3na3: Budějovický Majáles

Budějovický Majáles se v posledních letech zapsal do paměti kulturních nadšencům nejen v Českých Budějovicích, kde ho každoročně navštěvuje na 10 000 lidí napříč všemi věkovými skupinami, ale také v širší veřejnosti jako festival vydávající se na jinou cestu, než jeho soujmenovci. Organizátoři se snaží zvát do jihočeské metropole "neokoukané" umělce z Čech i ze zahraničí. Ostatně představte si Young Fathers na majálesu před pár lety, ťukáte si na čelo, my víme... Co si vybavují z téhle akce Kyklos Galaktikos, kteří tam letos opět budou, si můžete přečíst tady, níže pár slov organizátorů o tom, jak to dělají a co tím sledují, ústy Martina Pikouse.

Jak vnímáte zisk ocenění „nejlepší počin roku“ na festivalu Nouvelle Prague?

Samozřejmě to vnímáme jako poctu, je to přeci cena. Pamatuji, si jako by to bylo včera, když mi volal někdo z pořadatelů a já jen pár hodin před předáváním zjistil hned dvě zásadní novinky - že nějaká cena Nouvelle Prague existuje a že ji máme právě my. Ne, teď vážně. Strašně nás potěšilo, že si naší práce někdo všiml a ocenil ji. Bereme tu cenu i jako určitý závazek, že nesmíme přestat věci dělat tak, jak je děláme - což doufám znamená dobře.

Na webu se chlubíte ostříleným týmem pořadatelů, který má na kontě několik předcházejících ročníků. Letos zatím všechno probíhá bez komplikací? A co tradiční deštivé počasí?

Určitě v tom hrají roli zkušenosti a věk, některým z nás už začíná rašit pod nosem lehké chmýří, někdo má i řidičák. Já přišel do týmu asi v patnácti, tenkrát jako dobrovolník otročící na stavbě podia. Takhle u nás začíná většina nových členů týmu a je to podle mě dobře. Pohybujeme se od naprostých nováčků přes ty, kteří jsou u festivalu už pár let, až po několik matadorů, za kterými si chodíme pro rady. V posledním roce jsme navíc začali pořádat i jiné akce a projekty - největším bylo "Díky, že můžem! - Korzo Národní", kdy jsme 17. listopadu zavřeli celou Národní třídu takovým způsobem, jako nikdo předtím. Jinak se ale učíme věci hlavně za pochodu, o to zábavnější to je.

Průšvihů by se určitě dala najít celá řada, ale zvládáme nedělat jednu blbost dvakrát. I proto rovnou počítáme s tím, že nám nemusí počasí vyjít. Ostatně z deště už se stal pro Majáles symbol, tedy respektive naopak. Když jsme na facebook napsali, že letos bude krásně, lidi fňukali, že si pořídili nové holinky.

Dramaturgie Budějovického Majálesu se od podobných studentských akcí odlišuje důrazem na neokoukaná jména z alternativní scény.

Vozit dříví do lesa a dávat lidem stále to samé nás jednoduše nebaví. Není to jen o jménech konkrétních účinkujících, ale o celkovém konceptu. Když už chceme nabídnout třeba baletní představení, hned přemýšlíme o místě, kde by ho nikdo nečekal. Situaci v hudební dramaturgii asi nejlépe ilustruje fakt, že si i členové týmu naposlouchávají před festivalem alba těch, kteří u nás vystoupí, aby mohli všude s čistým svědomím říkat, že to bude dobrý. Překvapujem zkrátka sami sebe, a to nám dává strašně moc energie.

Jestli mám jmenovat nějaká hudební jména, tak se asi nejvíc těším na páteční program, na Lucidalabrador, Kyklos Galaktikos, WWW a po půlnoci salute. Jsem ale divadelní typ, takže snad stihnu Spitfire Company v pop-up klubu v bývalé smaltovně Sfinx.