Motto Brána do světa hudby naplní na festivalu Dobršská brána tandem Simona Rummela a Matthiase Schriefla. Pár otázek, pár odpovědí.
Festival Dobršská brána opět nabídne v našich krajích nevšední vhled do světa soudobé hudby bez dramaturgických kompromisů a formálního žánrového zařazení interpretů. Ti ve tvorbě, kterou představí, volně přechází mezi žánry a kombinují prvky lidové hudby s jazzem a komorní hudbou. Tomu odpovídá i dramaturgie festivalu a jeho motto Brána do světa hudby naplní i tandem Simona Rummela a Matthiase Schriefla. Prvně jmenovaný nám k tomu sdělil pár vlastních náhledů.
soutěž (pro registrované) o čtyři vstupenky na Dobršskou bránu probíhá do 9. srpna 2019 zde
Letos v létě se zúčastníte hudebního festivalu v Dobrši, co vás napadá v souvislosti s hudbou a Českou republikou?
Jednu z nejznámějších jazzových kaváren v Kolíně nad Rýnem provozoval Čech a já mám trochu předsudek, že mnoho lidí z České republiky má rádo jazz stejně jako on.
Jak došlo k vaší hudební spolupráci?
Studovali jsme současně v Kolíně nad Rýnem, ale slyšeli jsme o sobě divné stórky a nikdy spolu nehráli. O několik let později jsme se setkali na jedné session, Matthias pak navštívil varhanní koncert, na kterém jsem hrál pár vlastních věcí a některé Brahmsovy kousky. Poté mě přizval k jednomu ze svých projektů. To byl začátek.
S jakým programem budete vystupovat na festivalu Dobršská brána?
Barevná směs tradičních německých lidových písní, autorských děl Matthiase a velmi volně interpretovaných klasických skladeb (Beethoven, Johann Hermann Schein atd.)
Jste oba multiinstrumentalisté, Simone, vy vyrábíte své vlastní nástroje, Matthias je schopen hrát širokou škálu dechových nástrojů, jak se tyto vaše dovednosti zapadají do kontextu moderního jazzu?
Možná to nezapadá do hlavního proudu moderního jazzu, ale ukazuje to publiku jistý druh originální kreativity ducha, alespoň doufám. V mém případě je za tím amatérský duch jakéhosi „bricoleura“, jak říkají Francouzi, šíleného vynálezce. Myslím, že Matthias a já stále věříme, že tyto věci mají svoji poezii, zejména v dnešní digitální době.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?