... aby byl svět bezpečnější. (Nejhledanější muž)

Hamburk, současnost. Zdánlivě odnikud se ve městě objevuje Issa Karpov, napůl Rus, napůl Čečenec. Muslim s dopisem, který mu má zpřístupnit více než deset milionů eur. Utečenec, terorista? Co má v úmyslu?

Anglický spisovatel John Le Carré se do širšího diváckého povědomí dostal dobovou kriminálkou Jeden musí z kola ven s Garry Oldmanem v hlavní roli a Nejhledanějšího muže napsal v roce 2008 jako antibushovskou kritiku inspirovanou skutečným příběhem Murata Kurnaze. Ovšem reflexe Ameriky zůstává platná i dnes.

Režisér Anton Corbijn, stejně jako v Američanovi (2010), nikam nespěchá a divákovi v prvotřídním vizuálním kabátku předkládá děj, kterým hýbou výborně napsané postavy v čele s Güntherem Bachmannem. Jejich motivace není nikdy zcela jasná, ale díky špičkovým hercům tu není chvíle, kdy nesouhlasíte s jejich jednáním. Přehledně a pochopitelně, ne podbízivě, je vysvětlen cíl každého kroku až k finálnímu proč... Úsměvnému, aby byl svět bezpečnější. Síť špionážních služeb v celkovém kontextu vychází jako nesmyslný nadstandard, pletoucí se sám sobě pod nohy, kdy vítězství i prohra nemusí znamenat nic. Nebo všechno. Nevinní lidé jsou mučeni a zastrašováni, ale v evropských školách vzdělaní služebníci teroru jsou nedosažitelní a za maskou štědrého mecenášství financují válku z pohodlí moderních příbytků západní civilizace. To je dnešní svět. Skutečnost. Často přehlížený prvek dnešní kinematografie. Pozor, neplést s realističností. Že něco vypadá uvěřitelně, ještě neznamená, že to tak opravdu je.

Krize, lidé určitého přesvědčení v situacích pro ně nezvyklých a nejistota jsou hlavními motory kvalitního vyprávění. Nepotřebujete akci. Když dnes někdo zmíní špionážní thriller, vybaví se mu střílející Daniel Craig v Novém Dillí a za ním v posteli nádherně tvarovaná dívka namočená do ropy (Bondovky si potrpí na symboliku), těm uvědomělejším pak sprintující Matt Damon s děravou pamětí. Nejhledanější muž akci téměř odstraňuje a průvodcem nejistými vodami moderní špionáže je obtloustlý Philip Seymour Hoffman (budiž mu země lehká). Ve filmu nepadne jediný výstřel a je v něm jedna krátká honička, která skončí pomalu dříve, než začne. Přesto je atmosféra hutná, napětí se dá krájet a hraje se o hodně. Především je při sledování plátna patrné, že tohle se může dít. Právě dnes, teď.

Nakousnutých oblastí je hodně a každý si vybere tu svou. A ať už je na straně zrazeného starého vlka, zbědovaného běžence, šokovaného bankéře nebo naivní právničky, vždy si najde, s čím se ztotožnit. Precizně popsané prostředí umocňuje fakt univerzálnosti tématu lidských her, tentokrát tedy na nadnárodním poli. Kdo je kočka, kdo je myš?

Nejhledanější muž je lidské drama o manipulaci, důvěře, lásce (k Bohu) a zradě. Pocitově zdrcující závěr je něco tak skutečného, že diváka rozžvýká a vyplivne zničeného a unaveného stejně jako hlavní postavy. Hoffmanova sebevražda dává najednou mnohem větší smysl.