"Znát a milovat album Raw Power od The Stooges bylo součástí mé identity, když jsem začínal hrát ve vlastních kapelách," říká zpěvák Felix Bushe. Zítra živě.
Londýnská indiepopová kapela Gengahr se po dvou letech vrací s novým albem Red Sun Titans. A zítra bude mít příležitost prezentovat ho v pražském Café V lese. Zpěvák kapely Felix Bushe nám řekl, že jejich skladby existují v prostoru mezi dvěma světy a taky se s náma podělil o svých deset oblíbených písniček a jedno guilty pleasure. Dva světy? Víc.
The Smashing Pumpkins - 1979
Jedna z kapel, které mě jako teenagera motivovaly vzít kytaru do ruky. Kdybyste se mě zeptali před deseti lety, vybral bych asi něco těžšího jako třeba Zero, ale 1979 mi přijde víc vypovídající o tom, co děláme v Gengahr.
Lou Reed - Walk on the Wild Side
Deska Transformer byla v dobách mého dětství jednou z mých nejoblíbenějších. I když jsem mnoha textům nerozuměl, věděl jsem, že jsou chytré a mají ikonický, drzý a sebejistý styl.
The Stooges - Raw Power
Mohl bych vybrat jakoukoliv skladbu z tohohle alba, ale pravdou je, že ho poslouchám od začátku do konce. Je to nepřetržitý proud myšlenek, mindset a postoj možná ještě víc než sbírka písniček. Znát a milovat Raw Power bylo součástí mé identity, když jsem začínal hrát ve vlastních kapelách.
The Verve - Bittersweet Symphony
Éra kytarového popu mě zasáhla v tom nejcitlivějším věku, myslím, že mi bylo dvanáct, když tenhle song vyšel, působil na mě magicky. Ty velké bicí, které zněly jako breakbeat, a smyčce, které zvyšovaly emocionální podtóny do omamných výšek… Britské kytarovky jen těžko dosahují úrovně téhle hymny.
Fatboy Slim - Right Here, Right Now
V návaznosti na Bittersweet Symphony se mi okamžitě vybavil tenhle track, posloužil totiž experimentálnější stránce mého hudebního vývoje. Rané vzpomínky na poslech Beatles v autě s rodiči se spojily a zkombinovaly s moderními breakbeaty a samplovanými vokály. Znělo to jako povědomá budoucnost.
The Beatles - Come Together
Je tolik písniček od Beatles, které miluju, tuhle jsem vybral hlavně kvůli té malé kytarové a bicí pauze před refrénem. Pokaždé dodá vibe a nikdy neomrzí.
Radiohead - Just
Další kapela, která velmi ovlivnila mě a moji touhu hrát v kapele. The Bends bylo první album Radiohead, které jsem si koupil, a poslouchal ho tak dlouho, dokud ho přehrávač načítal.
Deerhunter - Desire Lines
Když mi bylo kolem dvaceti a přešla mě potřeba být slavný jako Oasis, tak jsem se více zaměřil na zajímavé introvertní indie kapely, jako jsou třeba úžasní Deerhunter. Měli velký vliv na naši první desku.
Nick Drake - Pink Moon
Jedním z mých nejoblíbenějších umělců je Nick Drake. Vím, že to je zřejmé, ale tahle píseň je pro mě vším.
Daft Punk - One More Time
Myslím si, že by byla chyba nezmínit některé taneční vlivy. Daft Punk byla kapela, která mi vrátila lásku k syntezátorům, bez nich bych si možná nedovolil použít je na našich nahrávkách.
Guilty Pleasure:
Kylie Minogue - Love at First Sight
Zvukově se to zase tak moc neliší od Daft Punk, taky to má zabijáckou hlavní melodii a nepopiratelný vibe. Víš, že to miluješ!
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?