Soulside po letech vrací, aby odehráli dva České koncerty. A i když tady hraje Scott, jak se říká, až "druhé housle", respektive kytaru, má naposloucháno, nebrání se modernímu a nezapomíná na kořeny.
Charisma Scotta McClouda nemá hranice. Je zhmotněním toho nejlepšího z rockové alternativy devadesátek, se vší tou romantikou, sentimentem, laskavostí i drsností. Jeho kapela Girls Against Boys je dodnes fenomén, s Paramount Styles zase brázdí častěji Evropu, potažmo Čechy, než DC, odkud pochází. Svoje padesátiny oslavil před pár lety v Lucerně a i při té příležitosti dal dohromady Soulside, skupinu, co zanechala rýhu v hardcore-punkové scéně okolo dnes už klasického labelu Dischord. Letos v říjnu se Soulside vrací i k nám. A i když tady hraje Scott „druhé housle“, respektive kytaru, má naposloucháno, nebrání se modernímu a nezapomíná na kořeny. (10 + 1 dalšího ze členů Soulside, Alexise Fleisiga, poslouchejte tady.)
Rites of Spring - For Want Of
Jelikož jsem vyrůstal ve Washingtonu, D.C., Rites of Spring byli bez přehánění fenomén, který přesvědčil mraky lidí o tom, že hudbu můžeme dělat v lokální komunitě.
Bad Brains - Big Takeover
Dodnes nejlepší hardcoreová kapela všech dob! Tenhle záznam z klubu CBGB’s je famózní a ukazuje ji na vrcholu sil. Bad Brains a vůbec D.C. hardcore bylo pro Soulside něco jako povinná četba, máme to naposlouchané. A tahle kapela v nás navěky zanechala hluboký otisk.
Killing Joke - Requiem
Přestože existují zástupy postpunkových kapel, které obdivuju, Killing Joke mě uhranuli způsobem, jakým pracují s klávesami a který měl vliv i na tvorbu Girls Against Boys. Mohl bych z tohoto svého období vybrat spoustu muziky a možná ještě víc, ale zůstaňme raději u tohoto tracku.
Einstürzende Neubauten - Yu-Gung (Fetter mein Ego)
Moje první kontakty s „industrialem“. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem tuhle záležitost slyšel úplně poprvé. Bizarní, úchvatné, naprosto unikátní. „Numb your ideals.“
The Fall - New Big Prinz
Mark E. Smith mě v mládí inspiroval a díky němu mi došlo, že můžu zpívat, i když vlastně zpívat moc neumím. Někdy je zkrátka potřeba poetického sdělení dostatečně silná. Navíc na zpívání „správně a nefalešně“ není nic moc alternativního. Podstatná je myšlenka a postoj, že tohle zvládne každý.
„Check the record, check the record, check the guys track record”…
Je to magor.
Velvet Underground - Rock and Roll
Dost možná nejlepší šumařina o undergroundové scéně, neustále kopírovaná. Velvet Underground jsou bezedná studnice.
Tortoise - DJed
Poprvé jsem tuhle skladbu slyšel na letišti v Berlíně, za úsvitu, na turné a úplně mě to odrovnalo. Psal se rok 1996, Girls Against Boys zrovna vydávali album House of GVSB, které mám moc rád, ale u téhle písničky Tortoise mi došlo, že se blíží změny. Čímž mám na mysli nový a neprozkoumaný zvukový vesmír, které nestojí na rockových strukturách písní, ale prorůstají mnohem dál, mnohem hloub.
Portishead - Sour Times
Tady pro mě končí éra devadesátkového noise rocku a začíná nová. Tahle píseň a tohle album stále ční jako relativně nekomerční a inovativní. Klasika.
dEUS - Fell Off the Floor, Man
Většinu devadesátek jsem strávil na turné po Evropě a poznal plno lidí z různých hudebních scén a žánrů, včetně téhle kapely z Belgie. Právě tam působilo plno skvělých experimentálně rockových kapel. Můj hlas zazní v předehře této písně. „My Philosophy, you gotta be your own dog.”
Další z lokálních scén, co zplodila plno skvělé hudby.
Billie Holliday - One More for My Baby, One More for the Road
Nejraději mám verzi z alba Songs for Distingué Lovers. Vždycky jsem zbožňoval Billie Holiday, její barvu hlasu. Sinatru mám taky rád, ale tohle je zkrátka mnohem lepší. Do nahrávek Girls Against Boys jsem zakomponoval spoustu hlášek ze starých písniček a filmů, od padesátých let až po sedmdesátky. Písně jako právě tahle a staré filmy s Mae West nebo Marilyn Monroe se prokousaly i do spousty mých textů. Existuje hodně verzí téhle písně, ale Billie ji umí nejlíp.
Guilty Pleasure: Billie Eilish - Bad Guy
Tohle explodovalo a zasáhlo celý svět. Půl miliardy zhlédnutí! Nová Billie. Riskuje a zkouší věci, o kterých jsem dlouho neslyšel. Šepot, ticho, text... Zásadní a určující song pro rok 2019, ve spoustě směrů. A rozhodně guilty pleasure.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?