Britské trio Mammal Hands můžete vidět v rámci JazzFestu v Brně už za pár dní, teď si dáme playlist oblíbených songů klávesisty Nicka Smarta.
Mammal Hands, britské trio z Norwiche fungující třináctým rokem, si rychle získalo pozornost inovativní fúzí jazzu, neoklasiky, elektroniky nebo i folku, vydalo pět oceňovaných alb a dělá na šestém. V moravské metropoli je můžete vidět v rámci akce JazzFestBrno už 1. února a teď si dáme playlist oblíbených songů klávesisty Nicka Smarta.
My Bloody Valentine - Only Shallow
Jedna z nejlepších otevíracích písniček na jedné z nejkreativnějších desek vůbec. Je v ní hrozně moc emocí a přijde mi, že nahrávka ani nedokáže zachytit sílu zvuků, které skrz ni jdou.
Burial & Four Tet - Moth
Tak málo prvků dokáže vytvořit tak temnou a skličující atmosféru. V písničce je málo nástrojů, ale strašně moc emocí, a já pořád nedokážu přijít na to, co je tam hlavní zvuk. Snad se mi to jednou podaří.
Mogwai - Rano Pano
Tahle písnička má neskutečný vývoj a je skvělým důkazem toho, že opakování správného nápadu v kombinaci se změnou dynamiky a tónu může vést k opravdu silnému hudebnímu zážitku. Skvělý track na dlouhé cesty!
Ricardo Villalobos - Dexter
Moje asi nejoblíbenější techno písnička s jednou z nejlepších synťákových linek, navíc složená z pouhých čtyř not a delaye. Špičkový minimalismus. Má v sobě něco děsivého, a zároveň vás zve k poslechu.
King Crimson - Sailor’s Tale
Mám hodně rád sedmdesátkové věci od King Crimson, ale tuhle písničku obzvlášť, protože jasně odráží jejich jazzový vliv. Robert Fripp je jedním z mých oblíbených kytaristů, asi jediný, komu v roce 1971 kytara zněla takhle. Dokonale splývá se saxofonem, skoro do jednoho zvuku.
Pixies - Gouge Away
Na pozdní osmdesátky, kdy tohle vyšlo, byli Pixies hodně originální, protože populární hudba v tu dobu směřovala k větší čistotě a nablýskanosti. Je to syrové, text je temný a surreální, je z toho cítit hmatatelná energie. Verše jsou tak decentní a v refrénu vybouchne exploze energie, pokaždé větší. Miluju moment v posledním refrénu, kdy se Kim Deal sjednotí s backvokálem, je to jako kdyby na to čekala celou písničku.
Autechre - Bronchusevenmx
Jeden z mých oblíbených songů od Autechre. Je minimalistický a působí, jako že se v něm nic moc neděje, ale při každém poslechu v něm objevím něco nového, tolik skrytých detailů.
Davy Graham, Shirley Collins - Hares on the Mountain
Neskutečná nahrávka tradiční folkové písně ze začátku 60. let. Shirleyin hlas je tak čistý a zpívá s jednoduchostí, přesto s takovými emocemi a silou.
Esbjörn Svensson Trio - Eighthundred Streets by Feet
Jeden z mých oblíbených songů od EST. Miluju, když se piáno a bicími propojí v pevný, ale stejně uvolněný zvukový celek.
The Bad Plus - Big Eater
Intenzivní a silný track. Je v něm hodně rytmické souhry a obzvlášť miluju, jak Dave King hraje na bubny. V poslední části s takovou intenzitou, že to zní, jako kdyby se měla písnička rozpadnout, proto mě to baví poslouchat.
Guilty pleasure: Weezer - Hash Pipe
Lidi si z nich občas dělají srandu, ale Weezer mají pár bangerů, a tohle je jeden z nich.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?