Bernard Sumner (New Order): Po letech jsme měli deadline

Celá ta situace připomínala film Johnny English, kde si Rowan Atkinson hraje na Jamese Bonda. Rozhovor se členem Joy Division a New Order se neodmítá, peripetie kolem náslechu a utajení alba ovšem překonaly všechna očekávání. „Přijde ti stream pod jménem Anne Ballard,“ psali z labelu. Stream byl otevřený pouhých dvacet čtyři hodin, zda platily názvy skladeb, bylo těžké říct, název alba tam nebyl vůbec. Když jsem následující den začínal rozhovor s Bernardem Sumnerem otázkou, jestli není trochu divné mluvit o desce, která nemá název, a jestli mají nějaký krycí, nastalo na druhé straně trapné ticho. „Ty jsi nedostal materiály?“ „Ne, jen stream pod nickem Anne Ballard.“ Po chvíli dohadování vyšlo najevo, že (pravděpodobně kvůli konspirační mánii) mi z Mute zapomněli poslat detaily k albu. Příjemný a nečekaně veselý anglický gentleman se tím naštěstí nenechal rozházet a pár minut po skončení rozhovoru konečně přišly slíbené materiály. Dokument se jmenoval Double Espreso a aniž jsem ho otevřel, vyslal jsem na label dotaz, zda to je ten inkriminovaný titul novinky. Ne, ta se jmenuje Music Complete, dozvěděl jsem se, Double Espresso je krycí jméno pro New Order. Konspirace byla kompletní. (Koncert New Order už třetího října ve Foru Karlín!)

Nový materiál zní zajímavě bohatě a barevně, je taneční, nečekaně elektronický, ale zároveň jsou tam slyšet sbory, smyčce a spousta akustických kytar. Jak jste k tomuto zvuku došli?

New Order byli vždycky hybridem mezi elektronikou a akustikou, snažíme se mezi nimi najít cestu a porozumění. Je vlastně s podivem, nakolik si například akustická kytara rozumí s elektronickými beaty. Byli jsme zvyklí používat naprogramované smyčce, takže setkání s pravým smyčcovým kvartetem pro nás bylo úplně něco nového a vzrušujícího. Bylo pozoruhodné sledovat všechny ty hudebníky, jak poslouchají písně, které jsme nahrávali společně. A myslím, že to bylo zajímavé i pro ně.

Poslední alba New Order byla úplně jiná...

Přesně toho kontrastu jsme chtěli docílit. Poslední alba byla hodně kytarová, přímočará, teď jsme se snažili o něco jiného. Tehdy jsem si osobně potřeboval odpočinout od syntezátorů, ty se nyní s velkou silou vrátily zpět, spolu s další elektronikou. Na desce se taky objevuje jeden menší orchestr, který zazní v několika písních, a několik hostujících zpěváků, což je další novinka. Přesně jak říkáš, zvuk alba je barevný, bohatý a po takovém jsme toužili. Vím, že to zní jako klišé, které dnes používá kdekdo, ale ty písně jako by se psaly samy. Jak postupně vznikaly, samy si říkaly o další nástroje, bohatší aranže nebo jiné zpěváky.

To zní jako tvrdá práce, jak dlouho jste nahrávali?

Tak to máš teda pravdu. (smích) V posledních třech, čtyřech letech jsme byli téměř nepřetržitě na turné, v té době jsme moc nového nenahráli. Po posledních koncertech přišla několikatýdenní pauza a někdy v říjnu loňského roku jsme šli do studia, kde jsme zůstali dalších snad šest měsíců. Uf, takhle to zní hrozně, navíc jsme pracovali skutečně tvrdě, nějakých sedmdesát nebo osmdesát hodin týdně. Po letech jsme měli taky deadline, což pochopitelně přidalo na stresu. Ale řekl bych, že to všechno se na albu podepsalo pozitivně.

Celý rozhovor vyšel před třemi lety v magazínu Full Moon #53 u příležitosti vydání dosud poslední desky New Order.