Buď já, nebo ona! (Přišla v noci)

Když u vás o půlnoci zaklepe nezvaný host a potřebuje přespat, protože ztratil klíče a celý život se mu hroutí, špatně se odmítá. O to víc, když je to vlastní matka. V případě nového filmu Přišla v noci problematická matka syna Jiříčka, který bydlí se svojí manželkou Anetou a uvědomuje si, že tohle nebude jednodenní návštěva.

Snímek dvojice režisérů debutujícího Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka byl do kinopremiéry uveden pouze na karlovarském filmovém festivalu a na přelomu prázdnin v Uherském Hradišti. Na Letní filmové škole se sál oprávněně bavil celou hodinu a půl a po skončení sklidil film nadšený potlesk, následovaný ovacemi pro svéráznou představitelku matky Simonu Pekovou. Ta se do své role vcítila melancholicky i starostlivě, zároveň vlezle, otravně a většinu času až sebelítostivě. A ve všech rovinách je perfektní. Hraje si nejen s city mladého páru, ale i s těmi divákovými – v jeden moment ji tak budete nenávidět, jen abyste k ní za chvíli cítili lítost a následně si při záchvatech smíchu nad jejími komentáři uvědomili nesmyslnost celé situace.

Ovšem Přišla v noci je v první řadě realistické drama. Trefným suchým humorem dokáže citlivě zlehčovat vyhrocené situace a zvládá se přibližovat divákovi svou přirozeností, protože právě ve vypjatých chvílích funguje humor nejlépe. Stojí na ironických komentářích, ale i neverbálních posměšcích a grimasách, které netlačí na pilu. Jen finále vypadá přehnaně až absurdně, to když se v bytě zjeví více postav, nezvaných hostů a dojde na prvoplánový mezigenerační gap.

Snímek je nejlepší v momentech, kdy se soustředí na své hlavní téma, totiž křehkost jinak fungujícího vztahu, a závislost osamělé matky na nerozhodném synovi, jehož kompromisy neuspokojují ani jednu stranu. Tvůrci jdou do hloubky, výsledek působí sympaticky komorně a coby tuzemské filmové překvapení roku by neměl zapadnout pod nánosem velkofilmů.