V krátkém rozhovoru na dané téma: vizuály, dramaturgický oříšek, černí koně festivalu i hardcore continuum. Donau.
Stojíme na nádraží a čekáme, který hipster půjde nejdříve kolem, abychom ho odchytli cestou na donaufestival, který tedy není hispterský, ale - co dneska není hipsterský. Loomerar je kromě toho že náš dlouhodobý externí ne-spolupracovník taky hledač v dějinách umění se slabostí pro výtvarnou stránku každodenního, navíc umí spojit starodávná slova s těmi moderně nesmyslnými. Šťastnou cestu!
Vezměme si trailer k téhle akci – ty, co by jedinec se slabostí pro vizuál, co se z něj dá odvodit, v ohledu na charakter festivalu?
Na kremžské univerzitě mají oddělení Bildwissenschaftu se zacílením na PC hry, takže si do grafiky toho videa promítám nějaké Machinarium plus ty tzv. realtimové i tahové strategie. Krems brûlée je výživné heslo, přímý teaser z tamního kostela a podkostelí by asi byla trochu laciná karta, toliko vizualita víc čedokové provenience, takže na výsledné domečky pod vrstevnicemi říkám proč ne. Ale co si budem, třeba voyeurská kamera Marka Thera ohledávající Jiřího La Bouze coby drag queen, myslím tím znělku ze zlatého fondu Stimul festivalu, mě stejně v daném žánru tak nějak jinak „vtáhla“.
Donau je speciální taky v tom, že trvá „dva víkendy“ a je dost těch, co se rozhodují, který z nich si vybrat. Jak takové rozhodování vypadalo u tebe, má dáti-dal?
První víkend se dá označit za nenucený výsek současné elektroniky, a současnou myslím hlavně tu anachronickou, např. label PAN bude mít na zádušní mši za rave celé páteční odpoledne v minoritském kostele. Obdobně reprezentativní showcase bude mít i Tri Angle Records, což je spolek obecně spíš pomalejší a víc v post-boombap/r’n’b rozpoložení, ale právě onen mrtvolný rave, resp. celé hardcore continuum (pokud tomu dneska ještě někdo věří) nabízí i třeba Andy Stott, naživo hodně smooth a od podlahy, Demdike Stare a tak dále a tak hlouběji.
Černý kůň festivalu? Na kterou zpěvačku se těšíš nejvíce a proč?
Hodně černých koňských sil skrývá pod fidelkou třeba Pete Swanson, ale ten už se žebříčkového akademického hypeu vlastně taky dočkal. A zpěvačka – Inga Copeland z Hype Williams? Ovšem je těžké počitek z jejího hlasu nějak vydělovat z toho pódiového gesamtkunstwerku; afroretrofuturismu, suicidesque repeticí a vůbec celého mýtu okolo (sledujte, nebo lépe: dívejte se na jejich youtube kanál „pollyjacobsen“). Nebo Holly Herndon? A to nejen kvůli jejímu vzdělání a tomu, že vypadá jako VJ Texa.
Offtopic: mohl bys mi vysvětlit kouzlo „kolaborace“ Daft Punk a Pharrella?
Opakování už dávno není matkou moudrosti, ale hlavně umění (hudby snad ještě víc) samotného. Dvojité opakování toho „společného“ tracku ale bohužel spíš nechalo vyplynout dojem, jako kdyby se Daft Punk s Pharellem nějak nalili a vylili, a Francouzi se tak přiblížili jeho velkoproducentskému stylu, který jako by už tolik nestřílel do vlastních řad na danceflooru, jako na začátku nulek. Drop it like it’s hot one more time.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?