10 + 1 = Vyšehrad

Český projekt Vyšehrad v sobě nese silný odkaz starého lo-fi black metalu, dungeon synthu, dark ambientu či martial industrialu. Na albu ᛒ, které vyšlo 2. února 2021 u Sky Burial, potkáte snové krajiny, živoucí mýty, prastará města, bitvy i krásu samoty. Vyšehrad ke svému výběru oblíbených písniček doplňuje: „Vedu si podrobné seznamy, a tak vím, že od začátku letošního roku do konce února jsem slyšel 72 hudebních produktů. Vybrat jen mezi nimi deset by bylo složité – o to složitější je vybrat deset skladeb z celého mého velmi střídavého vkusu. Vybral jsem tedy to, co mám upřímně rád a k čemu se vracím.“ (Obsáhlý rozhovor s Vyšehradem najdete v aktuálním Full Moonu #122.)

Eva Pilarová – Kde domov můj

Každé ráno a každý večer s touto písní na jazyku. Právě ona odstartovala moji lásku k hudbě a k národním či státním hymnám. Zde v krásné verzi v podání Evy Pilarové s kompletním textem včetně druhé sloky, kterou bohužel mnoho lidí nezná.

Burzum – Dunkelheit

Hodiny možná i dny jsem strávil poslechem Burzum. Je to čistá definice žánru. Mám v srdci samozřejmě i jiný black metal z pochopitelných důvodů ale vybírám právě notoricky známou píseň Dunkelheit, která u mě spustila blackovou lavinu. Vyšehrad vděčí Burzum za mnohé.

Alan Stivell – Brian Boru

Tenhle poklad jsem objevil teprve nedávno – o Vánocích, díky tátovi. V rozhovoru jsme se přes Dead Can Dance a folklorní rock/industrial dostali k bílému místu na mé hudební mapě. Až jsem se zastyděl.

Death in June – The Accidental Protégé

Zjevení jménem D16 se zapsalo navždy do mého života jako kapela, se kterou jsem prožil první rok abstinence, což je moje velké osobní téma. Kapela i osobnost, která v obležení vojensko-esoterické estetiky hraje ten nejskvělejší neofolk, je pro mě již pár let velmi zvláštním a milovaným úkazem.

Nena – Licht

Posíláme světlo. Tenhle úchylně ezoterický text s mantrou o světlu vyslala Nena vloni a já to objevil někdy uprostřed pandemie. Synthpop, NDW, postpunk – jo, to je moje.

Jayne Lakissova – La Poupée

Desku La Poupée si bohužel na Youtube, Soundcloudu, Bandcampu ani Spotify nepustíme. Estonská zpěvačka v roce 2008 vydala jedno album a zmizela. Jelikož to není hudba pro západní trh, veškeré informace jsem musel dolovat pomocí překladače z východních jazyků. Nakonec jsem se právě pod dojmem této jazykové bariéry naučil rusky. Do hudby a hlasu Jayne jsem se zamiloval, a i když je to věc, která objektivně není žádnou nad-hudbou a nad-zpěvem, tak mě něčím neuvěřitelně přitahuje. Moje cizojazyčné pátrání po estonské zpěvačce skončilo zdarem a dnes jsme s Janou v kontaktu.

Combichrist – Enjoy the Abuse

EBM, aggrotech, industrialní techno – teď by tu měl být zástup projektů a kapel z těchto žánrů, které poslouchám při ranní rozcvičce, pak u oběda a tak vůbec toulkami Prahou. Vybral jsem projekt, který zasahuje několik těchto žánrů a objevil ho poměrně nedávno, díky soupisu hudebního vkusu jednoho pána, který pozitivně recenzoval mojí desku. Až takhle stalkersky ješitnej může bejt člověk, kterej poslouchá EBM.

Eternal Fear – Ancient Woods

Jeden dungeon synth za všechny – Ethernal Fear založený roku 1995 jako atmosférická špička ledovce. Doporučuji pustit zejména předposlední skladbu The Past. Společně s Dark-Ages, Depressive Silence, Forgotten Parhways a Burzum tvoří jádro žánru.

Kanonýr Jabůrek – píseň z války 1866 (zpívá Rudolf Pellar)

Jedna z nejstarších písní, kterou znám z dětství. I když je text vlastně antimilitaristickou propagandou, odstartovala tato píseň mojí lásku k vojenské hudbě a taky k tématu Prusko-rakouské války a bojů, které se odehrávaly v regionech, kde jsem vyrostl. Dnes zpívám Kanonýra svým synům před spaním a sbírám veškeré dostupné verze a záznamy této nadčasové písně.

Aghast – Hexerei im Zwielicht der Finsternis

Aghast je pro mě definice dark ambientu. Propadl jsem tomuto úkazu přibližně ve stejné době, kdy do mého života vstoupil fenomén black metalu. Nacht, pseudonym, pod kterým se skrývá Tania Stene – norská umělkyně, která tvořila slavné obaly pro Darkthrone, Burzum, Ulver a další, a vokalistka Nebelhexe známá ve scéně jako Andréa Nebel. Čistě ženský ambient, nebo spíše záznam rituálu z roku 1995 – tohle si dejte.

Death in Rome – Poďme sa zachránit

A nakonec jeden krásnej cover od jedné skvělé evropské kapely!