Metronomy po dvou letech čekání vystoupí v Roxy, ale taky na Flédě. Klávesista a kytarista Michael Lovett vybírá deset nejoblíbenějších písní a jedno guilty pleasure.
Michael Lovett je klávesista a kytarista skupiny Metronomy a také frontman svého vedlejšího projektu NZCA Lines. Před pražským, odkládaným koncertem Metronomy, i před tím brněnským na Flédě, pro nás vybral svých deset nejoblíbenějších písní, které potvrzují, že experimentální elektronika, jemné beaty i výrazná vizuální složka se objevuje nejen v tvorbě Metronomy, ale i v jejich inspiracích.
Daft Punk - Something About Us
Už několikrát se mi stalo, že jsem byl albem Discovery úplně posedlý. Posledně to bylo, když jsem viděl animovaný film Interstella 5555, který hudba doprovází. Mám moc rád, jak tam hudba s filmem souzní. Byla to taky inspirace pro moje druhé album Infinite Summer, které jsem nahrál s NZCA Lines.
Of Montreal - Gronlandic Edit
Tahle kapela je projektem Kevina Barnese, chlápka, který má snad nekonečný přísun kreativní energie. Už nahrál šestnáct alb! Všechna nejsou skvělá, ale tenhle track je zrovna na jednom z těch nejlepších, tedy Hissing Fauna, Are You The Destroyer?. Spoustu funku, velký vliv na něj musel mít Prince. Líbí se mi, jak spletité kompozice dokáže vytvářet, i když tohle je zrovna jedna z těch umírněnějších.
Phoenix - Everything Is Everything
Když se mě někdo zeptá, jaká je moje oblíbená kapela, vždycky odpovídám: „Phoenix!“ Ne že bych je poslouchal pořád, ale stále se k nim vracím. Jsem rád, že se jim za pomoci Wolfganga Amadea Phoenixe podařilo dosáhnout úspěchu. Tenhle track je z druhého alba Alphabetical a je to perfektní R'n'B, klidně by mohl být z dílny Pharrella Williamse.
Kraftwerk - Tour de France
Nedávno zesnulý Florian Schneider z Kraftwerk mě, stejně jako mnoho dalších, vedl k tomu, abych se nad smyslem hudby pořádně zamyslel. Kraftwerk pro mě vždycky byli velikou inspirací. Jejich zvuková produkce zní pořád svěže, i když už má za sebou třicet let, a k tomu vytváří okouzlující kompozice. Jedna píseň za všechny, v téhle mám moc rád zrnité synťáky.
Kendrick Lamar - Swimming Pools (Drank)
Tohle nahrál Kendrick ještě před velkým úspěchem, kterého dosáhl s albem To Pimp a Butterfly. Přijde mi, že už to zní trochu zastarale, ale pro mě to bude vždycky klasika. Viděl jsem ho kdysi hrát na South by Southwest s mojí (dnes už) ženou, a to zrovna v době, kdy to album začínalo být docela velké. Navždycky si jím ale budu připomínat levnou tequilu a tancování, nejlepší vzpomínky.
Air - Run
Pokud jsem to ještě neřekl dost jasně, vážně mám rád francouzskou hudbu. Tenhle track je jeden z jejich nejdůvtipnějších. Hudebně je vlastně hodně divný, má v sobě úžasné zvuky a krásnou prodkuci. Ze chvíle, kdy se k tomu všemu ještě přidá sbor, mám husí kůži pokaždé.
The Beach Boys - 'Til I Die
Tohle by si měl poslechnout každý, kdo si myslí, že Brian Wilson psal jenom roztomilé písničky o surfování. Je to jedna z jeho nejtemnějších a nejkrásnějších písní. Napsal ji krátce poté, co The Beach Boys vydali album Pet Sounds, jeho projekt Smile šel do šuplíku a on si procházel obdobím deprese a psychóz. Píseň je z alba Surf's Up, které obsahuje i spoustu dalších vynikajících skladeb, které psali i ostatní členové kapely.
Wesley Gonzalez - Change
Wesley o sobě rád říká, že je vynikající hudebník, a jinak je to taky bývalý zpěvák kapely Let's Wrestle. Pokud budete mít někdy šanci vidět ho naživo, určitě ji nepropásněte. Je to přírodní úkaz.
Outkast - Happy Valentine's Day
Tohle může udělat jenom André 3000. Na nahrávce Speakerboxxx/The Love Below se s Big Boiem rozhodli udělat každou stranu alba zvlášť. Půlka od Andrého, The Love Below, patřila k mým nejoblíbenějším deskám během dospívání a myslím, že je pořád nepřekonaná. Tahle nahrávka musela být na začátku pro všechny, kteří se kdy snažili o vytvoření nějakého velkého konceptu, přesahování žánrů. Pro Kendricka Lamara i Franka Oceana. Ale originál je jen jeden. Vybrat jedinou skladbu je velmi těžké, ale řekněme, že to bude tahle. Má laškovný text, ambiciózní aranže a do toho je hrozně chytlavá.
Modjo - Lady
Abych pak mohl vybrat i jedno guilty pleasure, vybírám nejdřív tenhle track. V rádiu to hráli pořád, když jsem vyrůstal. Mám za to, že Thomas Bangalter z Daft Punk s touhle písní nemá nic společného, ale zní to, jako by ji napsal.
Guilty pleasure: Dua Lipa - Don't Start Now
Vlastně si nemyslím, že je to guilty pleasure, ale nedokážu úplně říct, jestli je to cool, nebo ne. Je to prostě dobrá písnička. Kdo by nemiloval produkci, která odkazuje na francouzský house? Ty smyčce? A to, jak písnička graduje, a přitom tam není žádný drop?
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?