Kdopak by neslyšel o pražské synthpopové skupině Death by Ren. Formativní písničky z kytaristova notýsku.
Kdopak by neslyšel o pražské synthpopové skupině Death by Ren, kdopak by neslyšel v jejich souvislosti zmiňovat hudební vkus Quentina Tarantina nebo film Drive. Ohrazovat se vůči těmto nálepkám se budeme jinde, raději jsme se zeptali na formující písničky kytaristy Lukáše Klavrzy. Budeme překvapení? Spíš budeme tančit. Hlasitě. A to i příští týden na festivalu Moody Moon Noize!
A Place to Bury Strangers – Everything Always Goes Wrong
V pubertě jsem objevil tuhle zvukovou zkázu, která mě svojí syrovostí nepřestane bavit asi nikdy. Nerad používám anglické výrazy, ale "sonic mayhem" je naprosto skvělý popis. Jejich živá vystoupení jsou vzhledem k hlasitosti a množství zpětné vazby kytar a vlastně všeho i fyzickým zážitkem. Doporučuju!
My Friend Alan – Falling
Skvělá basová linka a obecně rytmická sekce, která umí nechávat prázdný místa, parádní backing vokály a sólo na ságo. Tenhle song mě zasáhl na první poslech.
Sonic Youth – Mote
Totální bordel, paličky zastrčený pod strunama kytary. V 16 letech jsem absolutně nechápal, že se takový líbezný pazvuky můžou linout z elektrický kytary. Tahle kapela mě naprosto vtáhla do 90's alternativní hudby.
Steely Dan – Josie
Pro někoho výtahová hudba, pro mě jedna z nejsofistikovanějších kapel, kterou si moc rád poslechnu. Kromě komplexních harmonií umí jejich písničky i pořádně šlapat po rytmické stránce. Aja je pro mě jedno z nejlepších alb 70. let.
Ringo Deathstarr – Rats Live on No Evil Star
Shoegaze hrál v mém dospívání výraznou roli a to i v druhé "revival" vlně, kterou jsem začal vnímat někdy kolem roku 2010. Na Ringo Deathstarr mě děsně baví agresivnější zvuk a trochu punkovějsi přístup. Díky téhle kapele jsem začal trávit nespočet hodin studováním kytarových efektů, abych uměl dosáhnout podobného zvuku!
Daft Punk – Too Long
Objevit Daft Punk mi pomohl výměnný pobyt v Paříži, na který jsem jel ve třinácti. Všichni si tam na tom hrozně ujížděli a my tady nic takového neměli, nebo jsme o tom spíš v té době nevěděli. Nikdo z nás tu hudbu moc nechápal, ale přišlo nám to děsně cool. Až do konce puberty to byla asi jediná elektronicka hudba, která mě bavila.
Chic – I Want Your Love
Je možný tuhle kapelu nemilovat? Good vibes only. Králové a královny raného disca. Přibližně v půlce songu se nachází má nejmilovanější pasáž, proto padl výběr právě na tuhle skladbu. Když vyšla deska Random Access Memories od Daft Punk, na které dělal i Nile Rodgers z Chic, byl jsem v sedmém nebi!
Hiatus Kaiyote – Laputa
Bublající synťáky, medový hlas zpěvačky a těžko předvídatelné bicí, které jsou často podpořené perkusema. Hodně komplexní hudba, která má v sobě spoustu popových elementů, které umí naprosto bravurně skloubit.
Hall and Oates – Going Thru the Motions
Vždycky když poslouchám tuhle kapelu, tak si představuju jak se promenáduju v palmičkový košili na pláži v USA. Tahle dvojice je můj favorit z osmdesátek. Skvělej songwriting a saxofon. Je to slizký jak had, bylo to v GTA Vice City a já to miluju.
Thundercat – Jethro
Šest strun na base obvykle nenávidím, ale jediný, komu to můžu vždycky odpustit a ještě si to rád pustím, je právě Thundercat. Výborná fúze spousty žánrů skrze jazz, hip-hop, elektroniku a tisíc dalších věcí. Měkký zvuk vysokých strun basy, která hraje melodii, mě vždycky dokáže pohladit po ušních bubíncích.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?