Učil se u Barryho Harrise nebo Chrise Andersona, doprovází jména Meshell Ndegeocello nebo Avishai Cohen a v Brně vystoupí s Donnym McCasslinem. Co poslouchá nejraději?
Pianista Jason Lindner je stálicí newyorské jazzové scény. Učil se u Barryho Harrise nebo Chrise Andersona, doprovází taková jména, jakými jsou s Claudia Acuña, Meshell Ndegeocello nebo Avishai Cohen, rovněž hraje se svými kapelami AB Aetero Trio, Now Vs. Now nebo Progress Report, aranžuje pro hvězdy formátu Lauryn Hill nebo Chick Corea. Na tuzemských pódiích jsme se s ním mohli rovněž setkat v různých sestavách, aktuálně jej můžete slyšet na akci JazzFestBrno, kde bude doprovázet Donnyho McCasslina. Níže nám naservíroval své nejoblíbenější skladby.
Bulgarian State Television Choir – Stani Mi, Maytcho
Prvně jsem to zaslechl na párty během své první cesty do Evropy, do Paříže. Nikdy předtím jsem neslyšel takový zvuk. Otevřel mi mysl i srdce.
Arca – Alive
Tak emocionální, vizuální, tak fyzické, je to jako vyjádření biologické existence prostřednictvím zvuku. Chovám velkou lásku a respekt k Arce, je pro mě jednou z největších umělkyň naší doby.
Jlin – Black Origami
Jlin není jen producentka taneční hudby, ona je skutečná skladatelka, průzkumnice nových cest. Tenhle track je jako panter sledující kořist těsně před útokem, jako napětí šípu těsně před vystřelením. Její rytmická produkce obecně je bláznivá. Svou komplexností nezastiňuje feeling a groove a melodické linky jsou tak… nemocné!
Oumou Sangaré – Baba
Pamatuju si, jak jsem tuhle skladbu a celou desku slyšel poprvé. Můj kamarád se právě vrátil z Mali s hromadou kazet a řekl: Koukni na to! Oumou Sangaré jsem pak potkal na jednom festivalu a byla moc milá. V Mali je důležitou a respektovanou ženou nejen kvůli hudbě, ale i díky aktivismu a obchodnímu citu. Pee Wee Ellis je taky neuvěřitelný, tady hraje a aranžuje sekci lesních rohů.
Giraldo Piloto & Klimax – Fidelidad
Kdysi jsem to slyšel na párty u svých kubánských přátel v Harlemu a když začala basová linka kolem času 2:57, musel jsem si zvednout čelist z podlahy. Dlouho jsem tu písničku studoval. Je v ní všechno, je to komplexní příběh, který se odvíjí s každou jednotlivou částí.
Maleem Mahmoud Ghania with Pharoah Sanders – The Trance of Seven Colors
Tohle je dar! Hudební setkání mistrů duchovní hudby Mahmouda Ghanie a Pharoaha Sanderse, které se stane jednou za život. Miluju hluboký zvuk guembri. Tahle nahrávka povznáší mého ducha.
Chris Anderson – The Folks Who Live on the Hill
Nikdy jsem nepotkal hudebníka s lepší schopností naslouchat a cítit. Chris byl jedním z mých učitelů a naboural moji představu o tom, čím může být hraní na klavír. Viděl jsem, jak dohnal lidi k slzám, včetně mě.
Umm Kulthum – Enta Omri (live)
Epické. Epické. Epické. Legendární. Grandiózní. Když jsem to slyšel, změnilo mě to.
Machine Girl – うずまき
Uzumaki znamená spirála a předpokládám, že jde o odkaz na japonskou hororovou manga sérii, kterou nás obdařil Džundži Itó. Tak moc je toho v téhle surrealistické, humorné, bolestné, rozsáhlé, syrové skladbě. Machine Girl jsou jedni z mých nejoblíbenějších a nejinspirativnějších umělců v NYC, undergroundová experimentální elektronická hardcore komunita.
Alice Coltrane – Affinity (Live)
Připravte se na cestu časem s tímhle živákem z roku 1978, dostanete se na naprosto extatické místo, kde spolu hrají Alice Coltrane, Roy Haynes a Reggie Workman. Alice byla jednou z klavíristek, která mě přiměla úplně přehodnotit můj přístup k nástroji, její hra na varhany zas ovlivnila způsob, jakým jsem hrál na syntezátor. Cítil jsem zvláštní propojení, když jsem hrál s jedním z největších bubeníků historie, Royem Haynesem.
Guilty pleasure:
1 (feat. umru, Himera & trndytrndy)
Objevil jsem to v playlistu Little Snake a jsem tím posedlý.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?