Barbora Pokorná z temné kytarové úderky Beps’n’Johnnies před křtem debutové desky Bare Bones poskládala seznam deseti songů, které ovlivnily její hudební dospívání.
Charismatická zpěvačka a kytaristka v Brně usazených Beps’n’Johnnies zrovna společně s kapelou slaví vydání debutového alba Bare Bones. Před brněnským i pražským křtem desky se Bára Pokorná s Full Moonem podělila o desítku svých nejoblíbenějších skladeb. Nepřekvapivě je plná temného existenciálního rozjímání, hutných dronových ploch i ženských vokálů, které se zaryjí pod kůži. Jedno překvapení by se ale našlo – PJ Harvey Barbora za vzor nikdy neměla.
The Beatles - A Hard Day's Night
Song, který mě ve dvanácti přivedl k muzice. Řekla bych, že to byl jeden z nejzlomovějších momentů v mém životě a to doslova. První tóny a bylo to tam, Madonna šla do krabice. Stala jsem se třídním exotem a po dobu dalších dvou let u mě probíhala regulérní beatlemánie.
Black Rebel Motorcycle Club - Echo
Kapela, kterou od střední považuju za velkou srdeční záležitost. Baví mě jejich hudební škála - od blues přes country, přímočarý rokenrol až po hutné shoegazové plochy a pořád jsou to oni, jejich muzika je neskutečně opravdová. Před pár lety jsme měli s Beps’n'Johnnies příležitost hrát v Roxy jako jejich support. Doteď mi pořádně nedochází, že se to opravdu stalo a jak úžasná zkušenost to byla.
Ty Segall - Fanny Dog
Když jsem tuhle velkolepou ódu na jezevčíka slyšela poprvé, hned se mi vybavilo album Kuře v hodinkách, které miluju. Saxofonu jsem nikdy neholdovala, ale v obou případech to prostě božsky funguje. Jestli mě nějaká muzika dokáže v dobrém slova smyslu totálně rozsekat a dostat do křepčící euforie (ano, jsem toho schopná), je to Ty – ať jeho sólové projekty nebo kapela Fuzz. Krom toho, neznám nikoho jiného, kdo by se uměl tak šikovně obklopovat skvělými hudebníky, jako jsou Mikal Cronin, Charlie Moothart, Chad Ubovich a další. Jedna velká pulzující energie.
Aldous Harding - Zoo Eyes
Aldous jsem často poslouchala na Spotify, ale teprve když jsem ji viděla v rámci Tiny Desk Concert a byla konfrontovaná s jejím podivným projevem, mě okouzlila. Párkrát jsem se setkala s nejapnými komentáři na její adresu, což nechápu. Dělá muziku až na dřeň. Nádhera.
Please the Trees - Missing Feeling Nothing
Bránila jsem se dávat do svých výběrů tenhle song, ale Vaška Havelku už na desce máme, tak co. Missing Feeling Nothing je největší srdcovka z české kotliny.
Anna von Hausswolff - Ugly and Vengeful
Annu si doma pustím málokdy, protože mě její muzika vtahuje do úplně jiného světa a to hodně hluboko, na což nemám většinou rozpoložení, nicméně její koncert na Besedě u Bigbítu byl můj nejsilnější hudební zážitek v životě. Doporučuju zažít naživo.
The Warlocks - Suicide Note
Song, který poslouchám jedině o samotě, protože se u něj pokaždé rozbrečím. Warlocks umí.
PJ Harvey - Dancer
Z mě nejasných důvodů si naši fanoušci často myslí, že PJ je můj vzor. Popravdě řečeno, až díky tomu jsem jí začala věnovat větší pozornost, protože do té doby jsem ji reflektovala hlavně skrze hitovku This Is Love a duety s Markem Laneganem, které jsou fakt skvělé. K PJ se ještě stále proposlouchávám, posledně mě na zadek posadil Dancer.
Colin Stetson - With the Dark Hug of Time
Občas moc ráda poslouchám různé experimentální ambienty a drony - hází mě to mimo realitu a to mě baví. Miluju alba Faintly Recollected (Ian Hawgood, Danny Norbury) nebo Awake (Mike Shiflet, High Aura’d). Never Were the Way She Was od Colina Stetsona je perfektní, když si člověk potřebuje ještě trochu „naložit“. Kontrabas-klarinet a creepy housle ve skladbě With the Dark Hug of Time je dokonale zhudebněná temnota. Běhá mi z toho mráz po zádech.
Antony & The Johnsons - Cripple and the Starfish
Anohni, původně Antony Hegarty, mě svou hudbou a projevem zaujala nadvakrát stejně jako Aldous. Podivně znepokojující, ryzí. Lou Reed, který s kapelou spolupracoval, prý řekl něco v tom smyslu, že když slyšel Cripple and the Starfish poprvé, pocítil přítomnost anděla. Myslím, že to vyjádřil celkem přesně. V tvorbě Anohni se odráží hodně bolesti, ale nějakým zvláštním kouzlem ji dokáže posunout na nadpozemskou úroveň, umí jí dát fatální rozměr - alespoň tak to vnímám já. Má to kouzlo.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?