3na3: River Promotions

Nová promotérská značka na pražské scéně? Black Lung z amerického Baltimoru jsou vedlejší projekt The Flying Eyes - kytarista Adam a bubeník Elias u nás populární kapely se spojili s osobitou postavou baltimorské undergroundové scény. Výsledek společné práce můžete posoudit už v neděli 5. dubna na Sedmičce, kde si taktéž můžete ověřit výsledek organizátorského úsilí River Promotions, kteří tuhle smečku do Prahy pozvali. Nedosti na tom, na květen chystají další gig, tentokrát Kikagaku Moyo z Japonska. Tak jsme si zuli boty a nakoukli jim bosi do kuchyně. Dobrý den.

River Promotions – kde jsou kořeny a kdo všechno se na téhle nové značce podílí?

River Promotions vznikli teprve letos spojením dvou kolektivů - velvetpunks a zst booking. Zjistili jsme, že vlastně máme blízkej hudební vkus a podobnej názor na věc. Tak jsme dosavadní aktivity hodili za hlavu a začali znovu společně. Naším cílem je dělat koncerty zcela po svým a bez nutnosti kompromisů. Děláme to pro radost, ne jako byznys. Nic si od toho neslibujeme, nás hlavně baví vymýšlet kraviny, snít o nich a pak hledat způsoby, jak je uskutečnit. Koncert japonský kapely Kikagaku Moyo beru jako první důkaz, že od bláznivýho nápadu nemusí být k realizaci k daleko… A pokud pokud budeš pátrat po našich kořenech, v mým případě narazíš na Sedmičku, hardcore/punk a principy DIY. Tohle je svět, kterej mě ovlivnil zdaleka nejvíc, ačkoliv to teď zjednodušuju.

Vaše první koncerty jsou Black Lung a Kikagaku Moyo, dává to smysl?

„We book bands we love.“ Tohle banální heslo jsem zcela náhodně napsal do podpisu, když jsem testoval mail [email protected]. Nakonec jsme to přijali za vlastní, je v tom totiž všechno podstatný. Protože víc než za promotéry se považujeme za hudební fanoušky, který se snažej něco dělat. Nejvíc nás baví psychedelie, acid rock, garage, krautrock, ambient, drone, ale v zásadě nemáme žánrový limity, důležitej je přístup.

Od Black Lung čekám klasicky skvělej koncert, na jaký jsme od lidí kolem The Flying Eyes zvyklí. Těm klukům jejich vášeň pro hudbu věřím. Ačkoliv hráli před spoustou lidí v Evropě, Indii, Jižní Americe a bůhvíkde ještě, zůstávají skromný a zajímá je hudba samotná. V případě japonských Kikagaku Moyo nečekám nic menšího než trip do jiný dimenze.

Občas zazní hlasy, že je u nás promotérů stejně jako návštěvníků koncertů, což je sice nadsazené a hořké konstatování, ale zase ne tak moc. Kolikrát do měsíce jdete na jiné koncerty a které prostory máte nejraději?

Souhlasím, dřív jsem to vnímal hodně intenzivně, že v Praze je každý druhý promotér. Proto jsem se snažil bookovat kapely hlavně v jiných českých městech, což se později samovolně rozrostlo až do zahraničí. Nakonec jsem došel k závěru, že je v zásadě jedno, kolik lidí tady dělá koncerty. Když se budeme chovat slušně, respektovat jeden druhýho, můžeme tu bez problémů existovat vedle sebe. Třeba to zní hloupě, já ale věřím, že to může stačit.

Jako návštěvník jsem na koncertech hodně často. Všechny koncerty si zaznamenávám, takže vím, že třeba loni jsem byl na šedesáti akcích. To číslo je každý rok plus minus stejný, obvykle nevydržím týden bez živý hudby. Rád chodím na koncerty naslepo. Zaprvý mám důvěru v organizátory (třeba u Silver Rocket nebo TJ Praha jsem nikdy nešláp vedle), zadruhý je to taková hra, jestli mě dokáže kapela zaujmout jen koncertem. Zatřetí mám rád překvapení.

V prostorech u mě jednoznačně vede Sedmička. Skvělý místo, skvělej zvuk, ukázkovej přístup. Mám taky rád Potrvá, případně sušický Tradiční Kloub, Rumárnu v Horažďovicích. Sympatickej mi byl třeba Bajkazyl na Žizkově. V rámci River Promotions se shodujeme taky na Pilotu (RIP) a Podniku. Obecně mám rád malý útulný kluby s nízkým stropem, nízkým (nebo vůbec žádným) pódiem, tlumeným světlem, skvělým zvukem. Důležitý jsou koberce na pódiu! Bez nich to nejde.