Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog z New Yorku Yvonnick Prené představuje své oblíbené písně.
Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog Yvonnick Prené je zakladatelem New York Harmonica School a Harmonica Studio a také kapelníkem Yvonnick Prené Quartet, kde ho doprovází Scott Tixier na housle, Michael Valeanu na kytaru a Clovis Nicolas na kontrabas. Na festivalu Dobršská brána vystoupí kvartet s projektem Respirer, ve kterém mísí spoustu rozličných vlivů, hlavně gypsy jazz a flamenco. Festival se koná v polovině srpna, my prozatím představujeme výběr oblíbených skladeb Yvonnicka Preného.
Sugar Blue - Another Man Gone
Když mi bylo sedm, ukázal mi otec album The Paris Sessions od Sugar Blue. Každý den dojížděl do práce a často se po cestě zastavoval ve stanicích pařížského metra, kde přehrával na harmoniku tuhle desku. To byl začátek. Pak začal poslouchat Another Man Gone pořád dokola a bylo vymalováno, byl jsem v tom!
Jean Jacques Milteau Explorer - Blues Harp Saga
Poprvé jsem viděl koncert s harmonikou, když Jean Jacques Milteau vystupoval v mém rodném městě Massy. Úplně mě to očarovalo. Kdo by tehdy tušil, že o pár let později budu brát soukromé lekce od něj i od Grega Zlapa v kavárně Utopia Café. Především tenhle track vás provede mnoha styly hraní na bluesovou harmoniku, jeden z mých nejoblíbenějších.
Stefano Di Battista Quintet - Funny Moon
Během dospívání jsem objevil jazz a krátce chodil na lekce chromatické harmoniky. Spolu s několika přáteli jsme měli kapelu Free Spirit a začali hrát v pařížských klubech. Poslouchali jsme umělce jako Joshua Redman, Kurt Rosenwinkel a Stefano Di Battista. Skladba Funny Moon byla v naší kapele nejoblíbenější.
John Coltrane - Crescent
Když jsem začal objevovat jazzovou scénu, byla pro mě tahle skladba velkým překvapením. Má to v sobě šťávu i spiritualitu. Tohle je něco, čeho bych chtěl jako umělec dosáhnout.
Art Pepper - Eleven
Tohle bylo úplně první jazzové album, které jsem si jako teenager koupil. Bylo mi čtrnáct a bral jsem lekce harmoniky se Sebastianem Charlierem, se kterým jsem studoval kompozici Donna Lee od Charlieho Parkera. Tohle je moje oblíbená nahrávka od Art Pepper.
Jeff "Tain" Watts - The Impaler
Vždycky mě velmi inspirovali saxofonisté jako Lester Young, Charlie Parker, Hank Mobley, John Coltrane a mnoho dalších. Píseň The Impaler je plná energie. Brecker a Calderazzo to úplně rozsekávají!
Roy Hargrove - Never Let Me Go
Roy Hargrove pro mě byl vždycky velkým vzorem. Jeho spojení zvuku a rytmické vynalézavosti v baladách je okouzlující. Nahrál jsem také Never Let Me Go na svoje první album.
Toots Thielemans - Speak No Evil Only Trust Your Heart
Tohle je album, které mě přesvědčilo, abych se věnoval hraní na chromatickou harmoniku. Transkriboval jsem několik Thielemansových sól, včetně Speak No Evil.
Lester Young - She’s Funny That Way
Během studia u Leeho Konitze jsem dostal za úkol naučit se Youngův saxofonový part v She’s Funny That Way. Skoro se zdá, že tady Young skrze svůj nástroj zpívá.
Mark Turner Ballad Session - Nefertiti
Tohle je mistrovské dílo! Jak Rosenwinkelovo, tak Turnerovo sólo snad ani nejsou z tohoto světa.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?