3na3: Kino otevřeno

Rozhovor s Johannesem Benzem aka Janem Foukalem, iniciátorem a duchovním otcem společenské iniciativy Kino otevřeno. Že nevíte o co jde? Pokud máte rádi kina, všechno se dozvíte. A pokud si to chcete raději poslechnout a zažít na vlastní kůži, doporučujeme 28. září v Biografu Ořechovka nejen hudební benefici, kde mimo jiné vystoupí Vladimír Merta, Kieslowski, Johannes Benz, OTK nebo Nylon Jail.

„Kino otevřeno je společenská iniciativa zabývající se oživováním kultury v místech zaniklých kin. Díky digitalizaci a dalším vlivům (internet, nástup komerčních televizí, levná DVD…) registrujeme v současné době kolem 300 zavřených kin na území ČR.“ Co bylo prvotním popudem k založení iniciativy? Kina se zavírají neustále a průběžně nějakých dvacet let...

Z našeho úhlu pohledu jde především o zachování kulturního teritoria. Vyberte si ve vesnici prázdný dům. Naplníte ho hernou s válcema, kde sem tam zazvoní zvonec BINGO, anebo z něj uděláte multifunkční kulturní prostor (už ani radši neřikám kino)? Společenský dopad je obrovský - vesnice se změní buď v easternové doupě, nebo v kultivovaný polis. Osobně jsem byl svědkem zavření krásného kina na vesnici, kde mám chalupu. Nechtěl jsem čekat na proměnu v doupě, tak jsem to radši s přáteli zkusil s alternativním programem - promítáni z data projektoru, hudba...

Co už máte za sebou a co před sebou? Jezdíte do různých měst, kdo vymýšlí a jak dramaturgicky stavíte jednotlivé akce? A je spojení s koncerty a DJs cestou, jak být ve vašich záměrech úspěšnější?

V našem projektu existovala i fáze, ve které by se celá mapa zavřených objektů postupně evidovala, popisovala a cíleně rekultivovala. Chtělo by to ale nějakou kontinuální činnost a tedy dlouhodobou podporu státní či polostátní instituce. Tu se bohužel nepodařilo získat. (Přitom digitalizace jednoho kina vyjde cca na 7 milionů korun.) A tak se projekt přehoupl do plně občanské iniciativy. Program tedy zpravidla určuje "kapitán" daného kina, který zná místní poměry a kontext a ve spolupráci s místními organizacemi a o.p.s. nebo třeba s hospodou naprogramuje dramaturgii tak, aby byla zajímavá jak pro místní, tak pro backpackery.

Hudba je k tomu jistě dobrým médiem, nebráníme se ale ani divadlu, site specific, akrobacii nebo fotografii. Do budoucna věřím v síťování energií, tedy že se staneme jistým kanálem pro podobný druh "nelhostejné" energie a budeme vytvářet čím dál pevnější a smysluplnější program.

Často čtu, že kino jako takové nemůže skončit a neskončí, biograf zůstane pevnou součástí řekněme filmového průmyslu (podobně jako kompaktní disky nebo vinyly zůstávají součástí toho hudebního), jen budou více pro fajnšmekry.

Jistě. Divadlo, kino, fotografie nebo obraz zůstanou jako definované formáty, jako určité komunikační médium. U kin to bude podobné, jenže já už se nebavím jenom o promítání v černé krabici, ale o tom, že se vůbec lidi sejdou, že vstanou od počítače (což je to nejnovější médium) a budou se společensky a kulturně rozvíjet ve veřejném prostoru, který jim patří.

Takže otázka není o zániku formátu, ale o vnímání/roli, těch zavřených baráků, které patří státu nebo Sokolu nebo obci, a že by mohly nabízet kulturu, že by mohly vysílat a otevírat a komunikovat a kultivovat a čistit člověka a jeho ducha, aby mohl zase myslet a reflektovat se v kontextu dějin, protože ty domy k tomu byly postavené. Nebo zazvoní tripl zvonec a pohádky je konec... BINGO.