Acid Arab: Už nežijeme v době, kdy chudí můžou vyhrát válku nad bohatými

Termín world music se dostal do všeobecného povědomí v osmdesátých letech, kdy si britští majitelé obchodů s hudbou odhlasovali příhodnou marketingovou škatulku. Euroamerický centrismus v kulturním businessu jednoduše potřeboval jednotné označení pro veškerou hudbu, která byla takzvaně odjinud. Přirozený vývoj v (nejen) komerční sféře od té doby vyústil v mnoho počinů, kde jsou nástroje či motivy z východních, afrických nebo latinskoamerických tradičních folklórů zneužity pro generické beaty, které tak působí lacině exoticky (pro Despacito netřeba chodit daleko). Nic z toho však není případ francouzské čtveřice Acid Arab, která produkuje hudbu prolínající arabskou i house/techno taneční tradici organicky a kreativně. Na jejich skladbách hostují přední osobnosti z arabského světa jako Omar Souleyman nebo třeba jordánský perkusista Shadi Khrie a po roztančeném setu na Colours of Ostrava se na začátku dubna představí v rámci klubovky Motif v Roxy. Guido Minisky a Hervé Carvalho, polovina z tvůrčí čtveřice Acid Arab, odpověděli při té příležitosti na pár otázek.

Co říkáte na vývoj taneční scény v arabském světě?

Bejrút je samozřejmě v tomto kontextu Kapitol zábavy, ale my spíš vidíme Káhiru jako město, kde najdeš nejvíc trendy a fresh elektronickou hudbu. A palestinská hudba teď obecně proniká do Evropy a sleduje ji kdekdo.

Jak jste se vůbec dostali k fúzi, se kterou pracujete?

Zatímco elektronická hudba obecně nás obklopuje odjakživa, k arabským vlivům jsme se dostávali velmi pomalu. S pomocí rádií, filmů, žurnalistů, DJs… a v neposlední řadě cestování.

Máte nějakou zábavnou historku z vašich cest na východ?

Jednou jsme právě v Bejrútu šli do obchodu s vinyly, ale jeho majitel nám je odmítl prodat a prodal nám přepálené cédéčka.

Nedávno jsem byl v Jordánsku a vypadá to, že techno si pomalu prodírá cestu do klubové scény Ammánu. Myslíte, že tohle zpoždění v trendech směrem od evropských velkoměst tady bude stále?

A opravdu chceme, aby zmizelo? Je to snad špatná věc? Takhle to nevidíme…

Prozradíte nějaké vaše oblíbené umělce, kteří pracují s vlivy arabské tradiční hudby?

Jasně! Ammar808, 3Phaz, Altin Gün, Deena Abdelwahed, Symple Symmetry, Mehmet Aslan, Anatolian Weapons, Naduve, Sama, Harmonious Thelonious, všichni z Disco Hallal, Zelle Zel, Sahel Sounds… a samozřejmě lidi na našem labelu Acid Arab Records: Rozzma a Zenobia.

Jak vidíte současné protesty „žlutých vest” ve Francii?

Je to dost možná nejdůležitější věc, co se ve Francii odehrála za poslední dvě století. Ale vláda bojuje tvrdě s pomocí násilí, fake news, zatýkání, nové legislativy… Kvůli tomuhle všemu všemu si nemyslíme, že by hnutí mohlo vyhrát, změnit zemi… Už nežijeme v době, kdy chudí můžou vyhrát válku nad bohatými, nad systémem. Na to už je moc pozdě.

Francie se na druhou stranu tváří jako jeden z velkých zastánců imigrace…

Ve skutečnosti bychom se měli stydět za náš postoj k uprchlíkům. Máme tady dost prostoru na to, abychom vybudovali celá města pro nové obyvatele, ale lidi se bojí.

Naživo někdy hrajete pod osvícenou koulí – má to něco symbolizovat?

Je to maják upozorňující na druhou půlku naší kapely – Nicolase a Pierrota. Ti s náma skládají všechnu hudbu, ale na pódiu s námi nevystupují.

Proč by měli lidi z České republiky, jakožto země s téměř nulovou (post)arabskou tradicí, poslouchat Acid Arab? Proč by měli přijít na koncert?

Protože hudba může být cestou k otevření se novým kulturám. A když se jimi necháš pohltit, jsi zase otevřenený novým setkáním, novým lidem, novým perspektivám a názorům. Naše hudba je kombinací kultur. Kdyby se každý člověk choval k uměleckému dědictví ostatních tak jak my… kdyby každý dokázal vidět za klišé a nenávist, které máme v sobě zakořeněné díky naším mrtvým předkům… tak bychom k sobě všichni našli mnohem snazší lidskou cestu. Kvůli tomuhle všemu bys měl přijít na naši show. A taky si zatancovat.