Desky roku 2021 podle Full Moonu: 5. místo

Pátá příčka Desky roku podle magazínu Full Moon přináší za rok 2021 pozoruhodné setkání, a takových nebude málo ani v dalších dílech tradiční ankety, která vyvrcholí vyhlášením vítězů ve středu 5. ledna, málo. Co jsme mohli chtít po hudbě minulého roku? Jak vedle sebe obstojí "pop, který bychom měli poslouchat denně" a mordýřské balady se zbraní namířenou do obličeje? Pojďme.

Domácí

5. něco něco - Útržky (Divnosti) 39 bodů
„Taneční písničky s českými texty,“ vystihují Něco něco sami sebe jednoduchou zkratkou. Funguje to a dvojice Tomáš Tkáč a Alžběta Trusinová se netají ambicí skládat zapamatovatelné hity, ale zároveň stavět pop tak trochu na hlavu. To platí i pro jejich label Divnosti, jehož vydavatelským vrcholem je právě album Útržky. Vyšlo rok a půl po debutu Začíná a Něco něco na něm předkládají sebejistou kombinaci písničkářství a tanečních skladeb s inteligentními i hravými texty, reflektujícími svět třicátníků. Zůstává celková nápaditost, posun pak představuje živější zvuk, větší důraz na syntezátory, i nečekané stylové zvraty. Pop, který bychom měli poslouchat denně.

„Album svým zvukem občas evokuje éru bezstarostného kytarového popu à la Blur. Jakmile se ale člověk zaposlouchá do textů, je očividné, že Něco něco se neschovávají v retro mánii. Nevyhýbají se současnosti a jejím problémům, ani to nedokážou. V Útržcích se řeší přehlcení informacemi, fragmentární text, ve kterém se čím dál hůř orientuje a kde člověk snadno ztratí pocit kontroly. (…) Díky potřebě dělat věci složitě, se Trusinové se Tkáčem podařilo natočit desku, která ani nepropadá beznaději, ale ani nenabízí naivní optimismus. Něco něco jsou momentálně jediná česká kapela, která dokáže zazpívat verš ‚Všechno co znáš, teď se změní na věci, kterým nerozumíšʻ tak, že to člověku dodá odvahu. Nic většího po hudbě v roce 2021 ani chtít nemůžeme.“ (Jonáš Zbořil, Radio Wave)

51 hlasujících vybíralo z 99 alb.

Zahraniční

5. Nick Cave & Warren Ellis - Carnage (Goliath Ent.) 24 bodů
Co by to byl za žebříček Full Moonu, kdyby se v něm neobjevil Nick Cave. Po loňském úspěšném albu Ghosteen přišel australský hudebník poměrně rychle a neočekávaně s novou kolekcí, oznámenou těsně před jejím vydáním. Pod novinkou je Cave podepsán společně s dlouhodobě nejbližším kumpánem Warrenem Ellisem, kolekce stojí někde na křižovatce mezi Push the Sky Away a jejich společnou prací pro film. Pro fanoušky Caveovy starší tvorby Carnage znamená nejen návrat k písničkám, ale také rozeznění poněkud temnějších strun, než bylo v nedávné minulosti zvykem. Cave s Ellisem navíc jako jedni z mála stihli loni k albu odjet i poměrně rozsáhlé turné, na síti najdete plno kouzelných záznamů.

„Jeho slova dlouho nebyla tak lascivní a agresivní. Už roky nikomu nevyhrožoval se zbraní namířenou do obličeje. Carnage se tak místy dotýká zvrácené nálady jeho oblíbených mordýřských balad nebo rock’n’rollového sentimentu vedlejšího projektu Grinderman, jímž australský zpěvák se spoluhráči čas od času utíká před tíhou Bad Seeds. A že tíhy bylo kolem Cavea v posledních letech dost.“ (Ondřej Horák, Aktuálně.cz)

56 hlasujících vybíralo ze 178 alb.