Afterpunk zatím působí jako představení interesantního světa, který si vyloženě říká o pokračování a možná i o mnohem více.
Dcerka měla pohádku o červené karkulce, babičce a zlém vlkovy vždycky moc ráda. Vyprávěl jsem ji před spaním… po spaní a v několika verzích, zkrácené i delší, kde si věci, co měla Karkulka v košíčku, vymýšlela ona, a že se tam těch věcí vešlo, od barbín až po čokoládový jogurt a deku. Tahle verze se jí za pár let bude určitě líbit taky.
Sbírka povídek Afterpunk nabízí postapokalyptickou verzi klasické pohádky, několik krátkých stripů a jeden happy end, na kterém si pánové dali obzvláště záležet, protože šťastných konců prý najdete na konci světa jako šafránu. Není vysvětleno, co přesně se stalo se světem, ale stalo se to všechno najednou, protože tu máme zombíky, mimozemšťany, roboty, a to všechno v dystopické krajině ve stylu Šíleného Maxe. George Miller jistě pošle děkovný dopis za propagaci Furiosy.
Duo Michal Suchánek s Jonášem Ledeckým přišli s nápadem na společný komiks na jednom z Future Gate festivalů, kdy slovo dalo slovo a bylo třeba vymyslet, o čem budou psát a kreslit. Téma znělo „postapokalypsa”. Dějiště bylo dané, rekvizity taky. Zombies, lidožrouti, radioaktivní máslové sušenky. Inspirovali se béčkovými klasikami z let osmdesátých a zlaté éry VHS v Československu a ono to vyšlo. Vzteklí psi jako reimaginace příběhu o Červené karkulce zasazeného do madmaxovského světa, Zlatý časy o posledním pivu v Zombielandu, Máslový sušenky jako moralita o hodnotě života a krásných vzpomínkách, Hope o naději, krátké stripy a úvaha na závěr.
Povídky napsal Jonáš Ledecký, vizuální styl pak střídá Suchánkovou ostrou detailní, až filmovou kresbu s Ledeckého punkovým rozvolněným pojetím. Rozličné styly, ale skvěle se doplňují. Právě Ledeckého rozšafný přístup k tematice konce světa dokonale pasuje, zatímco od Suchánka vynikají hrdinské akční pasáže.
Afterpunk zatím působí jako představení interesantního světa, který si vyloženě říká o pokračování a možná i o mnohem více. Ochutnávka pro potenciální publikum. Suchánek s Ledeckým jako by se ptali, jestli chceme více, a podle ohlasů se dá říci, že ano. Chceme.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?