Žebříček bubeníka Svena sází na jistoty, stejně jako se jim nezdráhá vyhnout, jako když se těšíte na křest nového EP své oblíbené kapely, ale smete vás neznámý support.
Co je to sakra noise-pop? Líbivé melodie rozhodně nemusí limitovat sterilní rádiová hlasitost, a že v případě holandského tria The Sweet Release of Death se z pódia valí neurvalý tlak! Jejich letošní třetí deska The Blissful Joy of Living, kterou přivezou do Prahy i Brna, rozvíjí eklektické hudební postupy do nových, kapelou dosud neprobádaných zákoutí. Žebříček jejich bubeníka Svena Engelsmana sází na jistoty, stejně jako se jim nezdráhá vyhnout, jako když se těšíte na křest nového EP své oblíbené kapely, ale smete vás do té doby neznámý support. A termín guilty pleasure závěrem selekce nabyde nového, doslovného rozměru.
Portishead - The Rip
Portishead mi naskočili jako první, když jsem tenhle seznam sestavoval. Kdybych si měl na pustý ostrov vzít jedinou desku, pak právě jejich Third, můžu ji poslouchat donekonečna. Bylo těžké vybrat jedinou z dvanácti skladeb, protože jsou všechny skvělé samy o sobě, ale nakonec padla volba na The Rip. Začne skromně jako obyčejná písnička a rozkvétá s tím vyklidněným synťákem do hypnotického groovu. Miluju to!
Liars - Scissor
Zprvu jsem chtěl zařadit No.1 Against the Rush, ale naše basačka Alicia mi poradila tuhle skladbu. Hrozně mě baví ty změny dynamiky mezi měkkými pasážemi postavenými na vokálech a hlučnými výbuchy. Parádní otvírák desky Sisterworld.
Deerhunter - Desire Lines
Sem by se hodila skladba z kterékoliv desky Deerhunter, drží si svou laťku, ale Desire Lines mám stále nejradši. Nedávno jsem četl rozhovor s Bradfordem Coxem, kde si tuhle píseň vybral jako svou oblíbenou, a přitom v ní nezpívá. Jaký šok.
Big Ups - Goes Black
Před pár lety jsme s naším kytaristou Martijnem vyrazili na koncert Perfect Pussy, kteří tehdy měli venku čerstvé EP I Have Lost All Desire for Feeling. Naživo velké zklamání, ale jejich předkapela nás sejmula. Byli to Big Ups, kteří zrovna vydali debut Eighteen Hours of Static. O dva dny později hráli v mém nejmilejším holandském klubu SUB071. Squat s kapacitou asi třicet lidí, jeden z nejlepších koncertů, jaké jsem v životě viděl!
Pusha T - Infrared
Daytona je za mě deska roku 2018. Vždycky mě jeho tvorba bavila, ale tahle nahrávka je úplně jinde. Produkce Kanye Westa je skvělá a baví mě, jak je celé album krátké. Infrared je perfektní atmosférický zavírák.
Cindy Lee - The Last Train’s Come and Gone
The Act of Tenderness je překrásná, podivná a melancholická deska. Všechno zní svým neodolatelným způsobem rozbitě. Pro mě je Cindy Lee pokračovatelem divnosti, kterou v sobě měli Women.
Neil Young - Revolution Blues
Jsem přesvědčený o tom, že On the Beach je nejlepší deskou Neila Younga a tohle je nejlepší skladba z ní. Má to všechno – skvělý groove, příběh a Neilovo líné charisma.
The Thermals - An Endless Supply
The Thermals nás tři rozhodně formovali, v začátcích měli na TSROD obrovský vliv. Jejich první tři desky jsou perfektní, mohl bych je odzpívat od začátku do konce. V době, kdy měli venku třetí album, jsme museli vidět snad deset jejich koncertů. Nebylo snadné vybrat jednu píseň, ale tahle mi vždycky přišla jako hitovka.
Guilty Pleasure: Charles Manson - Look at Your Game Girl
Manson je doslova guilty, ale tahle písnička je skvělá. Na turné v roce 2014 jsem do kapelní dodávky přinesl vypálené CD Lie: The Love and Terror Cult. A byli jsme ohromení, jak skvělé jsou některé skladby a jak příšerné jsou ty ostatní.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?