Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit (Permon Balet Superstar)

V pražském Rock Café se představily tři české kapely, tři žánry na rockových základech a shodou okolností také tři zástupci projektu Fair Price Music. Zatímco za dveřmi duněly kytary SuperEgo Kid, popovídali jsme si s Vlastou z post-hardcorové kapely Permon Balet Superstar a mimo jiné se dostali i k tomu, jak šlo sehnat muziku před rokem 89.

Nebylo lehký o vás něco zjistit, řekl bys mi pár slov o kapele?

My jsme akorát tři, takže hrajem kytara, basa, bicí. Dohromady jsme se dali děsivě dávno, za chvilku to bude dvacet let. My jsme takový zpomalení, zkoušíme málo, hrajeme málo, nahráváme málo. Skládáme dohromady, jamujeme už míň než dříve, spíš někdo přinese nápad nebo kostru a pak se to doladí.

To je pěkně dlouhá doba, jak se vyvíjel zvuk kapely za tu dobu?

Já jsem začínal na páskáč, píchnul jsem do toho kytaru a nahrával. Ale jasně, časem jsme si pořídili lepší věci, takže nějakej vývoj tam je, postupně.

A posun ve skládání?

Jako mladý kluci jsme byli určitě přímočařejší. My jsme měli různý období, třeba jednu dobu jsme měli flétnistku, to bylo zajímavý, ale jak jsme zvyklý být jenom tři, tak jsme cítili, že to už je element navíc. Pak jsme taky hráli úplně bez zpěvu, toho je tam teď víc, myslím, že pro posluchače je to stravitelnější.

Dohledat o vás sebemenší zmínku bylo dost těžký, neplánujete rozšířit promo aktivity?

V těhle věcech jsme strašně špatný. Třeba heslo na bandzone.cz jsem si musel znova vyžádat. Trošku se teď začínáme snažit, díky tomu, že jsme nedávno vydali cédéčko. Děláme i stránky, takže budem dohledatelní.

U koho jste desku vydali?

Vydáváme to sami, na vlastní náklady. Přebal nám dělal kamarád.

A co vás po těch dvaceti letech žene hrát dál?

Nás to jenom baví. Ale jasně, že nás potěší, když se to líbí někomu jinýmu.

Vím, že jste z Třebíče, a popravdě si moc neumím představit, jak na menším městě vypadá scéna?

U nás v Třebíči je malinká scéna. Děláme koncerty, jezděj k nám kapely. Naposledy jsme hráli minulý týden, byli tam s náma dvě belgický kapely – naši kamarádi. Hned dva dny potom přijeli další kamarádi, kapely z Německa a Belgie. Každý rok se u nás staví, když jedou turné. Domlouvali jsme se, že bychom konečně mohli přijet naopak my k nim. My ale fakt moc nehrajeme, tak čtyři, pět koncertů do roka, takže je to s náma těžký.

Jsi spokojený s tím, co můžeš vidět u vás doma? Nebo jezdíš i do Prahy?

U nás hrajou taky dobrý kapely. Nejlepší koncert, co jsem kdy viděl, byl loni v takovým malinkým baru ve vesničce kousek od Třebíče, hráli jsme s Lis Er Stille z Dánska. V Praze jsem byl naposled asi na Neurosis, to už je taky dávno. Blíž to máme do Brna, ale my zas nikam moc nejezdíme. Ani desky si nekupuju. Já poslouchám jenom starý francouzský šansony, jinak nic, nejsem typickej hudební fanoušek. Z českých kapel mě oslovili jenom WWW. I když Gerda Blank se mi taky líbí, jsem na ně dneska zvědavej.

Jak velký bývá doma publikum, mají třebíčští zájem?

Chodí tak třicet až dvě stě lidí. Právě v tý vesničce se hraje ze země, ne z pódia, a takových šedesát lidí je akorát, je to příjemnější a i kapelám, co k nám přijedou, se to líbí.

Pět koncertů ročně mi přijde dost málo, netoužíte si zahrát víc? Nebo máte radši klid?

My bysme chtěli hrát i víc, ale zase ne moc. Jezdit každej víkend po republice nás neláká. Nás naštěstí nikdo moc nezná, ani neoslovuje, takže máme kliku, že nemusíme odmítat koncerty. (smích)

Dneska večer hrajete s dalšíma dvěma kapelama, všechno součást Fair Price Music - jak jste se k tomu projektu dostali?

Viděl nás Rhys z Gerdy Blank, když jsme hráli s klukama ze SuperEgo Kid, a pak nás oslovili, my netušili, že něco takovýho existuje. Všechno se děje díky náhodě. Já ani nevím, jak se sháněj koncerty, jestli máš někam posílat nabídky nebo tak.

Napadlo tě někdy, jestli být muzikant, rocker je jenom o hraní nebo jde o životní postoj a styl?

Ani nevim, co si pod pojmem rocker představit. Já to tak v životě nemám. Když řekneš rocker, to mě napadne Janda z Olympicu, ten to o sobě pořád tvrdí.

Někteří taky tvrdí, že rock skončil s Cobainem. Možná už je to přežitek.

Mě Nirvana nikdy moc nebavila. Já v mládí poslouchal metal, Sepulturu třeba. Ono když jsem byl v pubertě, ještě za bolševika, tak tady ani nic jinýho poslouchat nešlo.

To mě zajímá, jak to tady chodilo za komunistů, zahraniční kapely šly sehnat?

Jo, my měli ve škole učitele, co nahrával kazety za peníze. Tady byli buď metaláci nebo depešáci. A pankáči samozřejmě.

Takže díky metalu ses rozhodl taky hrát?

Že jsem začal hrát, byla spíš náhoda. Kamarád si šel koupit rybářskej prut do bazaru, já šel s ním a oni tam měli elektrickou kytaru. Mě se hrozně líbilo, jak vypadala, tak jsem si jí koupil. Já nevěděl, co s tim, neuměl jsem ji naladit, ale časem jsem se to naučil.

Taky se snažim naučit na kytaru, ale moc nevim, co s efektama, jak to máš ty?

Krabičky mám dvě, já se v tom nevyznám, vždycky beru, co mi kamarád poradí. Třeba kluci ze SuperEgo Kid maj spoustu krabiček, asi vědí. Ale zas na druhou stranu, můžeš v tom zabloudit, to jsou pak takový kytarový mlhy.