Články / Rozhovory

Full Moon on Stage 2016: Mueran Humanos

Full Moon on Stage 2016: Mueran Humanos

Michal Pařízek | Články / Rozhovory | 17.06.2016

Carmen Burguess a Tomás Nochteff se seznámili v rodném Buenos Aires, společně tvořit ale začali až po dalším setkání v Barceloně. Z katalánské metropole se Mueran Humanos po několika letech přesunuli do Berlína a právě tam, v pověstném studiu andereBaustelle patřícím Einstürzende Neubauten, vzniklo jejich loňské album Miseress. To vyšlo na prestižním labelu ATP Recordings a v kariéře Mueran Humanos znamenalo jasný zlom. V čem? Uslyšíte na Full Moon Stagi na Colours of Ostrava, kde uzavřou letošní program.

Mueran Humanos jste založili až ve chvíli, když jste se společně sešli v Evropě. Nakolik se místní klima na zvuku kapely podepsalo?
TOMÁS: Znali jsme jeden druhého z Buenos Aires, ve chvíli, kdy jsme založili Mueran Humanos, byla Carmen v Evropě sotva pár dní. Zamkli jsme se v pokoji a začali. Takže nemám pocit, že by měl život v Evropě na kapelu nějaký velký vliv. Ovšem je potřeba říct, že Buenos Aires je přístav a velmi kosmopolitní místo, odjakživa ovlivněné imigranty z celého světa a často právě Evropany. Tudíž je možné na naší kapele nějaké evropské vlivy vypozorovat, ale já o nich nevím. Naopak bych řekl, že Mueran Humanos jsou nějakým zvláštním způsobem hodně ovlivněni právě Buenos Aires.
CARMEN: Myslím, že každé město má svůj osobitý charakter. Města jsou plná hluků, které mohou postupně přecházet v hudbu a možná takhle nějak ty vlivy fungují. Když si vezmu naší píseň Mi Auto, můžeš o ní říct, že je zjevně ovlivněná krautrockem, a bude to pravda. Na albu ale přece není zachycená jen hudba, ale i to, co je ve vzduchu na konkrétním místě. Jednu noc jsem se procházela po Berlíně a to město prostě zní přesně jako krautrock. Jsem moc šťastná, že jsem to slyšela, a určitě mě to nějak ovlivnilo.
TOMÁS: Tímhle si nejsem úplně jistý. Pamatuji si, jak jsem jel kdysi dávno ve vlaku, který projížděl industriální předměstí Buenos Aires, ten vlak byl úplně plný unavených dělníků, kteří mířili po práci domů. Skrz okno jsem sledoval, jak míjíme jednu továrnu za druhou a najednou z ničeho nic chlápek, který procházel vlakem a prodával různé popové bootlegy a vypálená CD, pustil ze svého přenosného přehrávače strašně nahlas The Model. Najednou mi došlo, že Kraftwerk tehdy vlastně chtěli popsat krásu tohoto světa a v hudbě se skvěle odrážela i melancholie té situace. Nemyslím, že jde jen o německou záležitost, a to říkám jako kompliment. Je možné to aplikovat na všechna industriální a postindustriální společenství.

V Evropě jste už poměrně dlouho, máte ještě vůbec nějaký přehled o scéně v Buenos Aires?
TOMÁS: Jasně, jezdíme tam každý rok. Myslím, že je to celkem podobné, jako když jsme tam ještě žili, tedy co se týče nějakých jmen, velikosti scény. Vždycky jsme byli outsideři, ale právě to nás s podobnými lidmi spojovalo. To pouto se nepřerušilo jen proto, že nyní žijeme někde jinde. Podíleli jsme se na odvrácené straně naší kultury a pokračujeme v tom dál. Každý rok se vracíme a hrajeme s lidmi, které máme rádi, s lidmi, kterým jde o podobnou věc.
CARMEN: Loni jsme pro německý časopis Electronic Beats připravili kompilaci současných argentinských kapel, jmenuje se Discover Argentina's Prolific Underground Rock Scene.


Přijde mi, že se v posledních letech objevuje stále víc kapel z Jižní Ameriky, respektive se o nich začíná víc vědět i tady v Evropě, například Folläkzoid nebo The Holydrug Couple z Chile. Přichází doba latinskoamerických kapel?
TOMÁS: Rozhodně, už bylo na čase! V Jižní Americe všechno začalo v podstatě ve stejnou dobu jako tehdy v Anglii, už je třeba změnit tu situaci, kdy jsou podobné kapely totálně ignorovány. Navíc právě teď je těch, které za to stojí, opravdu hodně – v Mexiku jsou to Soledad nebo San Pedro el Cortez, v Peru zase Cocaina, Varsovia nebo Liquidarlo Celuloide. U nás v Argentině určitě Mujercitas Terror a DHD. K objevení toho máte spoustu!
CARMÉN: Právě pro Mujercitas Terror zrovna chystám první evropské turné, přijedou v září. Hrají už patnáct let a možná by tě udivilo, jak dobří jsou živě. Je možné, že si lidé, kteří se o hudbu hodně zajímají, začínají pomalu uvědomovat, že i na odlehlých a izolovaných místech se děje něco speciálního. Díky internetu mají lidé konečně přístup a možnost objevovat nové věci, což dříve bylo poměrně složité. Ale stále jde jen o lidi, kteří jsou do hudby hodně ponořeni, jen ti mají odvahu pustit se do neprobádaných končin.

Často tyhle kapely zařazujete na vaše mixtapy, zaujalo mě, že je na nich velká převaha poněkud letité hudby, z osmdesátých a často i sedmdesátých let. Posloucháte vůbec něco současného?
TOMÁS: Ale vždyť se tam objevuje i hodně současných jmen. Mám rád originální věci, třeba Destruction Unit, Damien Dubrovnik nebo Asian Women on the Telephone. Mám rád spoustu současné hudby, ale spíš elektroniku, noise nebo některé experimentální záležitosti, abstraktnější věci. Rock a pop je momentálně ve velmi špatném stavu, je často zbytečně odvozený, současná scéna je mi hodně cizí. Samozřejmě, všude jsou skvělé kapely, ale vypadá to, že lidé si vždycky oblíbí ty, které znějí úplně stejně jako nějaké klasiky z minulosti. Nerozumím tomu.

Celý rozhovor čtěte v magazínu Full Moon #61.

Info

FULL MOON STAGE
Colours of Ostrava
Dolní Vítkovice, Ostrava
14. - 17. července 2016
www.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Martin Mazanec, Nela Klajbanová (PAF): Pro nás je pořád východiskem „pohyblivý obraz“

redakce 29.05.2020

Před pár dny PAF ohlásil nové aktivity, což byl důvod, podívat se zblízka na jeho nejen zimní aktivity.

Martin Reiner: Brno je literárním centrem a vždycky bude

Adéla Polka 28.05.2020

Povídali jsme si o chystaném křtu knihy, kterou vydalo Druhé město ve spolupráci s Hostem, jenže sedět s literátem u oběda znamená dozvědět se mnohem víc...

David Macháček: ... aniž bych se přetvařoval

Jiří Přivřel 27.05.2020

Novinář David Macháček už sedmým rokem vyfotí alespoň jednu fotografii denně a ještě ten den ji spolu s dvojverším zveřejní na Facebooku. A dělá toho víc. Rozhovor.

Michal Kočan (Underdogs'): Chci donutit lidi přemýšlet

Jarmo Diehl, su, ScreamJay 26.05.2020

Víte, že Underdogs' zdaleka není jen klub? Je to komunita i promotérský kolektiv, který organizuje Fluff Fest. S Michalem Kočanem o plánech do budoucna i vzniku jedinečného kolektivu.

Vstupní prohlídka: Raptor Koch

redakce 25.05.2020

Hudební škatulky pro něj nejsou hluboké ani dost vysunuté, freakpopovou písničku rádiového charakteru střídá lo-fi ambient. Je to blázen, nebo ne?

Douška vydavatelská: XION

redakce 21.05.2020

XION se pokouší překlenout žánrové škatulky, chce představovat zajímavou hudbu z různých koutů vesmíru, hudbu jako eklektické místo s vášní a entuziasmem.

Alexandr Smutný (#zazivouhudbu): Vytváříme kulatý stůl pro všechny

Michal Pařízek 20.05.2020

K výzvě Za živou hudbu se přihlásilo téměř 3 000 lidí, vyšly desítky různých článků a objevilo se také několik disputací. Co si o ní myslet celkově? Rozhovor.

Vstupní prohlídka: Liem

redakce 20.05.2020

Vladimír Jaške je na klubové scéně známý především jako energický kytarista s neopakovatelným rukopisem, z projektů Munroe nebo 2Cold.

Full Moon 10: Editorské tipy Viktora Paláka

redakce 13.05.2020

"Vždycky jsem rád pozoroval, jak celá řada autorů roste," říká Viktor Palák o tom, co je na práci editora nejlepší. Ke kterým textům ze své kariéry ve Full Moonu doporučuje…

Full Moon 10: O smutném méďovi. Rozhovor John Congleton (us)

waghiss666 13.05.2020

Aby bylo jasno: nikdo není takový mílius jako práve John Congleton. Prý že je v L.A. se svou prítelkyní, je tam teplo a má se fajn. "Tenhle týden nepracuju, beru…