Z písmenek to vypadá na sci-fi o cestování v čase a časových paradoxech, že by další povedený Looper či Zdrojový kód? Film Predestination ukázkově klame tělem.
Film Predestination ukázkově klame tělem. Tvůrci nám strčí pod nos synopsi a představí trailer. Z písmenek to vypadá na sci-fi o cestování v čase a časových paradoxech, že by další povedený Looper či Zdrojový kód? Krátká upoutávka zas vytvoří dojem, že by to mohlo být napínavé a akční – nechybí ani exploze, dokonce dvojnásobná... moment, není to tentýž záběr? A v hlavní roli Ethan Hawke, ten je fajn a vybírá si zajímavé scénáře. Šálení diváka pokračuje v úvodu filmu, v němž se milovníci akce a napětí dočkají (jediné) dynamické scény. Následuje konverzačka v baru, která ukrajuje polovinu střídmé stopáže. Posloucháme poutavé vyprávění novináře, který se narodil jako žena, ale kvůli setkání s osudovým mužem musel přijmout jiné pohlaví. Netrpělivý divák se ošívá – kde je slibovaná sci-fi, kdy už se konečně začne cestovat v čase?
A pak to přijde. Barman se novináře zeptá: Kdybych ti dal zbraň a muže, který ti zničil život, postavil před její hlaveň, zastřelil bys ho? Zbytek se nesluší prozrazovat, postačí naznačit, že časových paradoxů je ve zbytku stopáže ažaž (včetně scény, v níž se setkají dvě verze jedné osoby) a bez nadsázky zdrcující závěr řadí Predestination do skupiny solipsistických filmů po bok Fincherovy Hry a Proyasova Smrtihlava. Je to chytrý snímek (možná až příliš, ke své škodě) a nebýt sci-fi propriet, mohlo by jít o adaptaci divadelní hry. Za vidění rozhodně stojí už kvůli naprosto neznámé Sarah Snook, která je skvělá v ženské i mužské kůži. Hawke má oproti ní zanedbatelnou úlohu. A jsme zpátky u šálení...
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?