Brněnští noiserockoví floutci Guilty Echoes vydali loni na podzim desku Laerning to Swim. Jejich kytarista Honza Sobko se s námi podělil o desítku zásadních songů a jedno domácí guilty pleasure.
Z hudby Guilty Echoes zní čiré floutkovství. Od výhry v soutěži 1Band2Play v roce 2018 přesedlali z čistého postpunku na dravější noise rock. Texty na aktuálním albu Learning to Swim jsou plné hejtů na svět, vzteklé kytary nepovolí v naštvání ani na vteřinu. I přesto mají v osobním playlistu jejich kytaristy Jana Sobka výraznou roli songy z opravdu melancholické, až introvertní strany spektra. Desítka srdečních záležitostí a jedno zamilované guilty pleasure před brněnským a pražským křtem desky.
Laurel Halo – Raw Silk Uncut Wood
Často mám rád ticho nebo Laurel Halo. Je skvělá s každou novou deskou, nápady a momenty s úctyhodnou provázaností a důrazem na detail.
The Sweet Release of Death – Sway
Původně jsme s nima měli křtít desku v Brně, nicméně termíny se posunuly a zůstal z toho jejich skvělej „samostatnej“ koncert. Náš basák Antonín je sjíždí nonstop a já s ním souhlasím.
Men I Trust – Tailwhip
Našli si mě při nákupu v obchodě s hadrama, shazam a už jsem stál na totálně přecpaným a vyprodaným květnovým koncertě v Chapeau Rouge.
A Place to Bury Strangers – Dead Beat
Nezažil jsem destruktivnější a noisovější show než APTBS, při tomhle tracku jsem poprvé viděl kapelu, co zmasakruje svůj gear a nechá se zničit tuctem stroboskopů. O to víc mě baví, když se mě během rozhovoru zeptá náš bubeník Peter: „A znáš tohle? Nezažil jsem to na živo, ale myslím, že by to vypadalo takhle…“
Biig Piig – Perdida
Jeden z těch nekonečně dlouhých večerů v kuchyni kytaristy My Dead Cat, Michala Rosickýho. Láhev portskýho, joint, Biig Piig, Dostihy a sázky.
Swans – Screen Shot
Spoustu kapel poslouchám roky, převážně alba z doby, kdy jsem je poznal. Nový ke mě pak přicházejí s několikaletým zpožděním, ještě že mě Antonín pokaždé upozorní na nový kousky. Viz Swans či Einstürzende Neubauten.
DIIV – Valentine
Neznám kapelu, která by líp pracovala s náladou svých písní. Při každé příležitosti na mě působí tak, jak je zrovna potřeba. Ozvěny newyorské scény napříč dekádami, skvěle zvládnutej minimal na maximum.
Sonic Youth – Pink Steam
Často se o nás mluví ve spojení se Sonic Youth. Je to zásadní kapela, o tom žádná. Moje nejoblíbenější album je čím dál tím víc Rather Ripped, který jsem vlastně slyšel jako první. Kdybych si měl vybrat fave song, bude to nejspíš Pink Steam nebo Rats. Thurstonova a Leeho poetika pojetí textu a hudby je jasně znatelná, dotažená do posledního verše a noty. I'll help you feel the noise.
Chiki Liki Tu-a – Lala
Tohle jsem nikdy vlastně nepochopil, ale když jedeme na koncert a objeví se to v playlistu, okamžitě ztrácím jakýkoliv přehled a kontrolu nad řízením. Nicméně Peter je už druhý slovenský člen kapely, který tuhle tlupu uznává, takže na tom něco musí být.
Shame – One Rizia
V poslední době mě osloví máloco, a pokud, tak na první poslech. Shame jsou jedna z těch kapel, na který se v Guilty shodneme všichni. Peter je poslouchá zásadně během řízení s volume doprava, takže až vás nabourá rozpadlej Citroen Xsara a z auta se bude ozývat “but if you think I love you, you've got the wrong idea”, je to náš bubeník!
Tata Bojs – Ramínka
Celý Futuretro a obzvlášť tenhle song na mě dýchá neuvěřitelnou nostalgií, jelikož mi ho poprvé ukázal otec tak cca v deseti letech, zpětně chápu texty, ale emoce přetrvávají. Za mě guilty pleasure český scény.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?