10 +1 = Aleš Hrebeniak (dokruhu)

„V těch jedenácti skladbách není všechno... Byl to přímo srdcervoucí boj, narvat celý život do jedenácti odkazů na Youtube! Fakt bizarní zážitek, při kterém se ptám, kam kráčíš?“ říká o svém formativním výběru deseti a jedné písně Aleš Hrebeniak, basák chomutovského tria dokruhu, které se chystá pokřtít debut na dvou listopadových koncertech v Praze a Brně. Pro iniciaci Converge máme více než pochopení, stejně jako není od věci se prohrabat domácí scénou anebo si i přiznat, že všechno už je dávno zahrané.

Converge - Dead

Tuhle skladbu mám rád z více důvodů, ale hlavně mě vtáhla do poslouchání všech stylů bez rozdílu tvrdosti. Nutno dodat, že jinou takhle bravurní kapelu neznám. Rané nahrávky jsou nejvíc. Určitě si mnozí s hrůzou, a zároveň blahem vzpomenou na ultra přeplněnou Sedmičku, kde nebyla nouze o krev.

Soul A.D. - Naděje

Co mám jako říct? Jediná lokální kapela z Chomutova, která posunula vnímání všech místních feťáků, skejťáků, emoušů, budoucích metaláků, hipíků a hlavně mě. Soulad v Chomutově. Děkuji.

Ravelin 7 – Jed

Když vyšlo tohle dlouho očekávané splitko, pamatuju si, jak na mě doma po rozbalení vypadla šprcka. Jo, tak ty jsou hustý, napadlo mě. Co následovalo pak, se nedá popsat. Slzy, smích, bolest. Snad měsíc jsem nezvedl přenosku z gramce, málokdy otočil stranu a vždycky znova skončil na Jedu.

The Men of Hell aka Zorn - Welcome to Violence

Zaprvé, nikdy jsem je neviděl živě, LP jsem koupil na tour KobraXI v Rostocku. Baví mě na tom, že je to prostě tvrdý. Když se rozjely internety, začal jsem tohle dílo prověřovat a zjistil, že kluci dřív hráli jako Zorn a už takhle byli boží. Pak udělali aka Men of Hell s názvem desky Návrat bohů. Jak vystihující...

Catharsis - Arsonist's Prayer

Tohle byl spíš živý hudební zážitek, koncert v Teplicích na Podletné. Nejlepší bubeník, super parta, super ideje. A tahle skladba mě dojala.

Climatizado - Hello Johnny

Skladba Hello Johnny, která začíná v čase 2 minuty a 9 vteřin. Nejlepší český vál všech dob. Nekompromisní.

Julia - Tongue Biting

První emo kapela, co mě opravdu dostala na kolena. Tongue Biting je srdcová hitovka, kupodivu mi americká kapela odhalila krásu těch francouzských. Ale nic už nebylo tak emotivní. Zbožňuju split Sunshine/Julia. Obě skladby jsou abnormálně narvaný.

Woven Hand - Kicking Bird

Na moc dlouhé povídání. Prostě magis.

Munly & Lee Lewis Harlots - The Leavening of the Spit-Bread

Tuhle skočnou skladbu mám z dvojelpíčka nejraději. Krásná ukázka, jak se dá akusticky hrát velmi tvrdě, a zároveň neztratit důstojnost před tvrdšími fanoušky.

Hillsong United - Wonder

Matadoři a jejich Wonder, to mě fascinuje. Svěží pop/rock devadesátých let, ovšem se současným zvukem. Vždycky když potřebuju dobít pozitivní náladu, povzbudit a pohladit na duši. Nejlepší „chválová“ kapela všech dob.

+1: Antonín Dvořák - Cellokoncert h-mol op. 104

Potom, co mě moje žena vzala jako zatvrzelého metaláka do pražského Rudolfina na Dvořáka, na dílo s názvem V přírodě (řídil Jiří Bělohlávek, čest jeho památce), jsem zjistil, že všechno už je dávno zahrané, jen to různě modulujeme a já nevím co ještě. Každopádně to byl masakr. Ty dřeva, žestě a ten krásný hluk, kam se na to sere jakákoliv hudba. Hudební láska na první poslech a totální změna hudebního rozhledu.