Články / Recenze

Holobyt klame názvem

Holobyt klame názvem

Vašek Müller | Články / Recenze | 20.05.2016

OHODNOŤTE DESKU

Martina Trchová je nejen písničkářka, zpěvačka, autorka cestopisu z Ladakhu a vůbec cestovatelka, kytaristka, organizátorka a já nevím co ještě všechno, ale i úspěšná výtvarnice. Dokonce tak úspěšná, že je v podstatě nemožné ji uspořádat výstavu, protože její obrazy se prodávají tak rychle, že jich prostě na větší výstavu nikdy nemá dost pohromadě. Takže pokud čekáte, že se album s názvem Holobyt ukrývá ve skromném obalu, velmi se pletete. Trchová si vyhrála a tak vzniklo nádherně vypravené CD, kde má každá píseň svou vlastní koláž.

I na této desce prokazuje Martina svou nevšední schopnost napsat zpěvné až hitové písně, které nejsou překomplikované, a přitom jsou chytré. Písně křehké a zároveň silné, zůstanou vám v hlavě, ale pozor – nejsou vlezlé. Kdyby byla tuzemská rádia co k čemu, byla by z této pražské písničkářky česká Alanis Morissette. V hudebně normální zemi by tedy Martina Trchová patřila spíš do popu (to není sprosté slovo) než do alternativy.

Kolekce písní na albu Holobyt je velmi silná. Souvisí to i s tím, že Trchová vydává desky v podobných intervalech, v jakých komunisti plánovali ekonomiku, navíc ta poslední pětiletka po albu Takhle ve mně vyjou vlci se protáhla dokonce na let šest. To není dobré pro natěšené fanoušky, ale je to skvělé pro desku, jelikož za tak dlouhou dobu už se jedná v podstatě o bestofku onoho období.


Martina Trchová není povahou rebel. Neřeší rozpory s Bohem, politiku, nepíše protestsongy, její svět jsou barvy, je to malířka. Ale v těch vybroušených a působivých textech pod povrchem probublává napětí a strach inteligentní a velmi talentované ženy, která si musí každý kousek štěstí vybojovat. Prolínají se i zážitky z cest a děsy nemocí (Tělo), ale nakonec stejně "největší vrah je tvůj vlastní strach". Písně jsou to sevřené, dotažené a velmi "hitové". A hlavně - Trchová je skvělá zpěvačka. Tohle doceňují posluchači občasných koncertů složených z písní Zuzany Navarové, které hrává společně s Adamem Kubátem, a tuhle kvalitu se daří na Holobytu "prodat". Kapela tu neexhibuje a slouží písničkám, což je velmi patrné v skvělých pomalejších kusech jako jsou Vidličky a nože nebo Mravenci, za pozornost stojí výběr hostů - Bharata Rajnošek i Mário Bihári dodávají písním další barvy.

Holobyt je výjimečná deska v kontextu aktuální české muziky, Martina Trchová konečně ukázala, co všechno v ní je, že je skvělá autorka, interpretka, i hotová osobnost, která desku umí dotáhnout do konce, včetně obalu. Navíc je album přístupné všem, kteří mají rádi chytré a hezké písně. Přejme tedy Holobytu, ať je doma ve squatech i prvorepublikových vilách na luxusních předměstích. Tam všude se tyhle krásné písně v jazz/folk/popových kabátcích bezesporu hodí.

Info

Martina Trchová Trio – Holobyt (Indies MG, 2016)
www.trchova.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace