mArcElkrIz | Články / Recenze | 09.11.2013
Jasně, stává se dost často, že si k doposlechnutému albu podvědomě přiřadíte nějakou barvu. Takovou, která navodí vzešlou atmosféru. V případě téhle desky se temně šedá vryla do vjemové palety rychle a znatelně. A rozhodně v tomto případě nepředstavuje průměr a nezáživnost. To spíše všepohlcující mlžný opar, betonové spasení či milosrdný soumrak.
Tahle žena, do jejichž žil je hnána krev berlínského podzemí, proplouvá mezi tesknotou a nejasně vykreslenými démony na lodi z černého peří, roztavené lepenky a smutečních projevů. Poetické obrazy versus pozvolně plynoucí melodie. Budete-li cítit Tindersticks, nebudete úplně mimo. Ale budete-li cítit The Walkabouts či ještě lépe Dirt Music, jste tam. Chris Eckman v roli kormidelníka je nepřehlédnutelný, nepřeslechnutelný (Ghost Ship s lodním zvonem a děsivě poklidným mořem smyčců, živelnější Blackberry Wine či opět zvony odměřujícími čas v křehké Kalte). Folk-rockový písničkářský sound s noirovými spodními plochami, sem tam bouřící rytmikou či zkrocenou kytarovou zpětnou vazbou se dostává do šílených závratí díky Andreině zpěvu, kterému ostrý temný přízvuk a podivný klid v hlase dávají kontury ducha Nico. Možná. Snad. Přání...
Každopádně Andrea Schroeder je velmi silná ve slovní kresbě, v textových kolážích, ve svých básních. Popisy okolností jsou úderné, strohé a přitom poetické (... a každé slovo tvé, ztuhne v mrazu...). A je pevná a přesvědčivá (opravdová) i díky existenci věrného spolupracovníka – Dán Jesper Lehmkuhl všechnu poetičnost podtrhuje a vynáší nad okolní lomoz kytarovým předivem. Tato dvojice je kostrou, na níž Chris Eckman navázal svalstvo a hebkou pleť. Už od úvodní Paint It Blue, začínající hlasem, hlazenou akustickou kytarou a houstnoucími křovisky smyčců, je Eckmanův rukopis čitelný. Lodivod je zkrátka plus. Zanesl Andreu na klidné, konejšivé, byť neveselé vlny. A příště třeba přijdou ty bouřlivější chvíle. Poklid by tomu nasvědčoval.
Tahle deska nebojuje. Proplouvá. Přichází nečekaně. Snese se. Jako černý pták. Nebo milosrdný soumrak...
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.