Články / Reporty

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý | Články / Reporty | 03.12.2019

Druhý večer Contempulsu (o tom prvním čtěte zde) nabídl velmi zajímavý kontrast. Nejdříve vystoupilo mezinárodní, v Německu působící ženské Trio Catch v sestavě klavír – violoncello – klarinet, které provedlo trojici skladeb od současných evropských autorů. Po této expozici mainstreamu současné komponované hudby, pokud vůbec něco takového existuje, vystoupilo norské mužské trio Poing, které se pohybovalo mnohem více na okrajích – geograficky, příklony k nonartificiálním kontextům i nástrojově (saxofon, akordeon, kontrabas).

Večer otevřela kompozice Trio francouzského skladatele Georgese Aperghise, rychlý sled energických až frenetických frází v prostoru mezi klasickými formami a atonálním „chaosem“ radikálnější nové hudby. Místy se vyznění živostí a hravostí blížilo jazzu, respektive jazzu, který důsledně využívá vývoje posledních desetiletí. Ve světové premiéře zaznělo klidnější dílo IOI čili Interludium – Origin’s Ichor Jakuba Rataje, které díky pečlivé preparaci klavíru vyniklo méně tradičními témbry a celkově precizní prací se zvukem. Závěrečná půlhodinová skladba Sounds, Archeologies (2017) od Isabel Mundry pak jako by spojila Ratajův modernější zvuk a práci se zvukovými detaily s Aperghisovým členěním a zlomy. Skladatelská suverenita vynikala zvláště ve chvílích, kdy například pouze cello hrálo klasicky a zbývající nástroje produkovaly spíš plochy a ruchy nebo kdy klarinetistka odešla hrát do zákulisí.

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale také jakési vágnější souznění mezi nimi, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel, které hrají dlouhé roky vlastní materiál. Komorní soubor nabízel pohled na nečekaně intimní, organickou tvář interpretace klasické hudby.

V případě Poingu fungovala souhra podobně. Norové otevřeli své vystoupení nenápadně krásnou, bezmála ambientní skladbou Vela svého krajana Martina Raneho Baucka, rychle ale přešli do expresivnějších poloh. Essential Extensions složená Majou S. K. Ratkje (pohybujeme se pořád v Norsku) vychází původně ze slavného Messiaenova Kvartetu pro konec času, jeho zoufalá síla dostala ale v podání Poingu hutnější, energičtější polohu. Od Ratkje zazněla také odvážnější, ale místy nesoustředěná kompozice Rondo – Bastard – Overture – Explosion, kde trio využívalo nejen desítky rozšířených technik, ale také kazetové diktafony se záznamy svých zkoušek, které doplňovaly další vrstvy i jistý humorný prvek. Pozoruhodná byla historie skladby: původně šlo o předehru k opeře, kterou inspiroval gnostický text z Nag Hammádí, podle něhož jsou samohlásky nebeské a souhlásky pozemské zvuky.

Jasným vrcholem večera byla suita ze skladby The Four Seasons dánského skladatele Benta Sørensena, vyjadřující pocit zmaru nad změnami a ztrátami normálního běhu ročních období. V ní byl naplno využit potenciál melancholického zvuku akordeonu, který beztak v průběhu večera upomínal na severský folk, k vytvoření dezolátní atmosféry prostupující všechna čtyři období. V kombinaci se sborovými i sólovými zpěvy hudebníků šlo o mimořádně emocionální zážitek, kde přístupnost nijak nesnižovala kvalitu. Závěrečná Sushiya 009 – inspirovaná nejen suši, ale také japonskou lidovou hudbou, animé a Beethovenovou Devátou symfonií – od japonské skladatelky Sačijo Curumi pak už byla jen zábavnou postmoderní hříčkou na závěr.

Bouřlivý potlesk si vysloužil ještě přídavek v podobě improvizace, která jen potvrdila virtuozitu tělesa – úžasně melodický kontrabas, famózní akordeon, saxofon, s nímž jako by hráč srostl. Vlastně podobně jako Trio Catch i Poing znovu potvrzovali, kolik potenciálu má ještě klasičtější tonalita a jak skvěle mohou fungovat přístupné melodie vedle nekonvenčních technik. Celý letošní Contempuls se koneckonců nesl v běžnému smrtelníkovi přátelštější rovině, aniž by to ovšem nějak zkompromitovalo závazek festivalu vozit skutečně současnou vážnou hudbu.

Info

Contempuls 10: Trio Catch (hu/ch/kr) + Poing (nor)
1. 12. 2019 Multifunkční sál DOX+, Praha

foto © Karel Šuster

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace