Vašek Müller | Články / Recenze | 20.05.2016
Martina Trchová je nejen písničkářka, zpěvačka, autorka cestopisu z Ladakhu a vůbec cestovatelka, kytaristka, organizátorka a já nevím co ještě všechno, ale i úspěšná výtvarnice. Dokonce tak úspěšná, že je v podstatě nemožné ji uspořádat výstavu, protože její obrazy se prodávají tak rychle, že jich prostě na větší výstavu nikdy nemá dost pohromadě. Takže pokud čekáte, že se album s názvem Holobyt ukrývá ve skromném obalu, velmi se pletete. Trchová si vyhrála a tak vzniklo nádherně vypravené CD, kde má každá píseň svou vlastní koláž.
I na této desce prokazuje Martina svou nevšední schopnost napsat zpěvné až hitové písně, které nejsou překomplikované, a přitom jsou chytré. Písně křehké a zároveň silné, zůstanou vám v hlavě, ale pozor – nejsou vlezlé. Kdyby byla tuzemská rádia co k čemu, byla by z této pražské písničkářky česká Alanis Morissette. V hudebně normální zemi by tedy Martina Trchová patřila spíš do popu (to není sprosté slovo) než do alternativy.
Kolekce písní na albu Holobyt je velmi silná. Souvisí to i s tím, že Trchová vydává desky v podobných intervalech, v jakých komunisti plánovali ekonomiku, navíc ta poslední pětiletka po albu Takhle ve mně vyjou vlci se protáhla dokonce na let šest. To není dobré pro natěšené fanoušky, ale je to skvělé pro desku, jelikož za tak dlouhou dobu už se jedná v podstatě o bestofku onoho období.
Martina Trchová není povahou rebel. Neřeší rozpory s Bohem, politiku, nepíše protestsongy, její svět jsou barvy, je to malířka. Ale v těch vybroušených a působivých textech pod povrchem probublává napětí a strach inteligentní a velmi talentované ženy, která si musí každý kousek štěstí vybojovat. Prolínají se i zážitky z cest a děsy nemocí (Tělo), ale nakonec stejně "největší vrah je tvůj vlastní strach". Písně jsou to sevřené, dotažené a velmi "hitové". A hlavně - Trchová je skvělá zpěvačka. Tohle doceňují posluchači občasných koncertů složených z písní Zuzany Navarové, které hrává společně s Adamem Kubátem, a tuhle kvalitu se daří na Holobytu "prodat". Kapela tu neexhibuje a slouží písničkám, což je velmi patrné v skvělých pomalejších kusech jako jsou Vidličky a nože nebo Mravenci, za pozornost stojí výběr hostů - Bharata Rajnošek i Mário Bihári dodávají písním další barvy.
Holobyt je výjimečná deska v kontextu aktuální české muziky, Martina Trchová konečně ukázala, co všechno v ní je, že je skvělá autorka, interpretka, i hotová osobnost, která desku umí dotáhnout do konce, včetně obalu. Navíc je album přístupné všem, kteří mají rádi chytré a hezké písně. Přejme tedy Holobytu, ať je doma ve squatech i prvorepublikových vilách na luxusních předměstích. Tam všude se tyhle krásné písně v jazz/folk/popových kabátcích bezesporu hodí.
Martina Trchová Trio – Holobyt (Indies MG, 2016)
www.trchova.cz
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...