Články / Recenze

Neobyčejná pokora Dirtmusic

Neobyčejná pokora Dirtmusic

Michal Pařízek | Články / Recenze | 27.09.2019

OHODNOŤTE DESKU

Ve stínu pádišáha. Snílkovi jménem Karel May se nezdálo pouze o Divokém západě, ale také o Orientu. Schéma nepřemožitelného hrdiny bojujícího proti zlu a nespravedlnosti fungovalo v Osmanské říši mezi Turky, Kurdy a Škipetary stejně dobře jako ve Skalistých horách mezi Apači. Pozoruhodné je, nakolik jsou Mayovy romány z konce devatenáctého století, tedy doby stále bujícího kolonialismu, korektní. Jeho hrdina se nad své místní soudruhy nijak nenadřazuje, přestože si je svého vzdělání a původu vědom, naopak se místní kulturou nechá snadno okouzlit a svému okolí se pokorně podřizuje. Také dvojice hudebních nomádů Chris Eckman a Hugo Race čerstvě propadla Orientu, pod hlavičkou projektu Dirtmusic se nechávají dlouhá léta inspirovat prostředím a hudbou dalekých krajů. Jejich nové album Bu Bir Ruya vzniklo v Istanbulu. Je vzrušující, neklidné a jejich nejsilnější vůbec.

„Scéna world music je zcela zkreslena západním a kapitalistickým úhlem pohledu. Chtějí, abychom vystupovali pouze s tradičními a akustickými nástroji, opravdu neradi vidí, když experimentujeme s elektronikou nebo se snažíme hrát moderně. Jsou dost omezení a věnují pozornost jen tomu, co se děje v jejich někdejších koloniích. Belgičané mají rádi konžskou kulturu, Britové zase indickou nebo pákistánskou a Američané pochopitelně afroamerickou. Lidé z Turecka nemají s Evropou přímý kulturní vztah, západní svět naši hudbu objevuje jen velice pomalu.“ Turečtí šamani Baba Zula letos oslavili dvacet let existence, v minulosti spolupracovali s mnoha osobnostmi západní hudby, včetně Alexandera Hackeho z Einstürzende Neubauten nebo Toda Ashleyho (Cop Shoot Cop, Firewater), a jejich leader Murat Ertel je v rozhovoru pro magazín Rhythm Passport přímočarý a neúprosný. Právě on se stal hlavním partnerem Dirtmusic, album Bu Bir Ruya vznikalo v jeho istanbulském studiu a elektrifikovaný strunný nástroj saz v jeho rukou, spolu s perkusemi Ümita Adakaleho, do značné míry určil zvuk nahrávky. „Svět objevuje tureckou hudbu prostřednictvím lokálních psychedelických nahrávek ze šedesátých let,“ říká Ertel a pokračuje: „To byla hudba našeho dětství a je pro nás stále velmi důležitá. Není to tak, že bychom se rozhodli hrát psychedelickou hudbu, byla to otázka přirozenosti.“

Dirtmusic nezřídka provází podivné společenské okolnosti, které často pomohou určit tón jejich alb. Předešlá Troubles a Lion City vznikala v malijském Bamaku v době eskalujících občanských nepokojů, tak zuřivých, že hudebníci spoustu dní nemohli studio vůbec opustit. Novinku zase nahrávali v Istanbulu na sklonku roku 2016, tedy v době, kdy se turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan tvrdě vypořádával s účastníky nezdařeného politického puče. Ve stejné době, kdy sebevražedný atentátník zabil bombou u stadionu místního fotbalového klubu Beşiktaş přes čtyři desítky lidí. Tísnivá atmosféra je na albu zřetelně zachycena, opojné psychedelické plochy díky ní získávají nervní či snad až výhružný efekt. Turecko dnes nepatří mezi nejsvobodnější země na světě, což Ertel beze zbytku potvrzuje: „Začíná být opravdu nebezpečné se do kultury vůbec zapojit. Spousta deníků a magazínů byla zrušena, novináři jsou ve vězení a mnoho spisovatelů a hudebníků na obžalobu čeká. Není to jen otázka Istanbulu, děje se to na celostátní úrovni. Samozřejmě pokračujeme, dnes je hudba mnohem důležitější než kdy jindy.“

Filozofie Dirtmusic je jasná, jejich zájmem není vnější vlivy absorbovat a uzpůsobit svému stylu, ale právě naopak. Své návyky podřizují okolním vlivům, doširoka otevírají své hudební uvažování místnímu prostředí a vlastním komfortním zónám se vzdalují cíleně a často. Jak bylo řečeno, na Bu Bir Ruya se zásadním způsobem podepsal ostrý zvuk sazu Murata Ertela, který de facto přebral veškeré sólové party a neuvěřitelně dobře si notuje s psychedelií nasáklými plochami Eckmanových a Raceových kytar i jejich prací se samply. Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná, základem je samozřejmě otevřená mysl a disciplína, se kterou zacházejí s vlastním hudebním egem. Přece jen jde o rozené frontmany. Když si Eckman a Race při nahrávání předešlých alb velmi dobře rozuměli s africkými hudebníky, dalo se to snadno pochopit, jejich rokenrolové „vzdělání“ totiž vychází z velmi podobného genového fondu. Právě proto překvapí, jak snadno a přirozeně se na nové desce pohybují v orientálních melodiích a rytmech a kolik prostoru poskytují ostatním hudebníkům, nejenom Ertelovi. Ve vynikající Love Is a Foreign Country převzala hlavní pěvecký part vycházející hvězda tureckého undergroundu Gaye Su Akyol, v následující Safety in Numbers exceluje Brenna MacCrimmon, spolupracovnice Baba Zula.

Karel May se do Orientu (na rozdíl od Ameriky, kde nebyl nikdy) podíval až dávno po napsání svých nejznámějších knih z této části světa a zapůsobil na něj jinak než očekával – jeho romány najednou zvážněly, svého hrdinu Karu ben Nemsího nechal nejdříve nakazit tyfem a poté projít jakousi katarzí, ve které se vzdal svých bojových identit. (Což čtenáře natěšené na hrdinské příběhy příliš nedojalo.) Orhan Pamuk ve svém úchvatném románu Černá kniha píše: „Aby člověk mohl být sám sebou, musí v sobě umět nacházet pouze svůj vlastní hlas, vlastní příběhy, vlastní myšlenky.“ Porozumět sám sobě je jistě důležité, ale cesta, která k této skutečnosti vede, se může často lišit. Kouzlo a síla Dirtmusic tkví v tom, že své vlastní příběhy nechávají vyprávět ostatní jejich jazykem, a díky tomu dochází k sebepoznání. Takovou pokoru nenajdeme často ani v romantických příbězích.

Recenze vyšla v magazínu Full Moon #81.

Info

Dirtmusic - Bu Bir Ruya (Glitterbeat, 2018)
Bandcamp kapely

živě: Dirtmusic (aus/tr/us)
3. 10. 2019 Lucerna Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace