Články / Rozhovory

Full Moon on Stage 2016: Mueran Humanos

Full Moon on Stage 2016: Mueran Humanos

Michal Pařízek | Články / Rozhovory | 17.06.2016

Carmen Burguess a Tomás Nochteff se seznámili v rodném Buenos Aires, společně tvořit ale začali až po dalším setkání v Barceloně. Z katalánské metropole se Mueran Humanos po několika letech přesunuli do Berlína a právě tam, v pověstném studiu andereBaustelle patřícím Einstürzende Neubauten, vzniklo jejich loňské album Miseress. To vyšlo na prestižním labelu ATP Recordings a v kariéře Mueran Humanos znamenalo jasný zlom. V čem? Uslyšíte na Full Moon Stagi na Colours of Ostrava, kde uzavřou letošní program.

Mueran Humanos jste založili až ve chvíli, když jste se společně sešli v Evropě. Nakolik se místní klima na zvuku kapely podepsalo?
TOMÁS: Znali jsme jeden druhého z Buenos Aires, ve chvíli, kdy jsme založili Mueran Humanos, byla Carmen v Evropě sotva pár dní. Zamkli jsme se v pokoji a začali. Takže nemám pocit, že by měl život v Evropě na kapelu nějaký velký vliv. Ovšem je potřeba říct, že Buenos Aires je přístav a velmi kosmopolitní místo, odjakživa ovlivněné imigranty z celého světa a často právě Evropany. Tudíž je možné na naší kapele nějaké evropské vlivy vypozorovat, ale já o nich nevím. Naopak bych řekl, že Mueran Humanos jsou nějakým zvláštním způsobem hodně ovlivněni právě Buenos Aires.
CARMEN: Myslím, že každé město má svůj osobitý charakter. Města jsou plná hluků, které mohou postupně přecházet v hudbu a možná takhle nějak ty vlivy fungují. Když si vezmu naší píseň Mi Auto, můžeš o ní říct, že je zjevně ovlivněná krautrockem, a bude to pravda. Na albu ale přece není zachycená jen hudba, ale i to, co je ve vzduchu na konkrétním místě. Jednu noc jsem se procházela po Berlíně a to město prostě zní přesně jako krautrock. Jsem moc šťastná, že jsem to slyšela, a určitě mě to nějak ovlivnilo.
TOMÁS: Tímhle si nejsem úplně jistý. Pamatuji si, jak jsem jel kdysi dávno ve vlaku, který projížděl industriální předměstí Buenos Aires, ten vlak byl úplně plný unavených dělníků, kteří mířili po práci domů. Skrz okno jsem sledoval, jak míjíme jednu továrnu za druhou a najednou z ničeho nic chlápek, který procházel vlakem a prodával různé popové bootlegy a vypálená CD, pustil ze svého přenosného přehrávače strašně nahlas The Model. Najednou mi došlo, že Kraftwerk tehdy vlastně chtěli popsat krásu tohoto světa a v hudbě se skvěle odrážela i melancholie té situace. Nemyslím, že jde jen o německou záležitost, a to říkám jako kompliment. Je možné to aplikovat na všechna industriální a postindustriální společenství.

V Evropě jste už poměrně dlouho, máte ještě vůbec nějaký přehled o scéně v Buenos Aires?
TOMÁS: Jasně, jezdíme tam každý rok. Myslím, že je to celkem podobné, jako když jsme tam ještě žili, tedy co se týče nějakých jmen, velikosti scény. Vždycky jsme byli outsideři, ale právě to nás s podobnými lidmi spojovalo. To pouto se nepřerušilo jen proto, že nyní žijeme někde jinde. Podíleli jsme se na odvrácené straně naší kultury a pokračujeme v tom dál. Každý rok se vracíme a hrajeme s lidmi, které máme rádi, s lidmi, kterým jde o podobnou věc.
CARMEN: Loni jsme pro německý časopis Electronic Beats připravili kompilaci současných argentinských kapel, jmenuje se Discover Argentina's Prolific Underground Rock Scene.


Přijde mi, že se v posledních letech objevuje stále víc kapel z Jižní Ameriky, respektive se o nich začíná víc vědět i tady v Evropě, například Folläkzoid nebo The Holydrug Couple z Chile. Přichází doba latinskoamerických kapel?
TOMÁS: Rozhodně, už bylo na čase! V Jižní Americe všechno začalo v podstatě ve stejnou dobu jako tehdy v Anglii, už je třeba změnit tu situaci, kdy jsou podobné kapely totálně ignorovány. Navíc právě teď je těch, které za to stojí, opravdu hodně – v Mexiku jsou to Soledad nebo San Pedro el Cortez, v Peru zase Cocaina, Varsovia nebo Liquidarlo Celuloide. U nás v Argentině určitě Mujercitas Terror a DHD. K objevení toho máte spoustu!
CARMÉN: Právě pro Mujercitas Terror zrovna chystám první evropské turné, přijedou v září. Hrají už patnáct let a možná by tě udivilo, jak dobří jsou živě. Je možné, že si lidé, kteří se o hudbu hodně zajímají, začínají pomalu uvědomovat, že i na odlehlých a izolovaných místech se děje něco speciálního. Díky internetu mají lidé konečně přístup a možnost objevovat nové věci, což dříve bylo poměrně složité. Ale stále jde jen o lidi, kteří jsou do hudby hodně ponořeni, jen ti mají odvahu pustit se do neprobádaných končin.

Často tyhle kapely zařazujete na vaše mixtapy, zaujalo mě, že je na nich velká převaha poněkud letité hudby, z osmdesátých a často i sedmdesátých let. Posloucháte vůbec něco současného?
TOMÁS: Ale vždyť se tam objevuje i hodně současných jmen. Mám rád originální věci, třeba Destruction Unit, Damien Dubrovnik nebo Asian Women on the Telephone. Mám rád spoustu současné hudby, ale spíš elektroniku, noise nebo některé experimentální záležitosti, abstraktnější věci. Rock a pop je momentálně ve velmi špatném stavu, je často zbytečně odvozený, současná scéna je mi hodně cizí. Samozřejmě, všude jsou skvělé kapely, ale vypadá to, že lidé si vždycky oblíbí ty, které znějí úplně stejně jako nějaké klasiky z minulosti. Nerozumím tomu.

Celý rozhovor čtěte v magazínu Full Moon #61.

Info

FULL MOON STAGE
Colours of Ostrava
Dolní Vítkovice, Ostrava
14. - 17. července 2016
www.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.