Bartłomiej Maczaluk (Wczasy): Nemůžeme se ohýbat, protože to dělají ostatní

Frustrace z extrémně vysokých nájmů v hlavním městě, nedostatek času na přátele kvůli neustálému shonu a téměř nulový osobní prostor. Nebavíme se o Praze s místní kapelou, ale s polskými Wczasy o Varšavě. Společných témat se nakonec ukázala celá řada, právě i díky jazykové a kulturní blízkosti se tato indie synthpopová formace dlouhodobě zaměřuje na Česko a na Slovensko. Zahraniční výjezdy jsou pro ně sváteční, ale účast na bratislavském Sharpe v roce 2024 jim dodala chybějící dávku sebejistoty dostat se na další showcase akce. Chtějí vyjet znovu do Velké Británie, zkusit německé turné a když už mají jednu dekádu za sebou a novou desku ve finální přípravě, nabízí se to jako ideální příležitost. Do té doby bude v jejich diářích nejvýznamnější vystoupení v zahajovací den na Pop Messe v „početném“ orchestru. Více už kytarista Bartek.

Na scéně budete příští rok deset let. Na kterých věcech se shodnete a na jakých ne?

Abych řekl pravdu, jsme si v mnoha ohledech velice podobní. Začali jsme jako duo na základě přátelství, a to stále trvá. Máme dokonce stejný pohled na svět. Bylo by opravdu těžké hledat nějaké odlišnosti. Ale pokud jde o únavu, tak tam by se něco našlo…

Kdo z vás má více energie?

Zrovna jsem se vrátil z výletu na kole s dětmi a začíná být už pěkně horko, takže jsem trochu zřízený. Když jdete na výlet sám, je to asi trochu lepší, protože nemusíte pořád zastavovat a kupovat zmrzlinu. Výlet zabral tři hodiny a mám dost. Pokud bych se srovnal s Jakubem v rámci energie, záleželo by na dni, různě se to mění. Většinou nás ničí hlavně přejezdy. Někdy tým táhnu já, někdy musí on. Záleží na náladě, ale snažíme se podporovat navzájem, když vidíme, že má druhá strana dost.

Jak se připravujete na letní sezónu? Dáváte si aktivní dovolenou před festivaly?

Teď trávíme hodně času ve studiu, protože připravujeme další album. Takže se domnívám, že soustředění se na psaní a produkce nám energii dodají, abychom jí měli dostatek na léto. Na druhou stranu musím přiznat, že ho nebudeme mít až tak zaplněné. V minulosti byly letní měsíce, kdy jsme hráli i několikrát týdně. Jezdili jsme po Polsku do úmoru, a pak také občas přejeli do Česka a na Slovensko. Hlavně tři nebo čtyři roky zpátky. Ale baví nás to a nakopává. Teď to bude pohodička – jen pár vystoupení v Polsku a zastávka v Brně na Pop Messe. Spíš se připravujeme na náročný podzim, kdy vydáme novou desku.

DÁLE NA ZÁPAD

Jaké jsou země, které byste chtěli objet během něj?

Primárně Polsko, protože se zde nachází hlavní cílovka. Ale pokud by se opět nabídla možnost vyrazit do Česka nebo na Slovensko, byli bychom moc rádi. K tomu se pokusíme něco vyjednat v Německu, protože jsme tam nikdy nebyli. Nejvyšší čas, abychom i tento trh dobyli.

Co říkáte na země jako Španělsko a Portugalsko? Studoval jsem v Barceloně a absolvoval jsem festival Primavera. Zdá se mi, že by to pro vás mohly být zajímavé lokace.

Vůbec bychom se tam nebránili vyrazit, ale nikdy jsme nedostali pozvánku. Nejdál jsme hráli ve Spojeném království. Dnes nejsou zahraniční koncerty žádný problém. Pokud existuje zájem, tak sebereme pár digitálních nástrojů a můžeme vyjet. Doma sice pracujeme s analogovým vybavením, včetně syntezátorů a efektů, ale když někam jedeme, s digitálními nástroji si vystačíme.

Myslíte si, že by promotéry mohlo více zaujmout kromě nové desky i vaše zmíněné výročí?

Určitě to zní jako dobrý argument, když se budeme snažit sehnat více hraní na Západě, ale zatím jsme se víc zaměřovali jen na Polsko, Česko a Slovensko. Možná se pleteme, ale domníváme se, že se na sebe můžeme snadněji napojit díky kulturní a jazykové blízkosti. Texty jsou velice důležitou součástí naší hudby, a proto si myslím, že fakt bodne, když i je předáme posluchači. Asi i proto cílíme na slovanské země.

Jak velký je váš tým na booking?

Abych byl upřímný, v tuto chvíli jsme se rozhodli trochu snížit stavy. Děláme si všechno sami, protože pocházíme z DIY scény. Máme sice někoho k dispozici na výpomoc, pokud bychom opět potřebovali, ale i tak jsme si občas sháněli koncerty sami. V průběhu let se ukázalo, že nám to tak vyhovuje a máme nad vším plnou kontrolu. Možná se to v budoucnu změní, ale naše filozofie byla a je DIY, a toho se držíme.

V roce 2024 jste vystupovali na festivalu Sharpe v Bratislavě a mimo jiné vaše vystoupení chválila i kolegyně Alžběta Biskupová, především bubeníka. Obecně si všímám, že takto se umělci dostávají do povědomí promotérů ze zahraničí. Jak moc se zaměřujete na tento druh prezentace?

Nijak zvlášť, ale asi bychom měli víc. Pokud jde o showcase akce, Sharpe byla naše zatím jediná a poslední zkušenost, ale užili jsme si to. Možná i proto, že zapadl do programu našeho turné. Hráli jsme několik vystoupení v Česku a na Slovensku, a tohle bylo po cestě. Logistika a finance vyšly dokonale. Nebudu zastírat, že právě finance hrají velkou roli. Neradi bychom vynaložili mraky peněz, abychom se dostali například do Nizozemska a zaplatili dva tisíce eur za nocleh a cestu, abychom zahráli na nějaké konferenci. Možná to za to stojí, ale zatím jsme spíš investovali do hraní poblíž pro lokální fanoušky.

Když už jsme u toho, v jakém složení vystoupíte na Pop Messe jakožto avizovaný „orchestr“?

Bude nás na pódiu šest nebo sedm, ale zatím si nejsme vůbec jisti. Velice brzy to ale musíme uzavřít, protože se konec července blíží. V tomto složení vystupujeme velice svátečně, ale zbožňujeme to, protože se potkáme s dobrými přáteli, se kterými upravíme naše skladby do orchestrálních aranží. Těšíme se, že jejich zapojení dodá naší hudbě několik dalších barev a odstínů.

V roce 2024 jsme u nás slavili Rok české hudby a v rozsáhlém programu se podporovaly mimo jiné i výjezdy kapel, mimo jiné i do Českých center po světě. Jak jste na tom v Polsku s podobnými programy?

Vím, že existuje agentura Music Export Poland, která posílá umělce a formace na festivaly a showcase po celé Evropě. Vím také o Institutu Adama Mickiewicze. Takže instituce propagující polskou hudbu tu jistě jsou. Všechno to zní jako výborný nápad, ale stejně tak je naše hudba o tom, že si člověk nevěří a cítí se jako slaboch. My jsme jeden velký neúspěch a o nějaké snaze nemůže být řeč. Na druhou stranu cítím, že je nejvyšší čas zvážit, jestli nepřijmout trochu odlišný přístup a naši hudbu dostat zase o kus dál. Protože v určité části naší tvorby se snažíme lidi podpořit jak být šťastní takoví, jací jsou.

CESTA Z MĚSTA

Jaká jsou některá z témat a pocitů, na které se zaměřujete v nových skladbách?

Nové věci budou rozmanité, ale jedním z témat je dopad života ve velkém městě na nás. Jak všechno zrychluje do té míry, že nenajdete ani chvilku srovnat si vlastní myšlenky a pocity. Zavalení velkoměstem je středobodem desky, ale na albu je i dávka naděje. V poslední době se nám daří tvořit i veselé melodie. Pro naši hudbu hledáme radost a schopnost nenechat se jen tak něčím rozhodit. Snažíme se být optimističtější. Je to zvláštní směska přehlcení a radosti.

O jakém městě je řeč? Které na vás takto působí?

Já žiju v Poznani, kde je asi půl milionu lidí, ale často jezdím do Varšavy, kde je pocit tíže a hektičnosti velkoměsta nejsilnější. K tomu řešíme i řadu změn v osobních životech. Stručně řečeno – konečně změnit nějaké věci, a hlavně přijmout tu změnu za svou a vyrovnat se s ní.

Jaké aspekty městského života považujete za nepříjemné?

Poznaň je v tomto ohledu téměř opakem Varšavy. Velice často to město umí být nudné. Každý roh znáte velice dobře, řada podniků krachuje a všude vídáte ty samé tváře. Oproti tomu Varšava je plná energie. Vše je hektické a rychle vás to vyčerpá. Osobní prostor prakticky nemáte. Myslím, že se ve velkoměstě špatně udržují vztahy, protože lidé jednoduše nemají čas mluvit o svých pocitech. To je to srovnání, které se snažíme vyjádřit v textech. Nevíme sice, jak se to vyvrbí, ale uvidíme.

Má to hledání rovnováhy mezi těmito dvěma světy nějaké řešení?

Osobně ten balanc hledat naštěstí nemusím, protože žiju právě v Poznani. Mám tu rodinu, vychovávám děti, beru je každý den do školy a mám zde svou rutinu. To mi poskytuje základy. Vím, kam patřím a ta rutina mi svým způsobem vyhovuje. K tomu ale máme i řadu vystoupení po Polsku a v zahraničí. Díky nim mám zase příležitost provětrat se a najít něco vzrušujícího, pokud mi to doma chybí. Někde žiju, ale také můžu hodně cestovat. Nejde jen o obrážení koncertů, stejně tak se můžu sebrat a jet do Berlína nebo Prahy na koncert. Cestování je vzrušující, zatímco domácí rutina je uklidňující.

Jak by váš život vypadal ve Varšavě?

Určitě hektičtěji a měl bych co dělat uživit rodinu, protože v hlavním městě je hodně draho. Teď to určitě nepřipadá v úvahu. Možná někdy v budoucnosti, až děti trochu povyrostou.

ZMĚNY A JISTOTY

Zmínil jste výhody rutiny. Pomáhá vám kreativně mít i rytmicky omezené možnosti?

Minimalismus nás baví čím dál víc a snažíme se i zmenšit počet náběrů v každém nahrávání. V případě zvuku se držíme filozofie, že méně je více – když máte k dispozici příliš možností, kupu hezkých zvuků a syntezátorů, máte chuť chrlit jeden shoegazeový blok zvuku za druhým. Nechat se strhnout barokními kudrlinkami je velice zrádné. Kompaktní zvuk nás baví a limity se na sebe snažíme vytvářet uměle čím dál víc. Tak se aspoň můžeme lépe zaměřit na kvalitní emoce a silné texty.

Jako druhý tematický pilíř plánované desky jste uvedl vyrovnání se s osobními věcmi. O jaké zážitky jste se chtěli podělit a jaká rozhodnutí jste museli udělat?

Zažili jsme hodně osobních změn a snažíme to vše zabalit do určité symboliky. Stanete se totiž jinou osobou, musíte vypustit z hlavy nějaké věci z minulosti a připravit se s nadšením na něco nového.

I když se často uzavíráte do svého světa, jaká jsou globální témata a polské problémy, které texty reflektují?

V první řadě je to inflace, která mě napadá jako první frustrace. Mladí lidé to ve Varšavě mají velice těžké a nemůžou si najít bydlení. Ceny jsou příšerné a umím si představit, že v Praze to bude hodně podobné. Vedle toho nás děsí postupná ztráta kontroly nad vlastními životy. Musíte se držet pravidel a doslova žít podle manuálu. Zdá se, že existuje jen několik předem definovaných způsobů, jak žít. Mluvím hodně obecně, ale bude tam i skladba, která se věnuje hranici mezi Polskem a Ukrajinou, a tím, co se tam děje. Hodně nás děsí, jak svět reaguje na kroky Putina či Trumpa. Oba se snaží využít politickou situaci k byznysu. Lidé tam umírají denně, ale oběma o životy vůbec nejde, a zajímají se o suroviny, především specifický kov na východní Ukrajině.

Lithium?

Ano, lithium, který svět potřebuje pro výrobu baterií. Trump ho hodně chce a tvrdě vyjednává, aby se k těm zásobám dostal. Jde zde zase jen o peníze. Cítím v náladách lidí, že se více radikalizují a žene je to k pravicovým nacionalistům. Jsou stále hnusnější k cizincům, a to nás velice znepokojuje. Musíme se držet našich hodnot a neohýbat se jenom proto, že se ohýbá celý svět.