Články / Rozhovory

James Harries: Na pódiu se cítím nejlíp

James Harries: Na pódiu se cítím nejlíp

Jana Vondrušová | Články / Rozhovory | 21.10.2015

James Harries. Pochází z Manchesteru, ale svůj domov má už dlouho v Praze. Kdo ho slyšel jednou naživo, ten si nenechá ujít žádnou další příležitost. A kdo zažil křest novinky Until the Sky Bends Down v Praze v polovině září, ví, že James to umí roztočit.

Skládáš často na cestách? Inspiruje tě to víc než být doma?
Neřekl bych, že mě to víc inspiruje, spíš mám na cestách víc času. Vždyť takový koncert trvá jen pár hodin a pár hodin potom, zbytek je cestování a čekání. A jelikož mám děti, snažím se čas využít, jak jen můžu.

Tvoje nová deska se dost liší od předchozích. A taky je to tvoje první album vydané u nás, je to tak?
Je to první deska vydaná napřed českým vydavatelstvím. Zatím ji nemá nikdo jiný na světě než David Landštof a label Tranzistor. Předtím jsem měl desku u Indies, ale ve stejnou dobu byla i u britského vydavatelství, jen s jiným obalem. Distribuovala se i do Německa a Holandska a já doufám, že ta nová půjde taky do zahraničí.

Máš samé příznivé recenze, takže jsi s deskou spokojený?
Ano, jsem s ní spokojený, nezávisle na recenzích. Zatím jsem četl jen dvě a byli na mě hodní. Možná víc, než jsem čekal.

Očekával jsi takový úspěch?
Nějak jsem nevěděl, co mám čekat. Úspěch? Nevím, co považuješ za úspěch. Měl jsem pár dobrých recenzí, což je myslím fajn. Asi jsem to nečekal, nevím. Nikdy jsem nepřemýšlel nad recenzemi, nad novináři, říkal jsem si, že někomu se některé stránky nové desky nemusí líbit. Zároveň jsem doufal, že lidi, kterým se moje dřívější tvorba nelíbila nebo mě ani neznali, v ní něco objeví, že přitáhne trochu jiné publikum. Ale nemám na mysli široké masy.

Máš prý v plánu vydat i vinylu.
Ano. Nabízelo se to už jenom uspořádáním alba, první strana s kapelou a druhá sólo, ale je to o penězích. Jsem moc rád, že se ozvali z Bratislavy s tím, že budou tenhle projekt financovat, jsem jim vděčný. Vinyl bude v omezeném nákladu a doufám, že bude hotový co nejdřív, ale v továrně je neskutečná fronta. Jednak v Evropě už žádné továrny na vinyly nejsou a taky za to může horké léto, nedalo se lisovat kvůli teplu. Zvláštní, ale takhle jsem to slyšel. Takže to pár měsíců potrvá. Nedokážu říct, kdy to bude hotové, ale určitě bude.

Producent Paul Bell tě donutil jít inspiraci naproti a nečekat na ni. Byl pro tebe takový přístup nový?
Zkoušel jsem to tak, on mě donutil více se písničkami zabývat, dívat se na ně jinak. Předtím jsem spíš čekal, až mi hotová písnička spadne do klína. Napíše se vlastně sama a já ji ani nebudu muset moc měnit. Paul mi tohle nechtěl věřit, myslel si, že je to něco, co si lidi vymýšlí pro tisk. S ním jsem si musel sednout a pořádně na písničkách zapracovat. Měl jsem pocit, že to není to samé. Jakmile jsem měl v hlavě hotovou písničku, něco mi říkalo, že to dokážu líp. Některé jsem přepisoval mockrát. S Paulem jsme vedli dlouhé hovory po skypu a on mi povídá: „Proč tady je zrovna tohle slovo? Dokážeš přijít na lepší.“ Přinutil mě se zamyslet a říct si: jo, dokážu to líp. Radil mi, že mám psát každý den a když už něco napíšu, musím se ponořit do detailů, měnit slova a tak. Spolupracoval s hodně lidmi, vyprávěl o zvučných jménech londýnské scény. Co se týče psaní písniček, jeho metoda je, že ráno přijdou dva tři lidi do studia, s počítačem, kytarou, klavírem a tak a v pět odpoledne mají hotovou písničku nebo několik písniček. Tomuhle jsem nerozuměl. Tohle dokáže Nick Cave, Neil Young nebo Abba. Já hity psát neumím, myslím, že to chce zvláštní talent, který asi nemám. Když mám nápad na melodii nebo verš, chci zachytit atmosféru, okamžik a ten okamžik mi nějakou dobu zůstane v hlavě. Pak si stejně musím sednout a musím s tím nápadem pracovat, vylepšovat, pohrát si.

Často děláš s grafikem Stefanem Osciatkou. Jak jste se poznali?
Poprvé jsem ho potkal už dávno na koncertě v Ostravě, kde tenkrát studoval. Zašli jsme na skleničku a od té doby jsme v kontaktu. Pak se přestěhoval do Prahy, vídáme se poměrně často. Je neuvěřitelně talentovaný, mám jeho věci moc rád. Občas mi přijde, že po něm chci moc, ale on to vždycky plný nadšení udělá a je rád, když mu o něco řeknu (doufám).

Odkud bereš inspiraci?
Písničky jsou často inspirovány příběhy, často osobními – každý, kdo tvoří, do toho dává něco ze sebe. Já příběh vezmu a snažím se z něj udělat něco obecně platnějšího.

15. září proběhl v pražském NoDu křest nového alba. Dojmy?
Bylo to skvělé, na pódiu jsem si to užíval, tam se cítím příjemně. Být na pódiu je radost a nezáleží na tom, koho máš před sebou. A já navíc miluju svoji novou českou kapelu, jsou to výborní muzikanti. Kuba Vejnar je vynikající basák, Jan Janečka hraje skvěle na bicí, Pepa Štěpánek je geniální kytarista a Honza Steinsdörfer neuvěřitelný pianista, mám hrozně rád jeho styl hraní. Všichni se dali do služeb mých písniček a kromě toho jsou taky strašně milí. Celkově to byl krásný večer, plno, lidi se bavili, já taky. S tou kapelou bych mohl hrát každý den v roce.

Info

James Harries (uk)
www.jamesharries.com

foto © Markéta Bendová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vojtěch Tkáč (Pulz): Chci prostě dělat koncerty, na které bych sám šel

Jarmo Diehl 24.09.2022

Pokud máte rádi žižkovský klub Palác Akropolis, nemohli jste minout novou koncertní sérii Pulz, jíž je Vojtěch Tkáč dramaturgem. Rozhovor.

Anna Mašátová (Music Navigator): Další vzdělávání je nezbytné

Michal Pařízek 14.09.2022

Skutečně potřebuje svět další showcase? V čem bude MuNa jinou akcí? Zkusme důvody k založení MuNa konkretizovat.

Marián Tesák (Flaam festival): Tento rok je line-up bez akéhokoľvek kompromisu

Michal Pařízek 09.08.2022

Letos se v Nitře představí například Sega Bodega nebo HMLTD, ale také mexická producentka LDY OSC nebo Hyphen Dash, ukrajinská odpověď na slovutné Badbadnotgood.

Andrej Awo Štepita (Tanečno): Obdivujem aktivitu každého v umeleckej sfére

Maria Pyatkina 08.08.2022

Jaké to je organizovat multižánrovou taneční akci ve vzdáleném slovenském městě? A na co se můžeme těšit příští týden v Námestovu? Vypráví organizátor Tanečna Andrej Awo Štepita.

Stone Smoker: Lepší holá louka, než se podřizovat

Anna Baštýřová 06.08.2022

Barvičky, třpytky, tanec, psychedelické projekce i hudba. To je festival Stone Smoker. Rozhovor s pořadateli.

Keoni: Přimět lidi přemýšlet

Kristýna Šaarová 27.07.2022

Keoni hledá inspiraci v sexu, Bohu, vesmíru a spojení s vyšší podstatou bytí. Texty jdou ruku v ruce se směsí hudebních stylů, které se v každém tracku slévají v jednolitý…

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Barbora Števanka Kadlíčková 09.07.2022

Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Rozhovor. Živě na Colours.

Kalandra: Přijmout sebe sama a svůj díl zodpovědnosti

Barbora Števanka Kadlíčková 30.06.2022

Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.

Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Václav Valtr 24.06.2022

Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka 23.06.2022

Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace