Britský písničkář žijící v Praze, James Harries, vydal vloni desku Until the Sky Bends Down. Co má ale sám nejraději v přehrávači?
Britský písničkář žijící v Praze James Harries vydal vloni novou desku Until the Sky Bends Down. Co má ale sám nejraději v přehrávači, na čem vyrostl? "Myslel jsem si, že to bude snadné, ale je to nemožné!
Existuje tolik skvělých alb, desek, které pro mě něco znamenají, neboť se vztahují k určitému místu a času. Ale slíbil jsem, že to udělám, takže tady je seznam. Nezahrnuje Bowieho, arrghh, nejsou tam ani Marquee Moon a nejméně dalších 100 nahrávek. Takže bez jakéhokoliv pořadí":
Violent Femmes – Violent Femmes
Tu desku jsem dostal na kazetě, když mi bylo asi čtrnáct. Byla to jen kopie, takže jsem neměl obal ani naprosto žádné tušení, kdo ti lidé jsou nebo odkud pocházejí. Ale promlouvalo to ke mně, tahal jsem to s sebou a naučil se všechny písně. Texty jsou přímé a upřímné, miluju ten hlas a syrovost kapely.
Stone Roses – Stone Roses
Myslím, že jsem o téhle kapele slyšel od staršího bratrance na nějaké rodinné sešlosti v Manchesteru. Protože byl starší, byl také mnohem víc cool, poslouchal The Smiths apod. Nejdříve jsem slyšel single Sally Cinnamon, ale hotový jsem pak byl od první písně alba. "I wanna be adored."
Bob Dylan - Highway 61 Revisited
S kolegy muzikanty jsem mnohokrát debatoval na téma "nejoblíbenější Dylanovo album". Nemám jedno nejoblíbenější! Tahle top desítka je noční můra! Ale dneska je to tahle deska. Ještě pořád si vybavuju, jak jsem si ji jako teenager koupil na vinylu v Blackpoolu a musel si počkat až domů, abych si ji mohl pustit. Myslel jsem si, že Dylan je nejvíc cool na světě. Doba, kdy album natočil i nahrávka samotná mě stále udivují. Vydal tři skvělé kousky během jediného roku 1965 - 66. Tenhle byl prostřední, ale na seznamu by mohly být všechy tři.
The Beatles – Revolver
Další deska, kterou jsem si přehrával jako dítě do zblbnutí. Přesto není moc co k ní říct. Zkrátka miluju ty písně, fascinuje mě jejich zvuk a rád bych věděl, jak ho vytvořili.
Miles Davis – Kind of Blue
Když jsem tohle uslyšel poprvé, bylo to jako slyšet nový jazyk.
The Pogues – If I Should Fall from Grace With God
Shane MacGowan, básník... na kterého můžete tančit.
Wilco – Kicking Television
Měl jsem to štěstí slyšet Wilco několikrát live. Pokaždé to bylo úžasné, asi moje nejoblíbenější živáky. A tohle je jejich live deska. Jeff Tweedy je skvělý písničkář a kapela parádně šlape.
De La Soul – 3 Feet High And Rising
Hiphopový Sgt. Pepper. Tolik se toho děje na samplech, je to jazzové, zábavné a nutí vás to tančit.
Steve Earle – The Mountain
Mé zasvěcení do bluegrassu obsahuje několik fantastických písní a připomíná konkrétní dobu mého života. Pravděpodobě bych pořád ještě zvládl zazpívat většinu těch písní (s malou nápovědou).
Talk Talk – Spirit of Eden
Další skvělá deska, kterou jsem sjížděl před lety na kazetě. Talk Talk měli obrovský úspěch s předchozí nahrávkou, takže si pak pravděpodobně mohli dělat, co se jim zlíbí, manažer a vydavatelství je nechali a Talk Talk zplodili tohle! Když to label uslyšel, nařídil jim přehrání, kapela však odmítla. Byl to propadák. A nejlepší věc, co kdy udělali.
Guilty pleasure
Supertramp – Breakfast in America
Dnes odpoledne jsem v rádiu zaslechl The Logical Song. Všechno kolem téhle kapely je prostě špatně... ale tohle je zábavná nahrávka.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?