Sex řešíme všichni. Otázku, jak moc rozmnožovací pud formuje lidské vědomí, pokládá ve filmu High Life režisérka Claire Denis.
Sex řešíme všichni. Otázku, jak moc rozmnožovací pud formuje lidské vědomí, pokládá režisérka Claire Denis. Ve svém filmu High Life se přiklání ke krajnímu názoru, že reprodukce je jedinou nutnou lidskou potřebou. Ovšem snaha prodat takový pohled na věc jako provokativní působí v roce 2019 anachronicky.
High Life spadá do vědeckofantastického žánru: skupina vězňů vymění pozemské doživotní tresty za účast na experimentální vesmírné expedici k černým dírám. Zbudou z nich jen dva, astronaut Monte (Robert Pattinson) a jeho dcera, jejichž vzpomínky budují příběh. Jádro filmu tvoří vztah sexuality, reprodukce a přijetí bezcílnosti života, která je v izolované vesmírné lodi palčivá. Z žánrových propriet si snímek bere jen kulisy, mezigalaktické putování se tematicky drží při zemi. V oprýskaném korábu, který bez možnosti návratu pluje prostorem, udržuje disciplínu mezi morálně pochybnými charaktery možnost dokonalého sexuálního uspokojení. Vyšší pudy ve filmu zastupuje vedoucí výpravy, ztvárněná Juliette Binoche, která se s dávkou zvrácené zarputilosti snaží zplodit dítě ze zkumavky.
Snímek se neštítí fyzických detailů. Dosažení orgasmu umožňuje trestancům bizarní autoerotická tělocvična, ze které po použití vytékají tělesné tekutiny. V kontrastu k agresivní sexualitě stojí Monte, jednak svojí sexuální abstinencí, jednak citlivým a starostlivým vztahem k dceři. Film je vhodně obsazen, každý z trestanců vypadá jako originálně pokřivený jedinec. Dobrý první dojem z postav ale kazí plytký scénář, který jim nedává prostor rozvinout se, navíc děj je vyprávěn od konce, což už tak pomalý snímek obírá o dramatičnost. Znásilňování fyzikálních pojmů a procesů působí parodicky a snaha vytvořit snovou atmosféru stojí zejména na podmanivém soundtracku Tindersticks. Výprava postrádá originalitu, omšelost dystopických vesmírných plavidel vykreslil lépe i třeba lowcostový srbský film A.I. Rising.
High Life se snaží provokovat, ale nepřináší dost podnětů k zamyšlení, dvouhodinová stopáž nedokáže myšlenkové vakuum zaplnit jinak než explicitností jednotlivých scén. Claire Denis ve své exploraci lidských pudů jen opakuje známá klišé a má daleko k režisérům jako Kubrick nebo Tarkovskij, kteří do sci-fi vnesli originální myšlenky a řemeslnou dokonalost. Bizarní pasáže zaujmou, jako celek je ale High Life ubíjející a na hranici koukatelnosti.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?