Články / Reporty

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý | Články / Reporty | 21.10.2021

Struny podzimu vozí celkem pravidelně (převážně americké) hvězdy přístupnějších poloh současné kompozice. Letos došla řada po Steveu Reichovi, Julii Wolfe nebo Michaelu Gordonovi na nejmladší držitelku Pulitzerovy ceny Caroline Shaw. Tu proslavila především Partita for 8 Voices napsaná na míru pěveckému souboru Roomful of Teeth, kde také sama působí, ale vedle skladeb postavených na hlase jakožto houslistka často píše také pro smyčce. Výběr z této polohy vydala na albu Orange se souborem Attaca Quartet, který je interpretoval i v Praze.

Nejsilnějším dojmem byl hluboký respekt. Shaw pro smyčcové kvarteto zkomponovala především pastiše klasicistních a romantických stylů, ve kterých jako by se ale vše vlnilo. Konvenčně melodické pasáže se překlápěly do rozšířených technik a atonálních fragmentů, přímočaré rytmy posouvaly a měnily. Na povrchu úhledné skladby vždy vykročily z předvídatelného rámce někam o kousek stranou. Newyorští hudebníci přitom své party zvládali s naprostou suverenitou, ať se po nich chtěla klasická nebo moderní virtuozita.

Podobně jako hráči proplouvaly i samotné skladby mezi nejrůznějšími idiomy a odkazy. Shaw si mohla dovolit „samplovat“ a variovat Haydna, inspirovat se truvéry ze 12. století, odkazovat na teorii fotografie Rolanda Barthese, čerpat v jediné skladbě z Gertrudy Stein, Roberta Burnse a Shakespeara, který nejspíš posloužil i jako podklad pro hudební odkazy na renesanci či přímo Johna Dowlanda, zpracovávat staré americké náboženské hymny nebo uvádět jako inspiraci skladby krásu pomeranče. Bylo to v něčem symptomatické pro jistý výsek newyorské hudby: ohromná erudice, žonglování žánry a koncepty, nenucené mísení starého a nového, „vysokého“ a „nízkého“ – a jistá prázdnota v důsledku nepřítomnosti identity a esence.

fotogalerii z koncertu najdete zde

Pod vší dokonalostí – instrumentální, z hlediska nazvučení i v podstatě minimalistických, ale úchvatných světel – zkrátka smyčcové skladby vyzněly formalisticky. Respekt není pocit, který by dokázal unést hudbu. Jako by šlo o postmoderní hříčky pro ty, kdo buď ocení komplexnost z hlediska hudební teorie, nebo chtějí spíš nového Mozarta než drobné krůčky k novým přístupům v době, kdy je vše dovoleno. Samozřejmě, Caroline Shaw je ve svém kontextu pop a není na místě od ní čekat obskurní experimenty. Zároveň ale vše, co jsem od ní po fantastické Partitě slyšel, byly variace na zdroje, což bych o její nejslavnější skladbě neřekl.

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky. Její civilní, ale extrémně charismatický projev dal hudbě konečně emoce. Adaptace starých protestantských písní připomněly jak klasickou Idumeu, tak (překvapivě) irské balady a i díky textům vyzněly krásně. V nečetných pasážích, kdy zpěv gradoval z klidných poloh, naskakovala husí kůže. Šlo v podstatě o obyčejné písně – Attaca Quartet jen doplňoval ornamenty a Caroline Shaw toho do nich dokázala dostat mnohem víc než do komplexních kvartetů.

Info

Caroline Shaw + Attacca Quartet (us)
19. 10. 2021 DOX+, Praha

foto © se souhlasem Strun podzimu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nečekaný drift jinam (Gaika)

Jáchym Rainisch 02.03.2024

Drift představuje v jeho tvorbě výrazný posun od dancehallu a rapu a naživo je transformace dokonána. Další zvuky sice nemizí, ale jsou jen v podkresu a přehlušeny.

No importa tu cara, importas tu (Austin TV)

Kryštof Kopec 27.02.2024

Když na jaře minulého roku Austin TV oznámili comebackový koncert, lístky se vyprodaly během tří minut.

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Přivolat Bestii ohněm (Mörghuul)

Marek Hadrbolec 04.02.2024

Podium zdobí dva obrácené kříže a čtveřice svíček. Dav lidí pod ním netrpělivě vyhlíží příchod Bestie...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace