřejem Navrátilem a umělkyní Sárou Nemethovou. Tady je mezioborová hranice naprosto propustná.
Hudební dialog probíhá i na březích, kde zahrají odpolední koncerty Jakub Šimanský s Tomášem Niesnerem a Ian Mikyska s Martinem Debřičkou. Poslouchá se z vody i na souši, nerozhodní pádlují na lodičkách. Vhodnější amfiteátr k poslechu nenajdeš. Mezi oběma koncerty je dostatek prostoru pro četné kratochvíle i životu prospěšnou zahálku. Workshopy výroby mastí z bylin nebo pájení mikrofonů. Přírodními barvivy se maluje na látky, inkoust a sluneční paprsky se propíjejí do lidské kůže. Ve stínu stromů se čtou knihy nalezené v mobilním antikvariátu. Sobota u vody.
Setmění vytvoří správnou kulisu pro imaginativní svět Salimeli. Transformativní performance dvojice limi.noko, při níž účinky Lofofory nabývají na intenzitě. Michal Kindernay pak v audiovizuální performance Phonotropic Blindness oživuje vodní element, od rozmarného bublání minerálních pramenů až po zvukový smog vodních ploch.
Tady však břehy i vodní hlubina utichají, čolci, plotice i kuňky mají svůj noční program. Ten náš se přesouvá do šapitó. Mezikulturní dialog Gnäw, tedy íránského hudebníka Arashe Ghasemiho a finského muzikanta Sima Hakalista je vtahující. Rozumíme mu všichni. Vystoupení GbClifford, které bylo prvním avizovaným bodem lineupu a od kteréžto chvíle jsem měl jasno v tom, kde budu tento den trávit, předčí má největší očekávání. Veřejná generálka před Lunchmeat Festivalem, stověžatá se má na co těšit.
Při závěrečném setu Rlung pomalu opouštím lom i areál. Lehnu si pod strom vedle polní cesty do Kurovic, po níž mají ještě projít návštěvníci festivalu do stanového městečka za hudebního doprovodu Františka Hrušky a Michala Synovce. Buď prošli s ohledem na noční klid jako tichošlápci, nebo byl můj spánek příliš hluboký. Vytrhne mě z něj až ranní zpěv ptáků, které sem přilákaly sladké plody jabloňového sadu. Stehlík, sýkorka, možná jen drobný budníček.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
