Desky roku 2022 podle Full Moonu: 4. místo

Pokračujeme ve výročních žebříčcích. Redakční hlasování přisoudilo čtvrtou příčku debutující brněnské kapele MMNK (rozhovor i recenzi hledejte ve Full Moonu #130) a bočnímu projektu členů Radiohead v uskupení The Smile, kteří se u nás představili v květnu. Trocha humoru i pocitů.

Domácí

4. MMNK – Uměnení: Ohnivá Pomsta (Kabinet Records) 43 bodů
V jednom rozhovoru členové kapely tvrdí, že jejich název je zkratkou pro větu „můry mají nárok na kremaci“, ale věřte lidem, kterým je dvacet a jejich humor je pro mnohé těžko uchopitelný. Pokusy o žánrové zařazení nejsou na místě, nejlepší je zůstat u pasti, kterou nabízejí sami, když se škatulkují jako „white trash“, což neznamená nic a všechno. Hochštapleři z Brna pracují s humorem černým, floutkovským i pubertálním, zároveň je za všemi těmi rolemi a přetvářkami znát propracovanost a hlavně neurvalá energie, projevující velmi zřetelně i naživo.

„Poslech debutu brněnské party MMNK může být pro někoho trestem, pro jiného velice svěžím oživením stagnující domácí scény. Tihle čtyři nemají žádné zábrany a nic pro ně není příliš ujeté, v průběhu alba se šikovně žánrově proměňují. Úvodní pecka Veličenstvo připomene svou divokou nespoutaností a excitací Hentai Corporation, následující Shiva by mohl být reminiscencí punkových matadorů Totální nasazení. Nikoliv textem, ale nábojem, atmosférou i dobově poplatným mladickým vzdorem. V ostatních skladbách můžeme narazit také na vliv rapu, urban folku i progresivního rocku. Za zmínku stojí i skutečnost, že celý tenhle důmyslný chaos stojí na českých textech s různě pochopitelným sdělením a hutnou mírou fantazie.“ (Ondřej Hricko, musicserver.cz)

Zahraniční

4. The Smile – A Light For Attracting Attention (Xl Records) 36 bodů
Možná poněkud nečekaný, ale zasloužený kandidát na přední příčky výročních žebříčků. Slavnou dvojici Thom Yorke a Jonny Greenwood z velebených Radiohead doplňuje v jejich bokovce jazzový bubeník Tom Skinner (Sons of Kemet). Výsledkem je svěží a dotažená kolekce plná zdánlivě obyčejných, ale o to sympatičtějších písní, ve kterých – což je možná nejdůležitější – členové nejslavnější indie kapely posledních dekád nalezli cestu zpátky k tolik důležitým emocím jako jsou hněv, vzdor nebo radost.

„… Zpěvák Thom Yorke na festivale Glastonbury pak kapelu představil hádankou: ‚Jmenujeme se The Smile, ale není to ten spokojený úsměv, jakože ha ha ha. Spíš úsměv chlápka, který vám každý den lže.’ The Smile nedávají rozhovory, jen občas něco utrousí. Zastřenou aurou oplývají také písně z jejich právě vydané a vynikající debutové desky jménem A Light for Attracting Attention. Jsou plné ozvěn, přeslechů, ruchů, těžko identifikovatelných zvuků, rozpitých obrazů, ale také krásných melodií či silných obrazů. Jde o nejlepší boční projekt členů Radiohead a převyšuje i všechno, co tato kapela nahrála od přelomu milénia.“
(Ondřej Horák, Aktuálně.cz)