50/50: Zabito v překladu

Původně jsem chtěl jen a jen vychvalovat, velebit, doporučovat a mluvit o ideálním vánočním dárku. Dramedy (to je žánrové označení pro film, který je chvíli vážný a chvíli úsměvný) s názvem 50/50 považuju za jeden z nejlepších filmů, které jsem letos viděl – ovšem nikoliv v kině. Tímto posílám vztyčený prostředníček Unii filmových distributorů. Hlavně, že jste nám k zábavě a potěše vybrali takové zábavné „lahůdky“ jako Jack a Jill, Sousedská hlídka, Holky na tahu… fakt nedík! Nicméně v závěru roku se film režiséra Jonathana Levinea a debutujícího scenáristy Willa Reisera objevil aspoň na DVD v edici FilmX.

Poprvé jsem 50/50 zhlédnul v létě jen pár dní po projekci vychvalovaného francouzského hitu Nedotknutelní. Oba snímky jsou si tematicky velmi podobné, v obou figurují coby hlavní hrdinové dva mentálně odlišní jedinci, kdy nevycválaný extrovert pomáhá uhlazenému/konzervativnímu introvertovi vyrovnat se s nepřízní osudu. V Nedotknutelných to bylo ochrnutí, v 50/50 rakovina. A víte co? Americký film je lepší. Vážné se zcela přirozeně prolíná s humorným a ani jednou jsem neměl pocit, že mě tu někdo chce emocionálně vydírat, na rozdíl od Nedotknutelných. Těžko říct, do jaké míry tuto přirozenost ovlivnil už scenárista Will Reiser, který čerpal ze svých osobních zkušeností se smrtelnou chorobou, a jak moc pomohla chemie mezi představiteli hlavních rolí Josephem Gordonem-Levittem a Sethem Rogenem. Výsledkem je film, který hovoří o vážné věci s nadhledem, aniž by přitom potlačoval nebo shazoval závažnost tématu. Zkrátka, budete se bavit, aby vám o pár záběrů později pořádně zatrnulo. Dialogy jsou skutečně vymazlené, jako třeba ve scéně, kdy se nemocný Adam (Gordon-Levitt) svěřuje kamarádovi Kyleovi (Rogen) s diagnózou. „I celebrity rakovinu zvládly. Lance Armstrong, pak ten herec z Dextera… a Patrick Swayze je taky v pohodě.“ – „Ale ten je přece mrtvej!“ - „Fakt? Tak to je v prdeli, to jsem nevěděl.“ Nebo okamžik, kdy Adam zprávu o své nemoci šetrně sděluje matce (výtečná Anjelica Huston) a ptá se jí, jestli zná film Cena za něžnost. Ne všechno se povedlo stoprocentně a třeba scénu s aplikací marihuanových kokosek bych kompletně škrtnul, ale i tak jde o dobře odvedenou práci, která by byla ještě o něco lepší, kdyby skončila v okamžiku, kdy Adama odvážejí na operační sál.

50/50 jednoznačně doporučuji, ale pouze těm, kteří umí anglicky a necítí potřebu zapínat si české titulky. Protože to, co je ke čtení na u nás vydaném DVD, mě donutilo vzpomenout si na Donutilovu zlidovělou hlášku: Vy jste mně zkazili celej film! Že bude zle, jsem pochopil krátce po začátku, u scény, kterou považuju za jednu z nejzábavnějších v celém filmu. Adam se vyznává, že jeho přítelkyně nemá v oblibě orální sex, načež mu Kyle vysvětluje, proč je v anglickém výrazu „blowjob“ právě to slůvko „job“. Tohle není žádný překladatelský oříšek, tohle nejsou třešně a višně! Nic, zkrátím to, český překlad vtipnost celé scény totálně zabil. A kdyby jen téhle scény. V kterém existujícím vesmíru může někdo „get laid“ přeložit jako „sbalit holku“? WTF?!?! A to ani nemluvím o naprosto nesmyslné interpunkci („Smrdíš, jak banda feministek.“, „Tak, já si ho nechám.“), podivné skladbě slov („Z toho, co vím, tak není to legrace.“) a gramatických chybách („Mě to taky zní divně.“). Jestli překlad 50/50 v něčem funguje, pak jako encyklopedie citoslovcí. Spektrum je opravdu široké, od ó, é, eh přes hmmm až k mému nejoblíbenějšímu – chm. Podezírám dotyčného překladatele, že dostal zaplaceno od znaku a touhle výplní si navyšoval honorář.

Edici FilmX mám rád, ale tohle se nepovedlo. Na překlad, úpravu a korekturu filmu 50/50 někdo evidentně kašlal. S takovou se brzy vrátí časy, kdy nejmenovaná společnost (SPI) dodávala k filmům na originálních DVD titulky obsahující fonetické přepisy cizích jmen. Chm… Džone, chtít za tuhle fušeřinu dvě stovky je výsměch těm, co žádají za své peníze kvalitu a pirátům říkají ne. Dabing jsem po téhle bolestivé zkušenosti radši nezkoušel.