Říká se, že jde o vůdčí postavu tuzemské jazzové scény a má to svoje důvody. David Dorůžka vystoupí na festivalu Jazz Goes to Town, posloucháme jeho formativní skladby.
Říká se o něm, že jde o vůdčí postavu tuzemské jazzové scény a má to svoje důvody. Profesionálním hudebníkem je od svých čtrnácti, spolupracoval s řadou světových jmen (Josefine Lindstrand, Michal Baranski, Albert Sanz, Jorge Rossy ad.), má za sebou dlouhodobé pobyty v Paříži a New Yorku. Kytarista a skladatel David Dorůžka vydal čtyři sólová alba, to poslední Autumn Tales u labelu Animal Music (2016), sám ovšem přispěl na desítky dalších nahrávek. Letos vyšla deska Andromeda's Mystery, na níž Dorůžka utvořil trio s Piotrem Wyleżołem a Jeffem Ballardem, aby zkusili „prozkoumat netradiční zvukové možnosti a osvětlit rytmus a harmonii jiným způsobem“. Před jejich koncertem na královehradeckém festivalu Jazz Goes to Town nám David prozradil skladby, které jej utvářely.
Bob Dylan – Highway 61 Revisited
Nahrávka, která někdy v mých jedenácti nebo dvanácti letech nenávratně zformovala můj hudební vkus a umělecké hodnoty. A po letech neztratila nic ze své magie. Můj ideál, co se týče umění písně, textu, souhry a zvuku kapely i zvuku nahrávky a celkové produkce.
Stevie Wonder – Visions
Další velký mistr hudby i slova. Umění Stevieho Wondera je pro mě univerzální a nadčasové.
Leonard Cohen – Famous Blue Raincoat
Leonarda Cohena jsem objevil až daleko později, ale je to jeden z nejpoutavějších vypravěčů, jaké znám.
Lester Young – They Can't Take That Away from Me
Lester Young na klarinet v únoru 1958, rok před svojí předčasnou smrtí. Nádherná deska Laughin' to Keep from Cryin', za jejíž doporučení děkuji Krestenu Osgoodovi a Jeffu Ballardovi.
Eric Dolphy – Bee Vamp (Live)
Esence toho, jak má znít jazzová hudba naživo v klubu. Série desek Erica Dolphyho At The Five Spot je dodnes metou hraní v kvintetu. A je tu geniální třiadvacetiletý Booker Little, jeden z největších trumpetistů 20. století, který bohužel o tři měsíce později navždy odešel.
Brad Mehldau – Young Werther
Brad Mehldau, Larry Grenadier, Jorge Rossy a Johann Wolfgang Goethe. New York roku 1995. Hrdinové mého dospívání.
Steve Reich – Tehilim
Nejvíce naposlouchanou mám první verzi této skladby pro ECM z roku 1982 pod Reichovým vedením. Ta na youtube není, ale tato verze s Schönberg Ensemble, Percussion Group The Hague a dirigentem Reinbertem de Leeuwem je stejně povedená.
Oldřich Janota – Bitva na Tursku
Pro mě jeden z nejvýznamnějších českých umělců posledních čtyřiceti let. Album Podzimní král na mě udělalo obzvlášt silný dojem.
Toy Vivo Duo – Por Manuel
Avshalom Farjun a Avi Agababa hrají na desce Laughing with Angels často rafinovanou hudbu s neuvěřitelnou lehkostí a prostotou. Čirá radost.
Gustav Mahler – Symphony No. 9 (Live 1938)
Dříve jsem poslouchal nahrávku Pierra Bouleze a Chicago Symphony Orchestra. Tato verze Bruno Waltera a Wiener Philharmoniker byla údajně natočena v předvečer anschlussu Rakouska. Symbolický moment. A zároveň, byť se nemohu prohlásit za znalce, je neuvěřitelné, jak se interpretace za osmdesát let proměnila.
Adam Benjamin – On Green Dolphin Street
Jazzové standardy mám pořád rád. A tahle verze z desky It's a Standard, Standard, Standard, Standard World je mistrovský kousek. Víc není potřeba vysvětlovat.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?