První mezinárodní showcase festival Nouvelle Prague 2013 proběhl minulý víkend na Smíchově - co ukázal a v čem byl dobrý?
První mezinárodní showcase festival Nouvelle Prague 2013 proběhl minulý víkend na Smíchově a přivezl dvojí atrakci: diskusní panely a vystupující delegáty na straně jedné a kapely budoucnosti, slibné talenty, o něž se budou ucházet příští ročníky největších světových festivalů na straně druhé. Alespoň tak bylo avizováno. Jak to viděl publicista, promotér a fanoušek Jakub Šilhavík ?
Co bylo nejpodnětnější na konferenci pro dvacetiletého hudebního fanouška a publicistu?
Už samotný fakt, že se na jednom místě sejde řada profesionálů, kteří se kolem hudby točí už nějaký ten pátek a přes všechny starosti je neopustilo obrovské fanouškovské nadšení. Témata jednotlivých panelů byla skvěle zvolená, takže člověk rozhodně neplýtval svým časem - akorát zamrzelo, že diskuzní panely trvaly pouhou hodinu a nebyly nahrávány pro pozdější zveřejnění. Mimo psaní o hudbě taky organizuju menší koncerty, proto byl pro mě asi nejpřínosnější úvodní páteční panel „Slasti a strasti českého hudebního podnikatele“ moderovaný Davidem Urbanem (D Smack U), který ukázal, že většinu z nás trápí podobné problémy a přes časté „stěžování“ na tuzemské poměry má stále smysl se aktivně podílet na dění. Celou akci navíc provázela uvolněná atmosféra přející navazování nových kontaktů - v momentě, kdy se na pódiu sešli velcí festivaloví hráči, nebyla nouze o vtípky a narážky, vidět Michala Kaščáka (festival Pohoda) vyzvídat u Martina Elbournea headlinery příštího ročníku Glastonbury, bylo k nezaplacení.
Jakou kvalitu měly kapely, o které „se v dalších letech poperou všechny světové festivaly“?
Osobně mě žádná z prezentovaných kapel příliš nezaujala, neviděl jsem v nich potencionální headlinery světových festivalů, spíše zábavnou výplň odpoledního programu na některém z velkých českých festivalů typu Rock for People nebo Colours of Ostrava. Samozřejmě možná se pletu, uvidíme za pár let. Příště by neškodilo zařazení několika českých objevů, troufnu si tvrdit, že naše scéna na tom už dlouho nebyla tak dobře a přímé srovnání by bylo zajímavé – opravdu se musíme posadit na prdel ze zahraničních kapel?
Má akce typu Nouvelle Prague svoje opodstatnění i v České republice?
Jednoznačně, Česká republika je sice menší evropská země, ale hudbou se tady zabývá velké množství lidí – stačí se podívat, kolik se všude odehrává koncertů a festivalů. Zároveň stále nedosahujeme takové úrovně jako na západě, proto je potřeba předávat si zkušenosti a neustále se vyvíjet.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?