3na3: Michal Ortcykr (Coombal Open Air)

Multižánrový festival Coombal Open Air v Lužné u Rakovníka pořádá Michal Ortcykr s přáteli už dvanáct let. Při výběru kapel sází na kvalitu a hledá ty, které „sláva“ teprve čeká. Ty pak míchá s těmi, kteří už prorazit dokázali, a celé to doplňuje tím nejlepším, co nabízí rakovnický region, odkud vzešli například stále úspěšnější shoegazeoví Manon meurt.

Říkáte, že Coombal Open Air si jde svou cestou. Co přesně to znamená, není to klišé?

Není to klišé, protože pokud bychom šli cestou, kterou si žádá dav, tak by na našich dvou podiích hráli Mandrage, Doga, Brutus, Dymytry a Těžkej Pokondr. Přišlo by spousta lidí a my bychom se mohli plácat po zádech, jak jsme to pěkně vymysleli. Jenže to by nás nebavilo.

Dáváme si práci s tím, abychom hledali a do rakovnického regionu, který není moc bohatý a z pohledu zájmu o novou muziku nijak extrémně zvídavý, přiváželi kapely, které tu kvalitu mají. Pro nás není měřítkem, jestli někoho hraje Evropa 2 nebo třeba rádio Blaník. Měřítka kvality máme jinde. Naštěstí jsme si za jedenáct předchozích ročníků vybudovali stabilní skupinu návštěvníků, kteří nám v tomhle věří, a i když třeba přes polovinu kapel neznají, stejně přijdou, protože ví, že my jim nic špatného nenaservírujeme.

Jiní jsme taky v tom, jaké každoročně děláme reklamní video, které má za úkol přilákat návštěvníky Coombalu. Ono je tedy hlavně jiné to video, protože je postavené jinak, než by návštěvník hudebního festivalu čekal. Lidi z marketingu by asi řekli, že tohle nemůže z pohledu reklamy uspět, ale nám to funguje.

A ještě jedna věc mě napadá. Soustředíme se na to, aby Coombal byl vyloženě přátelský festival. V malém areálu pod korunami lip člověk nepřebíhá od jednoho pódia ke druhému deset minut, všechno má při ruce, prakticky na nic nečeká v dlouhých frontách, nikdo vás neprudí s extrémními kontrolami, placením pomocí náramků a tak podobně.

Hlavní hvězdou, jestli to tak můžu říct, je německo-britská formace Transmitter, kterou avizujete coby mix Prodigy s Rage Against the Machine. Viděli jste je živě? Jak jste vybírali další položky na lajnapu?

Pokaždé se snažíme mít v lineupu nějakého černého koně, letos to jsou Transmitter. Naživo jsme je neviděli, ale máme doporučení, na které dáme. A když se člověk podívá na videa na YouTube, nějakou představu o úrovni kapely si udělá. Jinak lineup Coombalu vzniká v souvislosti s tím, že máme dvě pódia. To hlavní, Bakalář stage, je víc rozkročené všemi směry, které se na něm od odpoledne do večera střídají. Samozřejmě je to nastavené tak, aby program gradoval a s přibývajícím časem byl co nejdynamičtější. Druhé pódium, CBCnet stage, je hudebně alternativnější a stylově údernější.

Četl jsem, že na Coombal se vyplatí přijít s knírkem.

Knír je značka Coombalu. Vzniklo to na prvním ročníku už v roce 2006, kdy po ulicích ještě nechodili okníření hipsteři a nebyly různé iniciativy spojené s knírem. Tenkrát to byl kníratý hardcore, protože až na výjimky knír byl a vlastně pořád je dost ohavná záležitost. Ale bylo to vtipné, lidi to bavilo, tak se toho držíme. Takže kdo dnes přijde na Coombal s knírem, má naši velkou úctu.

Lužná – co je to za místo? Co se tam dá dělat na druhý den, když má člověk kocovinu? Anebo i když ji nemá?

Lužná je malá vesnice ukrytá v křivoklátských lesích, přitom jen kousek od Prahy na Karlovy Vary, takže během chvíle jste z metropole v nádherné přírodě. Kromě jednoho z největších vlakových muzeí v Česku a fakt pěkného muzea amerických automobilových veteránů tu ale na nic dalšího nenarazíte. To hlavní, co se tam jednou za rok děje, je zkrátka Coombal.