10 + 1 = Aitcher Clark

Zvukový designér, producent, skladatel a milovník hudby různých žánrů, takto se profiluje pražský Aitcher Clark, když inspirací jsou mu vlastní hudební zážitky, ale i posbírané field recordings. Hraje rychle i pomalu, střídá vypjaté s křehkým, pohybuje se na poli IDM. A jeho výběr jedenáctky zásadních songů je v podstatě chronologickým průřezem toho, jak se vyvíjel coby fanoušek od druhé poloviny devadesátých let. V současnosti připravuje album s Tomášem Čadou, taky se dívá techno-industriálním směrem. Vidět naživo můžete Aitchera Clarka třeba na Free Mondays v Roxy, ale příležitostí bude více.

Mike Oldfield - Tubular Bells III...

… a cesty na základku s walkmanem. Můj bratr měl na svojí dobu celkem unikátní sbírku originálních i kopírovaných CD a kazet. I když to byl převážně rock a metal, tak se mezi tím našly i elektronické věci jako třeba Mike Oldfield nebo Prodigy. Už si nepamatuju, jak jsem si v té hromadě kytarové hudby našel cestu zrovna k těmhle dvěma věcem, ale Mike Oldfield je moje první silné setkání s elektronikou.

Aphex Twin - Windowlicker

Po několikaletém ulítávání na technu přišel zlom, když jsem poprvé viděl videoklip Windowlicker. Pamatuju si, že jsem s otevřenou hubou hltal každý detail. Obří intro, kdy si říkáte, vo co go, náhlý zlom v podání nekonečné limuzíny a už jste ve světě Aphexe Twina. Ten den se mi otevřela brána do světa IDM a Warp Records.

Autechre - Gantz Graf

Díky mému dobrému kamarádovi následovali Autechre. Pro mě jeden z nejzásadnějších a nejinspirativnějších projektů. Opět geniální video, geniální hudba, vše propracované do posledního detailu. Teď čtu, že inspirace pro klip se objevila během LSD dýchánku, to by odpovídalo.

Chris Clark - Wolf

No a cesta do světa IDM pokračuje. Jako první se do mě zakousl Wolf od Chrise Clarka, další zásadní jméno Warpu. Clarence Park, Empty the Bones of You a Body Riddle jsou pro mě do dneška nepřekonané položky v Clarkově diskografii. Unikátní, naprosto osobitý a brutální zvuk.

Apparat - Berlin

A tohle je nejzásadnější hudební setkání vůbec. Pamatuju si, jak jsem vyrazil po slušném jointu na koncert do Akropole. Vůbec jsem nevěděl, na co jdu. Prý nějaký minimal. No a že to není minimal, jsem zjistil během vystoupení. Od první milisekundy jsem byl naprosto ohromen a ochromen. Celé tělo rezonovalo v extázi, husina mi běhala po zádech. Tenhle track mě vždycky dokáže dostat mimo realitu, ostatně jako celá Apparatova diskografie.

Burial - Untrue

Ikona elektronické hudby nového milénia. Už jeho první stejnojmenném album mělo parádní temnou atmosféru, ale když vyšlo Untrue, byl to naprostý šok. Do té doby neslyšený zvuk. Geniální atmosféra, jako byste se opravdu ocitli v Londýně. Skvělý field recording a ruchy, nezapomenutelné zvuky benzínového zapalovače. Tohle album se bude poslouchat i za 50 let.

Tropic of Cancer - The Dull Age

Mám rád úplně všechno, co na Downwards Records vyšlo a vychází. Díky tomuhle labelu jsem se dostal do světa industriálu, punku a s tím souvisejících odnoží. Po pauze, kdy se v letech 2005-2010 na techno scéně vůbec nic nedělo, jsem tenhle label přestal trochu sledovat. Karl O’Connor (Regis) ale pozměnil hudební záběr a začal na Downwards vydávat punkovější a industriálnější věci a tahle skladba znamenala můj návrat zpátky.

Kangding Ray - OR

Potom, co nám Apparat zpopovatěl, je tento track a celá deska skvělou náhradou jeho staršího zlomeného zvuku. I když se zdá, že na první poslech to má pramálo společného s Apparatovou produkcí, já to tam prostě cítím, tu energii, atmosféru, což taky Kangding Ray potvrdil na skvělém koncertu v olomouckém Jazz Tibet Clubu na festivalu Pif Paf, kde tohle tehdy čerstvé album prezentoval.

Óláfur Arnalds - Lag Fyrir Ömmu

Po elektronickém výplachu přichází zlom v podání klasické hudby. Jako první se ke mně dostala skladba Fyrsta, která v islandštině znamená první. V jeho skladbách a obzvlášť v Lag Fyrir Ömmu je něco tak magického a osobního... Asi nikdy jsem neposlouchal nějakou desku tolikrát jako Living Room Songs.

A Winged Victory for the Sullen - Atomos VI

Nedlouho po sólovém koncertu Óláfura Arnaldse v Akropoli přišel další živý zážitek, a to Erased Tapes showcase. Existuje spousta výborných alb a skladeb, ale pro mě jsou zásadní koncerty. Teprve tam se předávají emoce a ukáže se, jaký má kapela nebo umělec opravdu potenciál. Ten večer vystoupili A Winged Victory for the Sullen, Óláfur Arnalds a Nils Frahm. Jeden z životních zážitků, jedinečný mix ambientu, klasické hudby a elektroniky.

Sigur Rós - Varúð

Guilty pleasure mě bohužel nenapadá, asi žádnou úchylku nemám, tak přejdeme k poslední věci. Sigur Rós znám dlouho, ale vždycky kolem mě bez povšimnutí proplouvali. Všechno se změnilo v roce 2016 na festivalu Pohoda. Neuvěřitelná emocionální jízda, bez klišé, geniálně vystavěný koncert. Zavřené oči, splynutí s vesmírem. Následný neustálý poslech posledního alba Kveikur. Po pečlivém prostudování veškerého vydaného materiálu mě nejvíc baví deska Valtari a moje srdcovka Varúð.