Hindi Zahra květem plnosti

Exotická Maročanka s dokonalou angličtinou a francouzskou výchovou, multiinstrumentalistka Hindi Zahra dala světu jedenáct nových songů. Mozaika mnoha kultur voní po esencích všech krajin, kterými prošla. Tango, šanson, latino, berberské jazyky, blízký východ i pařížská elegance, to vše z náruče jedné ženy-umělkyně. Druhé LP jí sice vychází až jako třicátnici, vydávají ho ovšem velikáni Blue Note.

Handmade (2010) přitom naplňovalo spíše blues-popové parametry než ty jazzové: bezstarostné popěvky připomínaly profánní Jem nebo Nouvelle Vague. Jenže okamžitě po vydání se o Hindi začalo přiléhavě hovořit jako o reinkarnaci Patti Smith, a i když k tomu směřovala, nenadběhla komerci. Oproti rádiovým, produkčním hitům podklady svých písní zjednodušuje až na úroveň balad Toma Waitse, její srdce a vintage kytara Djanga Reinhardta staví atmosféru příběhu na první místo. Největší kouzlo tkví v hlase, se kterým zachází podobně jako svého času Lhasa de Sela. Lehkost, s jakou zpívá „I should die in your arms“, a jednoduchost, s jakou se pohybuje ve vyšších polohách…

Na novince Homeland jde o krok dál ve všech stylizacích, nahrávání se rozprostřelo mezi Španělsko, Paříž a Maroko, kde teď koncertuje. Pilotní píseň Any Story nebo vtíravá Dream jsou tak trendy, že si říkají o pozvání do televizní talk-show. Naopak To the Forces s plantovskými riffy je zase natolik „world“, že Hindi chtějí všechny duhové festivaly. La Luna nebo Cabo Verde jsou pak poctou arabské muzikálnosti, Un Jour příjemnou bossa novou. Hindi je požehnaným květem plnosti. Rod Zahra budiž pochválen.