„Pokaždé, když se mě někdo zeptá na něco zásadního a přelomového, mate mě to a děsí," říká Maarja Nuut, nicméně její výběr bude zajímavý kterýkoli den v jakoukoliv hodinu.
„Pokaždé, když se mě někdo zeptá na něco zásadního a přelomového, mate mě to a děsí. O jaké století nebo desetiletí má jít, jakou funkci daná hudba má, v jakém kontextu, a především, o jaký přelom jde? Nesnáším ten hierarchický aspekt, když se snažím řadit podle důležitosti v rámci barokní, droneové, archivní, klubové nebo jakékoli jiné více či méně zařaditelné hudby. Takže jsem místo toho prošla svoji sbírku na Bandcampu a vybrala pár věcí, nad kterými jsem se právě teď na chvilku zastavila. Zítra by to mohlo být jinak,“ říká ke své písničkové selekci estonská houslistka, zpěvačka a hráčka na modulární syntezátory Maarja Nuut, kterou ve Full Moonu sledujeme už dlouhá léta a stále se nám to neomrzelo. Dvaadvacátého února vystoupí v rámci série Sonitus v pražském Punctu, naladit se můžete níže.
Manja Ristic & Mario Kolaric – Synaptic Reveries
Svět zvuků, které mi nějakým způsobem připadají velmi hřejivé a povědomé… usedlé a klidné, ale zároveň velmi silně přítomné. Odraz mých vnitřních vrstev.
Lisa Sokolov – Clay Jug
Je rok 1994, mně je osm let a v mém rodném městě probíhá festival scénických umění, kde vystupuje Lisa Sokolov. Seděla jsem v sále a můj malý svět explodoval. Záznam toho koncertu na kazetě jsem obsedantně poslouchala dlouhé roky a její hlas mě pořád vrací k tomu vzácnému pocitu, když zvuk v okamžiku rozšíří naše vnímání a nechá nás navěky změněné.
Kazimierz Meto – Mazurek
Hypnotické, rázné rytmy tradiční taneční hudby z Polska, kde jsem prováděla terénní studie a kde mě posedlo celonoční tančení stylů oberek a mazurek. Tohle byl vlastně můj úvod do raveu.
Authentically Plastic – Buul a’Nyich
Hudba, kterou hrozně ráda slyším na tanečním parketu – syrový zvuk a polymetrické rytmy, které tě vtáhnou. Celé album Raw Space je skvělé.
Ben Bertrand & Manah Depauw – Black Zodiac
Sonická science-fiction na ploše alba. Trošku tady podvádím, protože to není jen jeden track, ale mám moc ráda ten příběh!
Anthony Child – Turn on to the Hall of Perpetual Rotation
Tohle je ponor do hlubin – ta pomalá gradace, hra s napětím a bohaté drony, všechno na mě má obrovský emocionální efekt pokaždé, když si to poslechnu.
Uday Bhawalkar – Raag Yaman
S touhle skladbou se vracím ke svým studiím v Indii, což byla doba, která mi nepochybně změnila život. Dostala jsem od svého učitele několik CD a jedno z nich bylo od zvěváka dhrupádu Udaye Bhawalkara. Jeho hlas má neuvěřitelnou hloubku, a to samé platí o dhrupádu jako takovém. Je to hudba, která působí jako oceán, studie jejích nejjemnějších aspektů.
Erling Wold - It was in the summer that I first noticed your hair, your face, your eyelids
Tahle skladba tu může působit trochu náhodně, ale myslím, že je zásadní, protože si někdy říkám, že takhle zní můj mozek.
Ben LaMar Gay – Sometimes I Forget How Summer Looks On You. (feat. Ohmme)
Hudba, která je neustále v pohybu a pohání mě. Úžasný umělec, úžasné album, které vyšlo na jednom z mých oblíbených jazzových labelů, International Anthem. Mají v katalogu tolik skvělých desek!
Glen Campbell – Wichita Lineman
Tohle je tak nádherný, dokonalý lovesong. Tady není moc co dodávat.
Guilty pleasure
V hudbě pro mě nic takového není. Potěšení těší, proč cítit vinu? Celkově vzato mě napadá jediné moje guilty pleasure, což je sledování krimi seriálů!
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?