Bez vzpomínek se žije líp (Deadpool: Prvotní hřích)

„Zabiják, který ani neví, že je zabiják. Představ si ty možnosti. Zastřelil by prezidenta? Anglickou královnu? Poslouchá Nirvanu, co ho takhle nechat odprásknout toho chlápka a narafičit to jako sebevraždu?”

Příběh temný jako první epizoda Teletubbies. Deadpool, experiment programu X na aktivaci mutantních genů, který měl z Wadea Wilsona, fešného elitního vojáka s rakovinou, udělat nesmrtelného zabijáckého otroka (a udělal z něj ošklivého, nesmrtelného psychopata) je zpět se vzpomínkou na minulost, která vyrazí dech i jeho nejvěrnějším fanouškům.

Název Prvotní hřích odkazuje k události táhnoucí se napříč komiksovými sériemi a sjednocuje je společný příběh, který do hry zatáhne většinu osazenstva marvelovského vesmíru. Deadpool zjistí, že má dceru (krásnou, hodnou, nevinnou) a ta je nyní v nebezpečí, protože jí v žilách koluje mutantní krev. Deadpool tedy opouští původní misi „upíří disko“ a s prosíkem se vydává zazvonit na zvonek k Avengers, ale nikdo není doma.

Zajímavou scenáristickou fintou je Deadpoolova ztráta paměti, nabízející odhalování plné nečekaných zvratů. Bohužel z toho vyplývají i neduhy, které mění story v nepřehlednou směsici událostí, které do sebe nakonec sice zapadnou, ale nepůsobí to přirozeně. Staří/noví nepřátelé mohou vyskočit prakticky odkudkoliv a kdykoliv, často není jasné proč a kde se tam vzali. Děj jede paralelně po dvou kolejích a bezhlavě mezi nimi přeskakuje. Kresba rovněž nepatří k nejpodařenějším – rozbředlý styl Johna Lucase nevadí akci a Deadpoolovu rozbředlému obličeji, ale vadí při pohledu na jeho démonicky krásnou manželku. Celkovou úroveň zvedá o několik tříd výše závěrečný příběh (retro kresbu přebral Scott Koblish), který předvádí hlavního hrdinu v novém světle.

Otázka, jak se Deadpool postaví k rodičovství, ovšem zůstává stále nedořečená. Sám neví, jestli měl špatné dětství, nepamatuje si ho. Zapomněl, že má dceru, a i to proč se jí vzdal. Prvotní hřích vypráví temnou kapitolu z Deadpoolova života, stylově připomínající nejlepší pasáže z knihy Hodný, zlý a ošklivý (třetí díl Posehn/Dugganovy série), jen si šetří její přednosti až na úplný konec. Z veselého srandisty, co zabíjí lidi, se stává zrůda, která sice má srdce, ale zapomněla kde.