... a déšť stejně nic nesmyje (Bohyně z města hříchu)

Neuvěřitelné se stalo skutečností a Robert Rodriguez po dlouhých letech průtahů, dohadů a přeobsazování nakonec přece jen dodá do kin druhé Sin City. Jak si zkrátit čekání na srpnovou premiéru? Sympatické osazenstvo alternativního prostoru malého nezávislého divadla už se o vás postará. Program je pestrý, bar zásobený a vstupné přívětivé. Že vás klasika nudí a maturitní kvádro dávno prožrali moli? Tím líp. Tady si na škrobenost nepotrpí. Nebývá zvykem, aby prkna opanoval komiksový žánr, jenže Bohyně z města hříchu je po Temném rytíři (I na Batmana občas padne smutek) a Kazateli (Marlboro Man Evangelium) v pořadí už třetím komiksovým kusem na zdejší scéně. A ještě k tomu ho má na svědomí ženská.

Na první pohled je zjevné, že režisérka, autorka scénáře i kostýmů v jedné osobě, Hana Mikolášková, má v mimořádné oblibě drsnou školu a tvorbu Franka Millera. Scéna ctí estetiku předlohy. Černočerné jeviště jen sem tam kontrastně rozbije zářivě bílá nebo sytě červená. Díky víceúčelové kukani s žaluziemi symbolizující komiksové stripy je vyprávění chytře rozpolíčkováno, což v kombinaci s děním na předsunutém barovém pultu a monology hlavního hrdiny umožňuje vynalézavě pracovat s tempem i perspektivou. V jednoduchosti je krása a iluze zaplivaného striptýzového pajzlu nemá chybu. Ostrými slovy se při psaní scénáře nešetřilo, dojde i na trochu toho cudného lesbismu a pádné pěstní výměny názorů. Takže si připravte kvéry, cigára a spoustu křídy na obkreslování nebožtíků.

Hned zkraje budete vtaženi do klasického kolotoče podrazů, souloží a rvaček. Naštěstí na to nebudete sami. Pomůže vám soukromé očko Buddy Marvel, který je v excelentním podání Vojtěcha Johaníka učebnicovým detektivem marlowovského typu. Permanentně pokuřuje, cedí hlášky a dostává přes držku, většinou všechno najednou. Když ale přijde na lámání chleba, je lepší mu jít z cesty. Zrcadlí se v něm cosi z pomačkané elegance Humpreyho Bogarta a šibeničního pohodářství, kterým vyniká většina postav Bruce Willise. Z jeho uhrančivého pohledu je cítit levnej chlast a odér dezinfekce, jímž bývá prosycen vzduch na chodbách ústavů pro duševně choré. Zároveň mu nemůžete upřít charakterovou čistotu a mimořádný talent být ve špatnou dobu na špatném místě.

Autorce se podařilo dokonale promíchat fragmenty z Millerových povídek Drsný sbohem, Velká tučná zabíjačka a Ten žlutej parchant, které před devíti lety slavily úspěch v pekelně stylovém celovečeráku, a vytvořit z nich zcela nový, ryzím noirem čpící příběh, ze kterého by Chandlerovi a Hammettovi v mžiku naskočila erekce. A i když se pointa vyrýsuje s nápadným předstihem, bude vás to bavit až do nevyhnutelně hořkého konce. Ženy jsou tu krásné a zkažené, muži drsní a odhodlaní. V jednom kuse leje, hlavní hrdina zapomíná brát prášky a mrtvoly se vrší. Všechno je, jak má být. A bude se vám to líbit ještě víc, pokud máte slabost pro Wilderovu Pojistku smrti či Scottova Posledního skauta. Ostatně na každého čeká tam venku jeho femme fatale, tak proč se na to alespoň teoreticky nepřipravit…