Co všechno peruánskou rodačku Alejandra Cárdenas Pacheco inspirovalo? Můžete vidět a slyšet na Le Guess Who?, nebo taky za pár dní v Punctu.
Alejandra Cárdenas Pacheco patří mezi úzkou skupinu hudebníků, kteří dokáží z kytary vyloudit neuvěřitelné zvuky. Výboje statické elektřiny i šramocení digitálního hmyzu jsou také pevně spoutané do avantgardních, ale smysluplných kompozic, což ocenil jak The Guardian, tak festivaly Unsound, kde odehrála skvělý set s Laurou Robles, nebo Le Guess Who?, kam se chystá za pár týdnů. Ještě předtím se objeví v Punctu, a to 28. října. Co všechno peruánskou rodačku inspirovalo?
Throbbing Gristle – Hot on the Heels of Love
Throbbing Gristle jsou kapela, která mě definovala. Pamatuju si, jak jsem je poprvé slyšela, když je měl na vinylu člen mé kapely. Od té doby se k nim co pár let vracím.
The Clash – Silicone on Sapphire
Dostala jsem tohle album na CD od kamarádky jako náctiletá. Myslela jsem si, že to je punk rock nebo ska, ale bylo to mnohem víc. Hrozně se mi na tom líbily ty divné experimentální pasáže s reggae náladou a synťáky, kde to znělo převráceně, naruby, byly tam hlasy jako z rádia a terénní nahrávky.
Brian Eno & David Byrne – Very, Very Hungry
My Life in the Bush of Ghosts je první album Briana Ena, ke kterému jsem se dostala, tohle navíc dělal s Davidem Byrnem, a pořád je moje oblíbené. Strašně mě baví, jak používá samply a možnosti studiové produkce, i když se drží přímočarých struktur.
Chris Cunningham & Aphex Twin – Rubber Johnny
Samozřejmě když se bavíme o elektronické hudbě, patří mezi projekty, kvůli kterým jsem chtěla dělat takovouhle hudbu, Aphex Twin. Tuhle skladbu jsem od něj slyšela jako první, navíc s nezapomenutelným videem. Když se objevilo, bylo to něco, na co člověk zůstal zírat.
Jardín – Perfume de Ceniza
Když budu pokračovat s elektronickou hudbou, dlužím asi něco scéně, která vznikala v Peru na konci devadesátek a v novém tisíciletí, když jsem se teprve učila své řemeslo. Zmínila bych hlavně duo Jardín, tohle je jejich charakteristický track.
Laurie Anderson – Born, Never Asked
Na debut Laurie Anderson z roku 1982, Big Science, pořád tak trochu myslím. Je avantgardní, politický, minimalistický, ale rozmáchlý a je tam smysl pro humor. Navíc se mi líbí fotka na obalu.
Alice Coltrane – Journey in Satchidananda
Mám moc ráda hudbu Alice Coltrane kvůli její hutné ambientní atmosféře. Taky u ní vnímám zármutek, a zároveň snahu o transcendenci.
Carl Stone – Banteay Srey
Carl Stone je pro mě taky důležitá reference, co se elektroniky týče. Cením si jeho smyslu pro kontrast, „střih“ a samplování, které zvládá, aniž by jeho skladby ztrácely melodičnost.
Charly García – Rezo por Vos
Měla jsem v úmyslu do tohohle seznamu zahrnout latinskoamerického skladatele a Charly García patří k těm největším vlivům.
Sinéad O'Connor – The Last Day of Our Acquaintance
Chtěla jsem zařadit písničku od Sineád, protože její předčasný odchod je tragédie a v posledních měsících jsem si k její hudbě znovu nacházela cestu.
Guilty pleasure: Shakira – Estoy Aquí
Napsat nějaké guilty pleasure je pro mě těžké, protože obecně oceňuju všechnu hudbu, kterou mě baví poslouchat. Nicméně asi z nostalgie mě pořád oslovuje tahle skladba a staré album od Shakiry, které jsem poslouchala v dětství, i když si nemyslím, že je to zvlášť dobrá hudba.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?