Bugmen vs. Hissing Fauna, part I.

„Ktorý vizuálný prvok vás ako kapely spája?“ zeptala se nás fotografka Míša a místo odpovědi se jí vrátilo osm bezradnejch a vyděšenejch pohledů. Ukázalo se totiž, že Bugmen a Hissing Faunu kromě letitýho přátelství, množství koncertů a split kazety pojí taky absence jakýhokoliv vizuálna. Dvojrozhovor mezi našima kapelama toho ale odhalil víc. Mimo jiný i to, která postava ze seriálu MASH je ideální materiál pro písničku, kdo je utajenej Menšík dadaismu, čí máma poslouchá Butthole Surfers a kdo si pořád pamatuje texty Daniela Landy. Brr. Druhou polovinu koncertu, tedy rozhovoru, v obráceném gardu, čtěte tady.

BUGMEN: Z letošního alba hrajete naživo už jen pár věcí. Vydáte nový písničky brzo, nebo podle tradice až ve chvíli, kdy zmizí z vašeho koncertního repertoáru?

KUBA: Něco asi nahrajeme v příštím roce. Máme to tak, že si ty nové věci nešetříme, ale začneme je hrát hned, jak dostanou nějakou základní formu. Nikdy nebudeme hrát hodinový sety, takže starý písničky z playlistu přirozeně mizí. A vzhledem k tomu, jak zdlouhavě album vznikalo, myslím, že ty písničky už mají svoje odehráno. A je tam taky pár kousků, který nám naživo nikdy pořádně hrát nešlo...

STEJKY: Netroufám si říct, jak to nakonec dopadne. Jak dlouho budeme nahrávat, míchat a masterovat, to opravdu netuším. U naší kapely by to asi nedal ani kovanej borec z prognosťáku s mocným knírem.

BUGMEN: Můžeme od nový nahrávky čekat nějakej posun?

KUBA: Myslím, že ano. Ale jakým směrem to bude, to nevím. Já bych třeba chtěl aby to bylo sevřenější, aby písničky zněly víc sevřeně v rámci alba. Mám představu o čistším a úspornějším kytarovým zvuku a aranžích, aby tam bylo víc volnýho místa. Ale mám pocit, že někteří kluci mají jinou představu. Takže to se teprve vyvrbí.

STEJKY: Zatím to vypadá na opakování receptu. Máme rádi krátký písničky. Možná bude trochu tvrdší zvuk kytar, ale žádná metalová pila. Krabičky zatím stačí, Jirka si teď pořídil pár nových kousků, ale Jakub má stabilní sadu efektů, který moc nemění.

BUGMEN: Víme, že indie rocková kapela je zlatej důl, ale po těžký práci člověk potřebuje koníčky. Čím se až do večera zaměstnáváte během všedních dní? Dlouho jsem měl za to, že Kuba rád správcuje sítě.

STEJKY: Začínáme se vybarvovat do zelena, protože Jirka dostal práci u ekologický neziskovky a já jsem čerstvě odborný asistent na lesnický fakultě. Hans pořád točí reklamy a konečně uplatnil svoje skills a navrhnul pro nás trička.

KUBA: Já sítě nikdy nespravoval, ale přes den si na ajťáka hrávám.

BUGMEN: Když někdo zmíní Hissing Faunu, obvykle automaticky dodává jména jako Pavement nebo Dinosaur Jr. Co byla ale doopravdy vaše první oblíbená muzika v 90. letech, když byla popularita týhle hudby na vrcholu? Prásknu, že náš Daremes miloval East17, od vás očekávám podobně špinavý tajemství.

KUBA: U mě jsou to rozhodně Scooter. To bylo krátké a intenzivní. První kapela v devadesátkách, kterou jsem později nezavrhnul, byli Oasis. Jako půlka kluků mojí generace se tam najde i krátký osvícení Danem Landou. Což mě dodneska fascinuje, jak s lidma, který jsou celej život názorově úplně jinde než on, pořád můžeš na nějaký situace reagovat citátem z Landy. Ono to tam furt zůstalo z toho lyžáku v sedmý třídě...

STEJKY: Pro mě jsou to opravdu Pavement, pořád mě hrozně baví. Jirka má rád třeba kapelu černý vdovy Hole. S Kubou jsme byli oba fandové Pííírl Džem, ale z toho se časem stalo guilty pleasure. Z tohoto ranku pochází taky moje obliba Spin Doctors nebo Tiché Dohody. Všichni se myslím shodneme na první desce Weezer.

BUGMEN: Jmenujte oblíbenýho interpreta, pro kterýho ostatní členové kapely nemaj pochopení.

KUBA: Dobrá otázka, ale na nic, za co by se mi kluci vysloveně smáli, si nevzpomínám.

STEJKY: Nevím, ale často se trefuju do Advanced Base, který miluje Kuba. Taky všechny dráždí moje fascinace Tomem Pettym, ale to neplatí pouze v této kapele.

BUGMEN: Řekl bych, že naše kapely spojuje i velmi vlažnej vztah k vlastnímu názvu. Kdybyste pojmenovávali kapelu teď, jak by se Hissing Fauna jmenovala? Jestli si dobře pamatuju, muzikoložka Daphne Carr vám navrhovala Pityfuck.

KUBA: Na našem názvu je nejlepší, že už se nikdy nebudeme muset dohadovat na názvu. Poté, co odešel Peklo, jsem byl zastáncem změny, ale na nic dobrýho jsem nepřišel. Je ale pravda, že dost času trávím vymýšlením fiktivních vtipnejch názvů kapel jako Public Eminem, Sestry Frankensteinovy nebo Kemr a Somr. Samozřejmě že bysme vtipnej název nikdy nechtěli.

STEJKY: Já jsem s naším názvem čím dál spokojenější. S odstupem času to nevidím jako tak špatnou volbu. Nedávno mě napadl jedem název pro kapelu, ale ten rozhodně neprozradím, ještě by mi ho někdo ukradl.

BUGMEN: Opomíjenou částí Fauny jsou texty, v nichž se často objevují narážky na seriály. Je to Kubova osobní obsese, nebo k nim máte vztah všichni? Jakej seriál momentálně vede a proč?

KUBA: S textama a seriálama to trochu přehánějí autoři různejch promokeců. Ve skutečnosti jsme měli kdysi dávno jednu písničku o Kifovi z Futuramy, dneska máme jednu s postavama z Freaks and Geeks a několik odkazů na Seinfelda. Což neni žádnej obyčejnej seriál, že jo. Ale pořád je to dohromady jen pár songů... Jedinej současnej seriál, kterej opravdu rád sleduju, je asi Louie, ale ten nevidím úplně jako materiál pro Fauní písničku. Teď asi po deseti letech reprízovali MASH, tam by mohl bejt nejvíc inspirativní asi major Charles Emerson Winchester III.

STEJKY: Seinfeld se dá sledovat pořád dokola. Začal jsem koukat na Fargo a vzápětí zjistil, že mi ujel vlak. Jirka už to dal samozřejmě celý.

BUGMEN: Jakej máte vztah k bavorskýmu lázeňskýmu městu Bad Kisingen, kterej dal jméno první skladbě na vašem albu?

KUBA: Byl jsem tam asi dvakrát jako malej se školou. To město mně utkvělo v hlavě - pořád si přesně pamatuju, kudy jsme chodili z ubytovny nad městem do centra, jak tam vypadaly ulice, lázně, domy a tak. Písnička je částečně o tom, že bych se tam chtěl sice ještě podívat, ale že tenhle pocit je jenom čistá, prázdná nostalgie, na kterou mám ještě čas.

BUGMEN: Vaše oblíbený místo? Jinými slovy, kde vás můžou lidi potkat, aniž by museli platit za koncert?

KUBA: Dřív nebo později se mě lidi určitě dočkají v pivním baru Na Palmě.

STEJKY: Maximálně ve zkušebně v Crossu. Občas zajdeme do tamní kavárny na pivo, ale nemyslím, že je to naše oblíbený místo. Nemáme Tunel jako Bugmen a závidíme jim ho!

BUGMEN: Vaše vystoupení na Fluff Festu bylo soudě podle ohlasů velkej sukces. Překvapilo vás, že vaše ležérní muzika funguje i na pokérovaný publikum s tunelama v uších?

STEJKY: To nás překvapí vždy a všude, což píšu bez falešné skromnosti. O to horší jsou pak návraty před obvyklé znechucené nebo mírně pobavené publikum. Mimochodem lidi s tunelama nejsou zas až takový oříšek. O mnoho těžší je pobavit lidi, co mají místo tunelů kusy skořice!

KUBA: Já nevím, většinu publika tvořili naší kamarádi a známí v náladě. Ostatní se nechali oklamat atmosférou.

BUGMEN: Zlomový bod každého vašeho vystoupení je moment, kdy Kubovi spadnou brejle. Pracujete na nových choreografických prvcích?

STEJKY: NE!

KUBA: Už dlouho navrhuju Jirkovi, aby se během třetí písničky na chvilku otočil zády k publiku.

BUGMEN: Oblíbený společný zážitek s klukama s kapely (koncert, nahrávání, návštěva sauny)?

KUBA: Tak pozor, naše kapela se dost ostře dělí na lidi, co saunujou a co nesaunujou. A já nesaunuju!

STEJKY: Moc rád vzpomínám na oba Fluffy. Na všechny koncerty s Bugmen, protože to je pro nás vždycky svátek. Na koncert se Screaming Females. Na společné nahrávání s Bugmen v Analogue Pizza Studiu. Na společných návštěvách sauny musíme ještě zapracovat. A já říkám, že by to měla dělat každá civilizovaná kapela, a to nejenom jako detox na turné.

pokračování v opačném gardu, co nevidět