Vobezdud: Bastilu jsme už dobyly, teď chceme roztančit Bundestag

Jednou byly 5 pičí bez dud, teď jsou Vobezdud. Jednou byly čistě ženská záležitost, teď zas mužský element převažuje. Vůdčí trio Tereza Benešová, Františka Lachmanová a Josefína Jonášová ale zůstalo. Jak samy říkají, hrají alternativní folk, v němž se mísí prvky šansonu, diska, popu a někdy až punk rocku. Vobezdududí poštovní holub nedávno delegoval, po debutový desce K pláči a pobreku, do světa druhej kousek Wo bist du?

Wer Sind Sie?

Jsme zurčící potůček v období sucha, máme spanilé postavy a bystrého ducha. Jsme ohroženej druh, jedinej na světě, záře našich očí se podobá kometě. Jsme dorti sachři a plná sklenice, majáky zářící, volání z Měsíce. Jsme zkrátka poměrně početná skupina lidí, který maj chuť dělat společně něco, co se při troše dobrý vůle dá nazvat hudbou. Takovej zájmovej kroužek, kam dochází výtvarnice, herec, vědec, architekt, semtam evangelista nebo třeba nezaměstnanej Francouz.

A Wo bist du?

Celý to začalo experimentem s nahráváním tak napůl live, pak se ukázalo, že to takhle nejspíš nepůjde, a zhruba po roce jsme celej materiál vzali a zavezli k chlapíkovi, kterej nám dělal první placku, a uprosili ho, aby to nějak narovnal. Takže největší díky za to, že to vůbec vyšlo, patří Honzovi Kapákovi z Hellsoundu. Trochu jsme si přidělali práci, ale stálo to za to. Zase nějaká ta zkušenost navíc.

Brečíte rády? I vaše druhý album je tematicky k pláči i pobreku.

Všichni najednou jsme si ještě nepobrečeli, ale občas se štěpíme do menších skupin, kde se brečí svobodněji. Některý naše písničky jsou těmahle slznejma seancema inspirovaný, ale víc za tím nehledejte. Dá se hrát v dur a nebo moll, ne? Co se týče textů, je celkem zajímavý, že se jeden z nich stal součástí loňskejch maturitních zkoušek, asi se v tom nějakej pedagog našel. (pozn. red. Text písně Emo se objevil v předmaturitních testech jako větný rozbor: „Nechci se namočit, ale chci se koupat, chci jíst ten pomeranč, ale nechci ho loupat, já chci být vidět, ale chci se schovat, nechci se opakovat, ale chci to znova a znova…“)

Proč němčina? Nejste spíš frankofonní?

Bastilu jsme už dobyli, teď chceme roztančit Bundestag. Jestli to nevyjde, pořád zbývá dost míst, kde chtějí lidi tančit a my hrát. No a čím víc jazyků znáš, tím víc je těch míst, kde se můžeš cejtit dobře, i když ti tam tak úplně nerozuměj.

V Odpadlíkovi z nový desky zpíváte o Renu Rainesovi, na tom harleji byl archetypální testosteronovou bombou devadesátých let, ale co Bobby Sixkiller?

Boby Sixkiller asi taky, ale nás zajímaj jen opravdový hvězdy.

S (výtvarným) uměním si tykáte i na akademický půdě. O covery/artwork kapely se staráte samy?

Ano. V tomto případě má kovářova kobyla boty. Vizuál desky Wo bist du? má na svědomí Fany. Vobezdud se před křtem promění na takovou minimanufakturu a přes noc zaobalujeme 500 kousků vykutálených koleček do speciálního příbytku pro cédéčka. Lepíme, ohýbáme, stříháme, potiskáváme, podepisujem. A chlastáme.

Vobezdud se rád převlíká, koncerty jsou někdy částečně i performance. Jako třeba křest nové desky.

Performance je silný slovo. Naším cílem je potěšit oko i ucho. Takže když je čas, snažíme se vizuální stránku nějak ozvláštnit. Na efekty typu bengálský ohně náš rozpočet zatím nestačí, nicméně máme v týmu scénografku. Popravdě, až budou ohně, nebudou už asi kostýmy to, co dneska. Papír, plasty, peří a podobně si s ohněm zrovna nerozumějí, stejně jako na sebe elektrický kytaristi většinou nelejou vodu.

A kam dál po Wo bist du? Plánujete světové turné?

Na Bělehrad!