Články / Rozhovory

Moimir Papalescu (United Islands): Hlavně pomoci novým a zajímavým projektům

Moimir Papalescu (United Islands): Hlavně pomoci novým a zajímavým projektům

redakce | Články / Rozhovory | 22.05.2019

Letošní ročník multižánrového festivalu United Islands of Prague, který se ponese především na vlnách hudby z Velké Británie, proběhne pod taktovkou nového ředitele, jímž je hudebník a producent Moimir Papalescu. Ten zároveň se svým projektem Die Alten Maschinen vydal zbrusu novou desku New Motors. O ní, ale taky o pražském Karlíně i směřování samotného festivalu si s námi povídal v aktuálním rozhovoru.

Jak se stalo, že ses ocitl ve vedení United Islands?
Prostřednictví kamaráda Michala Bulíře, který má na starosti personalistiku, jsem se domluvil s oběma zakladateli festivalu, Davidem Gaydečkou a Martinem Voňkou a od března jsem v tom.

Vedl jsi někdy podobný podnik?
Vedl jsem kdysi rádio a kromě vlastních open air koncertů jsme se podíleli třeba i na dnes již neexistujícím tanečním festivalu Summer of Love, kde za velký eskamotérský kousek považuju například vystoupení Kraftwerk na dostihovém závodišti. V rámci tohoto festivalu jsem si navíc na vlastní popud vyzkoušel třeba i práci stage managera na hlavním pódiu. Sám jsem na x festivalech hrál a vždycky mě zajímalo, jak to funguje i v zákulisí, takže se dá říct, že jsem o tom dost věděl. Mám rád nové výzvy, a tak jsem se po třech letech produkce pro pardubický hudební klub Žlutý pes s chutí pustil i do United Islands. Musím ale po pravdě říct, že realita předčila mé očekávání. Je to opravdu náročné.

Jaký je tvůj úkol coby ředitele festivalu – aby všechno klapalo, jak má? Obklopit se schopnými lidmi, podílet se na obsahu, dramaturgii?
Dá se to tak říct. Tým je to hlavní, o co se můžeš opřít. A já jsem ho částečně dával dohromady doslova za pochodu. Podařilo se a momentálně máme na všech pozicích velmi schopné lidi. Protože jsem do akce naskočil až v březnu, musel jsem se zorientovat velice rychle. Naštěstí jsem měl a mám velkou oporu v samotných zakladatelích festivalu, kteří mu v prvních ročnících sami šéfovali… a pak mi taky hodně pomohla programová ředitelka „sesterského“ festivalu Metronome Bára Šubrtová, která v minulosti vytvářela program i pro Ostrovy.

Kam chceš festival posunout pod svým vedením?
Dlouhodobě je hlavní ideou festivalu představovat publiku nové, progresivní kapely a interprety. V tomto směru pokračujeme i nyní, jen jsme to teď rozšířili o speciální bonus. Letos se tedy United Islands poprvé uskuteční s podtitulem „British Edition“. Nikdo nepochybuje, že Velká Británie je kolébkou populární hudby, většina opravdu významných hudebníků pochází právě odsud. A my tak díky této edici a významné podpoře Britské ambasády můžeme letos kromě mnoha kapel z různých jiných zemí představit našemu publiku i nová, ale zároveň opravdu progresivní jména z Albionu. Ostrovy se tedy ponesou v britském duchu a já věřím, že právě toto diváci ocení. Zároveň v rámci doprovodného programu nabídneme i pár novinek, jako je například burza vinylů v ulicích Karlína nebo speciální experimentální prostor v Thamově ulici, kde se uskuteční zajímavá výstava, happening s německými streetartisty nebo projekce úspěšného dokumentu King Skate režiséra Šimona Šafránka.

Organizovali jste soutěž Objev United Islands. Kolik kapel se přihlásilo a co říkáš na celkovou úroveň?
Neznám přesné číslo, ale bylo to určitě více jak 200 kapel. Z nich porota složená s českých hudebníků a publicistů vyprala několik jmen, která se zúčastní nejen klubové noci, ale zahrají si například i na hlavním pódiu. Na ten pomyslný stupínek vítězů, tedy na Karlín stage v sobotu po headlinerovi vystoupí skupina Save the Emotion. Přijďte je podpořit, zaslouží si to.

Jaké výhody a překážky přináší fakt, že je celý festival zdarma?
Výhody jsou zřejmé. Nemusíme směřovat propagaci tak, abychom se museli starat o předprodeje vstupenek. Díky tomu můžeme více prostředků dát třeba do propagace samotných kapel a pomoci tak i méně známým jménům, aby se o nich vědělo. Nevýhodou, nebo spíše faktem hodným daleko větší pozornosti je to, že na celkový rozpočet musíme shánět partnery a podporovatele. Naštěstí stále ještě existují ti, kteří dobře chápou, že umění je potřeba podpořit právě tam, kde to v konečném efektu pomůže hlavně novým a zajímavým projektům.

Je Karlín dobré místo na takovou akci? Kde to máš v Praze nejraději?
Karlín je dynamicky se rozvíjející část Prahy, a proto je právě nyní pro městský festival našeho typu ideální. Míst v Praze mám rád opravdu hodně, těžko říct, kde to mám nejraději. Takže pokud v budoucnosti přijde někdo z našeho týmu nebo i někdo zvenčí s nějakým novým, originálním nápadem, určitě se tím budeme zabývat.

DŮLEŽITÝ JE NÁPAD

Krom tuny práce na festivalu pořád děláš muziku. Jeden z tvých stálých projektů, Die Alten Maschinen, vydal nové album a odjel menší českou tour, co chystáš teď?
Nyní se vracíme, abychom zahráli na festivalu Metronome, kde vystoupíme společně s Tronem. Pod tímto pseudonymem se skrývá výtvarník Miko Škapa. Ten v rámci naší show bude na velkoplošné obrazovce vytvářet živé projekce a naše vystoupení tak dostane další, unikátní rozměr.

Projekt ožívá jednou za pár let. Jak ty a Leon (Stevenson, druhý člen skupiny, pozn. a.) víte, že uzrál čas projekt opět oživit?
Ve zkratce se dá říci, že múzy. Jednou z nich byla tentokrát moje partnerka, která mě po zhruba roční pauze probudila z hibernace, a to tak účinně, že jsme nové album od první noty až po finální produkci udělali za necelé dva měsíce.

V DAM děláš nejen hudbu, ale taky základy textů, na nichž pak Leon staví texty vlastní. O čem písně jsou a co tě při vymýšlení příběhů inspiruje?
Do poslední chvíle většinou nevím, o čem ten příběh vlastně bude. Někdy se nechám inspirovat, podobně jako třeba Beatles, článkem z novin, jindy mě při večeři v indické restauraci napadne, jaké by to bylo vydat se třeba na cestu do Bombaje vlakem. Někdy jen vymyslím název, který mi přijde zajímavý, jako teď například I Don´t Remember a pro Leona už je to samo o sobě tak inspirativní, že k tomu napíše slova. Ve zkratce bych mohl říct, že fantazii se v tomto ohledu meze u nás nekladou, a proto i příběhy „Starých mašin“ jsou fantastické.

Tvoříte přes oceán, po internetu, ty v Česku, Leon v Kanadě. Myslíš si, že by zvuk projektu byl jiný, kdybyste pracovali „klasickou“ metodou, tedy spolu, v jedné zkušebně?
Těžko říci, když jsme to vlastně jinak nezkusili. Ale určitě nás právě tohle baví, protože odstup a vzdálenost přináší úplně jiný druh koncentrace. Myslím, že právě imaginace díky tomu dostává ve finále daleko větší prostor.

Leon je už roky aktivní na kanadské new wave scéně. Nezvažovali jste vyvézt pro změnu DAM k němu domů nebo jinde za hranice?
Přemýšleli jsme o tom už několikrát a možná k tomu v budoucnosti konečně dojde.

Už před několika měsíci se taky mluvilo o obnově tvé dávné kapely Gun Dreams, byly už dokonce i promo fotky nové sestavy. Pak to utichlo. Jak to vypadá dnes?
O letních prázdninách se budu koncentrovat na studiovou práci právě s ohledem na Gun Dreams. Něco nového už vzniklo, ale dal jsem přednost „Mašinám“. Abychom to s Gun Dreams teď dotáhli, bude potřeba tomu ještě ve studiu věnovat nějaké úsilí. I z toho důvodu jsem nedávno souhlasil s nabídkou svého bývalého kolegy z The Nihilists Hanka, abychom dali v září společný koncert Gun Dreams s Ránami těla, kde Hank zpívá. Upletl jsem si tak na sebe dobrovolně bič. Takže v září Gun Dreams po mnoha a mnoha letech poprvé živě na strahovské Sedmičce. Vracíme se tam, kde jsme v Praze po revoluci vlastně začínali.

Občas se taky objeví zprávy o obnovení Vanessy… Je možné, že ještě někdy něco udělá, tour, novou desku?
Never say never!

Krom práce na vlastních věcech děláš i producenta, v posledních letech Tábor radosti, Noví lidé… Jaký jsi producent? Jsi ten typ, který pracuje vyloženě pro daný projekt a snaží se plnit a dotahovat jejich představy, nebo do konečného vyznění tracků rád mluvíš, a pokud svému nápadu věříš, snažíš se ho tam dát? A baví tě produkovat desky jiným, nebo to musí být vyloženě věc, která tě osloví?
Jednoznačně to musí být něco, co mě baví a co se mi líbí. Při produkci kombinuju oba postupy a snažím se pracovat jak v duchu toho kterého projektu, tak i v případě, že to v některém bodu cítím jinak, přijít s vlastními postupy, jde především o zvuky a aranže.

A jak se dnes ty, oldschooler, díváš na laptopovou scénu, jak vnímáš to, že dnes mnohdy stačí slušná zvukovka do PC, ableton či jiný program k tvorbě vlastní hudby?
Je úplně jedno, na čem kdo hudbu produkuje, důležitý je především nápad a pak to, jak kdo tu „svoji“ zvolenou technologii ovládá. A to, že se dnes technologie staly dostupnějšími, je jedině dobře.

Info

United Islands of Prague 2019
31. 5. - 1. 6. 2019
Karlín, Praha
fb událost

Foto © Václav Jirásek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.

Pořadatelská: Jan Bartoš (Prague Music Performance)

redakce 07.06.2019

Prague Music Performance je mezinárodní festival a institut zaměřující se na organizování koncertů i interpretačních kurzů sólové hry i komorní hudby. Zpovídáme zakladatele a šéfa Jana Bartoše.

Tonda Kocábek (Boskovice, Kaštan): Mám své jistoty

redakce 03.06.2019

Na Bílou horu si znovu našly cestu kapely z temných sklepů i popového výsluní, a to zdaleka nejen ty domácí. Tradiční klub Kaštan proživá obrození, Tonda Kocábek je u toho.

Markéta Fantová (Pražské Quadriennale): Vystavovat divadelní zážitky a neztratit přitom identitu

redakce 31.05.2019

Rozhovor s uměleckou ředitelkou Pražského Quadriennale o vystavování současné scénografie a udržování identity scénografické profese. Živé umění, živý prostor.

Protokol: Anna Calvi

redakce 28.05.2019

V protokolu Anna Calvi nepřekvapí jmény jako David Bowie nebo Grace Jones. Kvitujeme nominaci londýnského obchodu Fopp.

Pořadatelská: Adam Svoboda (Kavárna Potrvá)

redakce 27.05.2019

Malý prostor, velké koncerty. Kavárna potrvá oslavila prvních deset let a i letos se podílí na programu festivalu v Boskovicích.

Vstupní prohlídka: Walter Schnitzelsson

redakce 24.05.2019

Slovenští indie rockeři Walter Schnitzelsson vydali začátkem roku nové album a už se chystají na festivalovou sezonu.